Redakce Deníku Referendum se před několika týdny rozhodla uspořádat anketu o ústavních změnách, které by se po volbách mohly pokusit prosadit levicové subjekty. V případě obzvláště dobrého volebního výsledku by se jim k tomu naskýtala ojedinělá možnost.

Ve vedení nejsilnější levicové strany se nicméně debata na podobné téma nevede. Přitom levice bude ještě nejméně rok disponovat ústavní většinou v Senátu. A nelze vyloučit, že na ústavní většinu dosáhne také v předčasných volbách do dolní komory.

Pokud měla pravice v úmyslu prosadit ústavní zákon o vyrovnaných rozpočtech, tedy finanční ústavu, neexistuje důvod, proč by se levice nemohla pokusit prosadit změny zvyšující kvalitu života především těch segmentů společnosti, které se ocitají na jejím okraji; ústava by mohla například garantovat různé atributy sociálního státu, jako je bezplatné zdravotnictví, školství či průběžný penzijní systém.

Nestalo se tak, jak jsme se dozvěděli od jednoho z místopředsedů ČSSD, nejsilnější levicový subjekt se obává, že by artikulace těchto témat před volbami mohla levici naopak oslabit. Efektem by prý totiž mohla být mobilizace voličů pravice, a tudíž horší volební výsledek levicových stran.

Přesto nám nakonec odpověděli čtyři z více než deseti oslovených politiků. A protože téma ústavních změn považujeme stále za důležité, zveřejňujeme anketu v takto okleštěné podobě. Je na místě rovněž zdůraznit, že jde pouze o osobní pohled respondentů, a nikoli o stanoviska subjektů, která reprezentují.

Jiří Dolejš, místopředseda KSČM

Ústava se nemá měnit unáhleně, takže já bych byl pro upřesnění či zdokonalení ústavního pořádku ČR v řádné politické diskusi.  Za dvacet let existence ústavy se odhalila určitá problematická místa, ale daleko větší problém je realizace ústavního pořádku (sem patří Listina základních práv) v praxi. I proto svolává KSČM na počátek prosince otevřenou konferenci s tematikou lidských práv.

Prioritou je upevnit demokratický právní stát a obhájit princip svobodné soutěže politických stran v rámci parlamentního systému. Jako levicovou stranu nás ovšem zajímá oblast hospodářských a sociálních práv jako základu pro sociální spravedlnost, určitým posunem může být zohlednění problematiky trvale udržitelného života. Perspektivní je otázka  řešení svobody informací a rovný přístup k jejich využívání.

Pokud jde o ústavní rovnováhu po zavedení přímé volby prezidenta, tak KSČM již při projednávání změny způsobu volby prezidenta požadovala úpravy ústavy tak, aby nemohlo docházet k posilování role prezidenta na úkor Parlamentu ČR.  Zvlášť citlivé je to v otázce pověření a jmenování vlády, která musí být odvozena od Poslanecké sněmovny, systémově je vláda nepolitických odborníků iluzí. Odbornost je důležitá, ale potřebuje politický rámec a zadání.

Současný prezident využívá své silné pozice k tomu, že interpretaci žene na doraz, ale za hranici ústavnosti se nedostal. KSČM je v případě případných změn ústavy směrem k pravomocem prezidenta republiky ochotna jednat o pevném a přesném zakotvení dříve nepsaných zvyklostí a pravidel. (Omezení volného rozhodování prezidenta lhůtami u jmenování členů vlády, přijetí jejich demise, jmenování soudců apod.)

Otázkou je i řešení situace, kdy nemůže prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, problém impeachmentu. Rozhodně nechceme prezidentský ani poloprezidentský systém. Nechceme ani změnu poměrného volebního systému na většinový.

Z dosud nenaplněných ústavních otázek tu je úkol konečně uzákonit obecné referendum. Pokud se znovu otevře otázka existence dvoukomorového parlamentu, nemá cenu útočit na ne příliš populární Senát, ale ať si to lidé rozhodnou v referendu, zda ho nechat, transformovat či zrušit. KSČM také  již dříve otevřela otázku možnosti ztráty mandátu poslance v případě politického přeběhlictví. Také je třeba jasněji upravit ztrátu mandátu v případě pravomocného odsouzení poslance za trestný čin.

Jmenování  profesorů ministrem školství mládeže a tělovýchovy už mám skoro za samozřejmé. Otázka je, co s nastavením amnestií, o kterých sám prezident tvrdí, že jsou feudálním přežitkem.

