V Turecku se rychle vzmáhá občanské a sociální protestní hnutí. Začalo jako demonstrace za záchranu veřejného parku Gezi v Instanbulu, který chtěli developeři s podporou premiéra Erdogana z konzervativní Strany spravedlnosti a pokroku (AKP) proměnit v nákupní středisko. Hnutí park bránilo týden. Po něm nastal zlom: páteční policejní násilí vedlo k rychlé eskalaci. Do pouličních střetů s policií se zapojilo více než deset tisíc tureckých občanů, volajících po hlubších společenských změnách.

Co začalo podle deníku Guardian minulé pondělí jako relativně malý a mírumilovný pokus o záchranu městského parku, který měl být proměněn v nákupní středisko v kýčovitém, pseudo-otomanském slohu, se jako sněhová koule rozšířilo v největší protivládní hnutí v Turecku za mnoho posledních let.

Páteční policejní zákrok proti ochráncům parku byl velmi surový. Policisté stovky lidí zranili, některé vážně, a dokonce zapalovali demonstrantům stany. Policie v bezuzdné míře využívala slzný plyn. Na lidi zaútočila nad ránem po vzoru taktiky, kterou používala policie v Americe proti Ocuppy Wall Street., V sobotu se ale zásahová policie stáhla a úřady pozastavily platnost developerova stavebního povolení, což je pro „OcuppyGezi“ prvním taktickým vítězsvím.

Protesty se pak rozšířily i do hlavního města Ankary, kde několik tisíc mladých odpůrců vlády volalo po Erdoganově odstoupení a podle televize Al-Jazeera musela policie v Ankaře využít slzného plynu a vodních děl, aby davu zabránila v přístupu k premiérově kanceláři, parlamentu a dalším státním institucím.

V sobotu se také protestující dočkali premiérovy odpovědi: Erdogan vyzval k ukončení protestů a zaujal nekompromisní postoj: policie musí zjednat pořádek, projekt nákupního střediska bude pokračovat. Přiznal, že slzný plyn mohl být využíván přemrštěně, což se má vyšetřit, obvinil ale současně demonstranty z rozdmýchávání vášní a prohlásil, že nepředstavují většinu Turků.

Šířku, které již protesty dosáhly, dokládají informace z tureckého ministerstva vnitra: hnutí se již stačilo rozšířit do poloviny z jednaosmdesáti provincií v zemi. Konalo se více než devadesát demonstrací v sedmašedesáti městech. V neděli už se protestovalo také v Izmiru a Adaně, třetím a čtvrtém největších městech. Víc než tisíc lidí bylo zatčeno, ale většina z nich byla údajně po výslechu a identifikaci opět propuštěna. Podle Turecké lékařské asociace bylo v potyčkách zraněno v Istanbulu zhruba tisíc a v Ankaře přibližně sedm set lidí.

Velmi aktivní je hnutí také na sociálních sítích: hashtag OccupyGezi se stal jedním z nejpoužívanějších, lidé sdílejí fotky, videa, ale i nepotvrzené informace o zabitých demonstrantech.

Strana premiéra Erdogana AKP vládne v Turecku již od roku 2002. Vedena je ideologií, ve které se mísí prvky islámem inspirovaného společenského konzervatismu a neoliberální „modernizační“ politiky. Ta zemi přinesla rekordní příliv zahraničních investic a stabilní hospodářský růst, takže vláda mohla splatit své závazky k Mezinárodnímu měnovému fondu.

Formální ekonomické úspěchy jsou ale doprovázeny prohlubujícími se nerovnostmi a demokratickým deficitem, který se projevuje represemi proti novinářům a politické opozici i způsobem, jakým AKP konsoliduje své pozice ve státním aparátu. Podařilo se jí významně oslabit tradičně republikánskou armádu a v posledních volbách dostala téměř polovinu všech hlasů. Vláda také zesílila svou konzervativní politiku: napadá právo na interrupci a chce restriktivně omezovat pití alkoholu.

V této situaci se může stát spor o malý park v centru Istanbulu podnětem, který vyvolá lidové hnutí a může podnítit „Turecké jaro“.

Další informace:

The Guardian Istanbul park protests sow the seeds of a Turkish spring

Common Dreams 'Not About Trees Anymore' as Turkey Protests Intensify

Common Dreams In Turkey: 'Resisting for Our Future'