Minulé pondělí byl zahájen cyklus debat Brněnské fórum. Jejich pořadatelem je Deník Referendum ve spolupráci s Masarykovou demokratickou akademií a Friedrich-Ebert-Stiftung - zastoupení v České republice.

Na první debatu, jejímž tématem byla budoucnost demokracie, přijali pozvání bývalá ústavní soudkyně a současná senátorka Eliška Wagnerová, občanský aktivista Martin Marek, slovenský politik Ján Budaj a senátor Jiří Dienstbier z ČSSD. Kompletní záznam zveřejňujeme kvůli technickým problémům s několikadenním zpožděním.

V úvodu vyzval moderátor diskuse a šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka hosty k zamyšlení nad stávající podobou české politiky a nad trajektorií, kterou česká demokracie urazila za posledních třiadvacet let. Je česká demokracie pevně ukotvená? Senátorka Eliška Wagnerová zdůraznila, že demokracie není statický model.

„Vzpomínám si na slova jedné německé disidentky, která na podobnou otázku odpověděla: chtěli jsme spravedlnost a máme právní stát,“ uvedla před zaplněným sálem Wagnerová. Podle ní jsme nejspíš od demokracie očekávali něco víc. Poté hovořila situaci české společnosti devadesátých let minulého století, tedy v období, kdy byly postupně budovány všechny demokratické instituce.

Zdůraznila přitom, že mnohé z nich se nevyvarovaly nešvarům. „Zdá se, že mnohé instituce skutečně nefungují. A možná by nebylo od věci mnohé z nich reformovat,“ uvedla Wagnerová s tím, že by bylo předtím potřeba provést jejich inventuru. Připomněla také, že v teorii existují minimálně dvě pojetí demokracie. První model zdůrazňuje pouze roli svobodných voleb. Druhý je spjat s konkrétními hodnotami, o které by měly demokratické instituce usilovat.

Ján Budaj v úvodním vystoupení zavzpomínal na loňské rozloučení s Jaroslavem Šabatou. V této souvilsoti připomněl úsilí lidí, kteří bojovali za obnovu demokracie před rokem 1989, a zdůraznil, že se jednalo o dlouholetou práci, jejímž předpokladem byla mimo jiné obrovská trpělivost. „Moc se nedává zadarmo,“ vysvětlil Budaj. Podle něj podobně jako tehdy i dnes stojíme před obdobným problémem. „Jde o to, zda se lidé chtějí angažovat v politice, na vládnutí,“ zdůraznil.

„Není až tak náhodné, že v současnosti vedu hnutí Zmena zdola,“ připomněl Budaj s tím, že demokracie je právě každodenní starost o své okolí, o veřejný prostor. „Nikoli v parlamentě, ani v Bruselu, nýbrž již v naší ulici se odehrává demokracie. Po letech ve velké politice stojím před každodenním úsilím a každodenním rozhodováním,“ dodal Budaj a zdůraznil, že partokracie a kmotrů se nezbavíme do té doby, dokud každý nevezme věci do svých rukou.

Aktivista Martin Marek připomněl, že mu bylo v roce 1989 sedm let. „Pozitivní na dnešku je oproti letům před listopadem to, že se mohou u moci střídat jednotlivé vlády,“ myslí si Marek. Dokud se podle něj může jakákoli menšina stát v budoucnu většinou, není to s demokracií až tak zlé. „Každá vláda je pouze načas,“ nepochybuje Marek.

„Jestli může demokracii něco ohrozit, pak je to neochota se jí účastnit,“ lze shrnout Markův postoj k budoucnosti demokratického uspořádání. Poslední z hostů, Jiří Dienstbier, který na debatu dorazil se zpožděním, připomněl, že vyrostl v prostředí lidí, kteří se opakovaně a dlouhodobě ve veřejném životě angažovali. A to přesto, že jim to přinášelo v lepším případě řadu nepohodlí.

„V roce 1989 jsem měl zkreslenou představu o demokracii, neboť jsem si myslel, že se v ní prosadí právě lidé, jejichž hlavním zájmem je veřejné dobro. Myslel jsem si, že to nepůjde cestou, kdy politika a moc budou pouze zdrojem osobního prospěchu,“ uvedl senátor ČSSD.

Podle něj přitom tento idealistický étos v politice nějaký čas vydržel. „Začalo se to lámat na poměrně symbolických věcech. Jedním ze zlomových bodu byl vznik komise, která měla vyšetřovat události 17. listopadu na Národní třídě,“ připomněl Dienstbier. „Ta komise nemohla nic vyšetřit. A tak se začala se zabývat svazky státní bezpečnosti a rozjela to, čemu se dnes říká lustrace,“ zavzpomínal Dienstbier.

Prý právě tehdy začal narážet například na to, jak si poslanec Federálního shromáždění Jan Vidím nechal prolustrovat členy rodící se ODS. Zcela zlomová pro něj byla kauza Jana Kavana. „Komise se ho totiž rozhodla zlikvidovat, a to přesto, že dlouhá léta organizoval pašování literatury do i z Československa. Pokud by byl agent, nejspíš by mu to tehdejší režim nedovolil,“ vysvětlil Dienstbier.

Postupný úpadek české politiky tehdy ale podle Dienstbiera teprve začínal. „Dnes jsme v situaci, kdy ekonomické subjekty vlastně politiku kontrolují,“ vysvětlil. Přesto dle svých slov nepochybuje o tom, že se ve všech politických stranách vyskytují idealisté. Problémem ale podle Dienstbiera je, že jsou výraznou minoritou.

„Myslím, že i tak je možné se situací ještě něco dělat. Pomalu se probouzí občanská společnost a začíná vytvářet tlak na politické elity,“ uzavřel v nadějeplném duchu své úvodní vystoupení senátor ČSSD. V další části hosté diskutovali právě o politických stranách a jejich stěžejní roli v politickém provozu. Ve druhé polovině večera se pak do diskuse zapojili diváci. Více než dvouhodinovou debatu lze shlédnout na youtube.

Druhé Brněnské fórum proběhne v pondělí 29. dubna. Jeho tématem bude ekonomická krize.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.