V čem konkrétně se podle vás Ministerstvo dopustilo chyb?

Když Timur poprvé žádal o azyl, prosil tlumočníka z rodného jazyka — čečenského, na což má právo. Ale poslali překladatele z gruzínského jazyka, a on gruzínsky moc neumí. Nemohl se dobře vyjadřovat a bál se vše o sobě říci, když viděl situaci a nezájem o svou osobu. Zavřeli ho na půl roku do detenčního zařízení v Poštorné za to, že se snažil přejít do Rakouska, kde měl známé, a ti na něj čekali.

On jednoduše pouze neměl informace — nevěděl, že může požádat o azyl ve Vídni (kam původně chtěl, ale „koupili“ mu jen české vízum) na letišti, kde měli mezipřistání při letu do Prahy. Když byl pak nucen požádat o azyl u nás (jinak by ho deportovali do Gruzie), snad nemusel zůstat tak dlouho zavřený, zas tak strašnou věc nespáchal…

Ministerstvo vnitra neposkytuje text zákona o azylu (alespoň ve světových jazycích), a žadatelé o azyl tak nemají šanci pochopit, co mají dělat.

Když žádal Timur o azyl podruhé (v době platnosti víza v České republice), předložil fotografii s prezidentem Maschadovem a vysvětlil, proč poprvé nehovořil pravdu, včetně toho, že mu v Poradně pro uprchlíky řekli, že fotografii nemá ukazovat, protože Maschadov se u nás považuje za teroristu.

Jeho druhou žádost však zamítli pro nepřípustnost s tím, že mu nevěří, protože měl možnost fotografii ukázat poprvé. A dále se jím prostě nezabývali, ale zase ho nechali šest měsíců zavřeného v Poštorné, aby mu poté vydali výjezdní vízum na dva týdny a stejně neumožnili dočkat se soudu. To, že „seděl“ podruhé šest měsíců, snad byl trest MV za to, že si dovolil požádat podruhé o azyl?

Navíc při podání druhé žádosti MV sice pozvalo tlumočníka z čečenského jazyka, ale ten zase velmi špatně hovoří česky (Albert Ibragimov z Brna), takže do protokolu překládal nesmysly a my postranní lidé jsme ho museli pořád opravovat. Odbor azylové a migrační politiky následně v odepření žádosti psalo, že Timur mění základní údaje, které poprvé řekl jinak…

Zásadní pochybení vidím v tom, ze Ministerstvo vnitra nechce umožnit Timurovu účast na soudu, ke kterému se již vloni v létě odvolal proti neudělení azylu.

Znáte i jiné případy uprchlíků, kterým je odpírán statut azylanta, ačkoli by na něj měli nárok?

Je u nás rodina Mamaevových (azylové zařízení Kostelec nad Orlicí), která čeká na azyl sedm let. Po prvních čtyřech letech jim azyl odmítli, požádali podruhé. V srpnu loňského roku jim Odbor azylové a migrační politiky poslalo papír, že se pro nedostatek podkladů prodlužuje doba vydání rozhodnutí o jejich žádosti do října 2009. Uběhly čtyři měsíce, ale nedostali ani nové oznámení.

Šest let čeká na rozhodnutí o žádosti S. H. T. Poprvé mu po čtyřech letech byla také odmítnuta. Nezveřejňuji jméno, má obavy z pronásledování svých příbuzných v Čečensku. V květnu minulého roku poslala paní Světlana Gannuškina, členka vedení respektované organizace Memorial, doklad ve věci S.H.T. o tom, že v případě návratu domů mu hrozí velké nebezpečí; dříve byl v Čečensku zajat a mučen. Na dokladu spolupracovala měsíc před svou smrtí Natalie Estěmirovová a navštívili i příbuzné S.H.T.

V případě Ahmeda Gimbatova z Dagestánu Ministerstvo vnitra sedmkrát odmítlo jeho žádost o azyl, skrýval se u nás půldruhého roku bez víza a dostal trest vyhoštění z České republiky. Nakonec se podařilo dosáhnout toho, že jeho žádost byla vloni v dubnu přijata, od té doby čeká. Podařilo se aspoň dosáhnout zrušení deportace soudní cestou, protože soud uznal, že by mu v případě návratu do Ruska hrozilo velké nebezpečí, přestože Odbor azylové a migrační politiky toto popřel.

Nejabsurdnější je případ Ruslana Ozdojeva, kterému Odbor azylové a migrační politiky odmítl v dubnu 2009 prodloužit doplňkovou ochranu s tím, že se klidně může vrátit do Čečenska, protože je tam už dle názoru Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky klid a „navrátilce“ vítají s otevřenou náručí.

Krajský soud v Plzni v říjnu 2009 toto rozhodnutí Odboru azylové a migrační politiky potvrdil. Ruslan je těžce nemocný, jeho maminka i teta tady azyl získali. Je nejlepším pracovníkem firmy Daikin v Plzni…

Jedná se podle Vás o ojedinělý případ, anebo o selhání systému?

Je to systémová chyba. Soudy většinou autorizují řešení Odboru azylové a migrační politiky, s mnoha procesními chybami. Žadatelé o azyl však veškeré dokumenty podepisují v češtině a jsou časté případy, že i když jim někdy někdo něco překládá, účelově fakta překrucují nebo zamlčují. Následně se Odbor azylové a migrační politiky hájí tím, že dokument „je podepsaný“.

Vyžaduje česká azylová procedura podle vás nějaké úpravy?

Určitě by v azylové proceduře neměl být § 25, který umožňuje ministerstvu vnitra odmítnout žádost o azyl s tím, že žadatel si  může podat odvolání k soudu, ale musí opustit Českou republiku a na rozhodnutí soudu čekat doma. Azylového řízení by se měli aktivně účastnit psychologové již před pohovorem s cizineckou policií. Zákon o azylu by měl být přístupen každému v jeho jazyce. Vážná rozhodnutí (řešení, soudní rozhodnutí) by měla být přeložena do jazyka srozumitelného žadateli o azyl, aby věděl, proti čemu se vlastně odvolává.

Nedobrá je situace se zdravotní péči — v táborech jsou lidé nemocní, kteří své problémy často neumí vysvětlit, protože personál ani lékaři nehovoří cizími jazyky. Jsou případy nevyjevených a neléčených vážných nemocí, včetně infekčních.

Myslíte si, že v jiné evropské zemi by statut azylanta dostal?

Určitě se lépe věnují žádostem o azyl ve skandinávských zemích.

Obáváte se, že po Timurovi Borčašvilim může nyní česká policie pátrat?

V každém případě cizinecká policie se ve věci dobře orientuje a chápe, že zde není vše ze strany Odboru azylové a migrační politiky v pořádku. Vycházeli maximálně vstříc požadavkům o prodloužení pobytu Timura. Pátrání vyhlášeno není.

Máte ho schovaného dobře?

Timur má, bohužel, zkušenosti se skrýváním se v horách, tak snad v Praze to taky zvládne.