Řešení hospodářské krize musí přijít zdola
Milan SmržKrizí traumatizovaní politici i kapitáni průmyslu vyvolávají konec krize. Skutečnou krizi však bude moci odstranit jen změna systému, postavená na lokálních aktivitách zdola.
Je otázkou, co vede ekonomické kapitány, když se dávají slyšet, že ekonomická krize je za námi. Především politici se domnívají, že jsme už z krize venku. Když hovoří o konci krize nejspíš si myslí, že krize je pouze jakýmsi psychologickým traumatem, které můžeme potlačit v rovině pojmu, a ono přestane existovat. To může být částečně opodstatněné. V krizi lidé investice omezují a nebo investují do jistých a ověřených oblastí, protože jiným nevěří. Když však uvěří tomu, že krize není, opět začnou kupovat různé zboží a investovat mnohem více.
To je jedna možná rovina, ale k ní přistupují další, mnohem zásadnější a nepsychologizující úrovně. Proč by zákazníci měli začít více nakupovat, když se stále více prostředků koncentruje v rukou stále menšího počtu lidí? Proč by měl nastat obrat, když se stále zvětšují odbytové problémy? Jak má růst hospodářství, které především potřebuje prodávat, když výrobci se na druhé straně snaží omezovat mzdové náklady? Za co pak budou zaměstnanci zboží kupovat? Všichni přece dnes tvrdí, že není problém vyrobit, ale prodat. Vidíme, že situace není jednoduchá, a že některé principy si odporují. Ekonomická krize má systémové kořeny a lze-li ji vyléčit pouze změnou současného hospodářského systému. Ale jen takovou, která nebude spočívat na jedné „geniální pravdě“, ale bude souborem různorodých opatření se společným jmenovatelem — decentralizace.
Největším problémem je, že celý finanční systém a především koncové ceny zboží jsou rdoušeny úvěrovými úroky. Prakticky nikdo z hospodářských subjektů dnes již nepracuje s hotovými penězi. Současný systém vede k tomu, že stále proudí obrovské prostředky od chudších směrem k bohatším. Podle zpráv německého hospodářského institutu (DIW) připadá průměrně čtyřicet procent z ceny kteréhokoliv zboží na splátky úroků úvěrů poskytnutých na jednotlivé kroky výrobního a prodejního řetězce. V Německu je celková roční částka (v roce 2007 400 miliard €) sloužící k pokrytí úroků z úvěrů podstatně vyšší než hrubý domácí produkt (v roce 2007 270 miliard €). U nás to bude podobné.