Ombudsman: péče o ohrožené děti je příliš institucionalizovaná
Vratislav DostálPodle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského je péče o ohrožené děti příliš institucionalizovaná. Podle jeho zjištění je nedostatečná preventivní péče, práce s rodinou a užší spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí a sociální služby.
Ačkoli se veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský v zařízeních nesetkal s případy týrání nebo vysloveně špatného zacházení, znovu prý musí konstatovat, že celý systém péče o ohrožené děti je komplikovaný a péče je příliš institucionalizovaná. Chybí preventivní péče, práce s rodinou, užší spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí a sociální služby.
Péče o ohrožené děti a podmínky v zařízeních pro děti a mládež byly hlavním tématem veřejného ochránce práv při provádění systematických návštěv v letech 2011 a 2012. Ochránce komplexně zmapoval situaci ve všech typech zařízení, počínaje kojeneckými ústavy, přes dětské domovy, diagnostické ústavy, střediska výchovné péče, až po dětské psychiatrické nemocnice.
O svých zjištěních postupně jednal se vedením zařízení i s jejich zřizovateli. Nyní dle svých slov cíleně oslovuje ministerstva a krajské úřady s konkrétními doporučeními. Jejich realizace by měla vést ke zlepšení situace dětí, péči o něž převzal stát nebo jsou pod jeho sociálně-právní ochranou.
Zdůraznil přitom, že některá doporučení jsou realizovatelná ihned a spočívají ve změně metodiky práce, v užší spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí a ve spolupráci s rodinami dětí. Zásadní jsou však i doporučení adresovaná ministerstvům, jejichž konečným výsledkem by měla být transformace systému péče o děti v České republice. „Doposud za něj nenese odpovědnost jediný orgán, nýbrž tři ministerstva, což přináší značné organizační a kompetenční problémy,“ uvedl Varvařovský.
Doporučení veřejného ochránce práv se přitom mnohdy neobejdou bez legislativních změn a bez zajištění dostatku finančních prostředků. Ačkoli si je ochránce vědom rozpočtové situace České republiky, je přesvědčen, že by společnost neměla rezignovat na péči o budoucí generace.
Jedním ze zásadních systémových problémů psychiatrické péče o děti je podle Varvařovského nedostupnost dětských specialistů. V některých regionech dětští psychiatři v ambulantní péči zcela chybí, jinde se na objednání čeká měsíce. Chybějící ambulantní služby dětem jsou pak nahrazovány hospitalizací, což považuje ochránce za nepřijatelné.
„Důsledkem tohoto stavu je značná institucionalizace psychiatrické péče, kdy jedinou pomoc dětem s určitými problémy může poskytnout nemocniční zařízení. Vzhledem k tomu, že síť dětských psychiatrických nemocnic je navíc velmi řídká, zvlášť zranitelné děti jsou hospitalizovány daleko od domova a krom jejich izolace od rodiny to znemožňuje odborníkům pracovat s rodiči v zájmu dítěte,“ zdůraznil Varvařovský.