V neposlední řadě se diskutují i otázky souběhu mandátů ministrů, hejtmanů atp. Tady byla již v minulosti diskutována otázka klouzavých mandátů. Po zastavení mandátu na dobu výkonu funkce ve vládě by na uvolněné křeslo nastoupil další v úvahu připadající poslanec s tím, že by si byl vědom, že jeho práce ve sněmovně skončí po připadném návratu člena vlády.

Alena Gajdůšková, místopředsedkyně ČSSD

Před závorku je potřebné vytknout, že rozhodnou voliči a v této chvíli není nic dáno. Ve volbách bude důležitý každý hlas.

Garantuji vám, že nikdo v ČSSD neuvažuje, že by se ústava měla měnit ve svých principech. Toto nebezpečí nikdy nehrozilo zleva, ale dost výrazně zprava. Pravicové strany usilovaly o to, aby z ústavy zmizelo právo na bezplatnou zdravotní péči nebo přestala být vůbec součástí ústavy Listina základních práv a svobod.

Vzpomeňte na výroky Václava Klause o tom, že lidská práva zaplevelují Ústavu. Tomu ČSSD bránila  a bránit bude.  Ústavní většina s ČSSD je zárukou, že nedojde k žádným změnám, která by zmenšovala  základní lidská a sociální práva a svobody, které platná Ústava ČR garantuje. Nikdy bych pro nic takového ruku nezvedla a věřím, že také nikdo ze sociální demokracie.

Za sebe pak říkám, že by kvalitě legislativního procesu určitě prospělo, kdyby Senát měl na projednání zákona šedesát dnů (ne jen třicet), kdyby v případě, že se shodne na stanovisku Senát i prezident, tedy dvě ze tří ústavních institucí, pak by ta třetí, Poslanecká sněmovna, potřebovala  více hlasů jak 101 hlasů, aby to mohla přehlasovat.

K debatě je konstituování mediálních rad  nebo třeba jmenování profesorů nebo kompetence kolem pozměňovacích návrhů k zákonům.  Ale to jsou spíš technikálie  a jsou k debatě a dá se předpokládat, že v tom nebude hrát roli politické stanovisko, ale spíše vztahy mezi parlamentními komorami.

Soňa Marková, stínová ministryně zdravotnictví, KSČM

KSČM dlouhodobě prosazuje přijetí zákona o obecném referendu a zjednodušení vyhlašování místních a regionálních referend. Důležité je také posílení účasti občanů na tvorbě politických rozhodnutí, posílení veřejné kontroly, transparentnosti práce všech zastupitelských orgánů. Chceme prosadit zákon o poměrném zastoupení v orgánech zastupitelstev a parlamentu i posílit pravomoci zastupitelstev na úkor rady.

Jde nám i o změnu parlamentu na jednokomorový, popřípadě o přeměnu Senátu na zástupce regionů. Rádi bychom uzákonili i možnost nezávislého soudního rozhodnutí o ztrátě mandátu poslance, pokud se v průběhu výkonu svého mandátu výrazně odchýlí od volebního programu strany, za kterou byl zvolen. Za velmi důležité považujeme přesunutí trestných činů spáchaných při privatizaci z kolonky zločinů s promlčecí lhůtou dvaceti let do nepromlčitelných.

Trváme také na tom, aby ústavní právo na bezplatnou zdravotní péči hrazenou ze solidárního veřejného zdravotního pojištění pro všechny občany České republiky zůstalo zachováno a prakticky naplňováno, stejně jako právo na práci, na přiměřenou mzdu za ni, na důstojné bydlení a sociální zabezpečení.

Z toho vyplývá, že je třeba ve spolupráci s ostatními levicovými subjekty usilovně pracovat na upřesnění a zdokonalení Ústavy a klíčových zákonů tak, aby byly skutečně ve prospěch všech občanů. Ne pouze malé skupiny, jako tomu bylo doposud.  

Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD

Pokud získáme ve volbách potřebný mandát, chtěli bychom prosadit potřebné ústavní změny ještě v tomto volebním období. Předsednictvo ČSSD uložilo předsedovi iniciovat jednání parlamentních politických stran s cílem najít shodu na takových nezbytných úpravách ústavy, které v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta zpřesní pravomoci jednotlivých ústavních institucí tak, aby byl i nadále plně zajištěn parlamentní charakter České republiky.

Jde například o stanovení lhůt pro jednotlivé pokusy o sestavení vlády, zpřesnění postupu prezidenta při jmenování vlády po volbách a jmenování členů bankovní rady ČNB v součinnosti alespoň dvou ústavních institucí. Prosadit bychom chtěli také zákon o obecném referendu. Za legitimní bychom považovali zahájit debatu o zpřesnění úpravy sociálních práv, například přístupu ke zdravotní péči.