Nenápadný génius českého politického myšlení Ludvík Vaculík definuje současné české poměry takto: „Komunismus se zhroutil a místo něj tu máme příčiny, z nichž vznikl.“ Ludvík Vaculík nenapsal Dva tisíce slov, možná nejlepší český politický text druhé poloviny 20. století, náhodou.

Vaculíkovu citovanou větu by si většina současných českých kapitalistů měla přeříkávat několikrát denně. Opravdu není principiálně spravedlivé, že manželka Martina Romana nepociťuje hrůzu a děs, že bude její muž někde někým zmlácen za to, že jeho zaměstnanci dohánějí lidi k sebevraždám; zatímco manželky mužů, kteří se neprovinili ničím jiným než například tím, že nezvládli své podnikání, trnou v hrůze, kdy u nich zazvoní Romanovy gorily, převlečené do uniforem policie.

Snad ještě otřesnější než řádění Romanových zaměstnanců je způsob, jakým se k němu postavil. Omlouvá je místo toho, aby trestal. Kdyby řekl: „Co se stalo, je strašné, netušil jsem, omlouvám se a dám to do pořádku,“ mohl ještě být i spojencem dosud vznikající české demokracie. Ale on se snažil najít způsob, jak své mlátičky omluvit.

Sociálnědemokratické mudrování, že ČEZ by takové věci dělat neměl, tu prostě neobstojí. Jediná adekvátní reakce spočívá v hledání způsobu, jak českou společnost z pod příkrovu instituce jménem ČEZ vyprostit. Nejde přece jen o to, že si vydržuje milice.

ČEZ je zločinecká organizace nikoli až svými excesy typu vydržování privátního komanda či korumpování politiků na jachtě v Toskánsku. Jedná se také o peníze, o které soustavně okrádá český stát i jeho občany nejen nemravnými platy svých manažerů, ale i vývozy elektřiny za dumpingové ceny, dotované pustošením české krajiny v nevyčíslitelné ceně.

ČEZ je nejbarevnějším květem na masožravé rostlině českého mafiánského kapitalismu svou podstatou. Aby mohl existovat ve své nynější podobě, musí především brutálně manipulovat s českým veřejným míněním, které by jinak jeho společensky nebezpečné počínání netolerovalo. Ještě nebezpečnější než gorily vymáhající na občanech nedoplatky jsou gorily v PR agenturách, které vymáhají na občanech názory, jež by jejich oběti spontánně nikdy nezastávaly. A co je vůbec nejhorší: Aniž by si to jejich oběti vůbec uvědomovaly.

Ve svobodných občanských diskusích ve velké většině evropských zemí vyšlo najevo, že jaderná energetika je nebezpečný civilizační omyl. Ačkoli jaderný průmysl vydává na svou propagandu stamiliony v eurech a protijaderné občanské hnutí i v Evropě takřka oněmělo, stále spolehlivě většina Evropanů v každém průzkumu veřejného mínění slepou uličku jaderné energetiky odmítá.

Na chvostu se vyjímáme my a Bulhaři. Mnozí občané českých zemí, dokonce i ti, kteří se jinak snaží zakládat si na svých progresivních názorech, dělají z jedné z českých civilizačních zpozdilostí vlasteneckou chloubu. To je také dílo ČEZ, v tomto případě nikoli jeho soukromého ministerstva vnitra, nýbrž jeho ministerstva pravdy.

Rozpuštění ČEZ je skvělý cíl: Kdo si ho ale vezme za svůj? Měla by to udělat sociální demokracie, ale reálně to od ní bohužel čekat nemůžeme.

Blíží se volby, v nichž zřejmě sociální demokracie zvítězí. Důvodů bude víc, ale ten hlavní spočívá v okolnosti, že většinové tíhnutí českého národa je jednak sociální a jednak demokratické. Každá strana je ale vždy jen nedokonalým reprezentantem ideálů, k nimž se hlásí. V živé paměti jsou případy stran, které dokonce svůj ideál zkarikovaly natolik, že se obrátily de facto proti němu. Neříkáme, že to je případ České strany sociálně demokratické.

Způsob, jak naloží s organizovaným zločinem ČEZ, o budoucnosti její autority mezi sociálně a demokraticky smýšlejícími občany nicméně mnohé napoví. Žádná strana nemá předplaceno, že bude právě ona ztotožňována s určitými ideály a zájmy ve společnosti trvale. Okolní země jsou takových příkladů plné.

Politické ideály nejsou navíc jen doménou politických stran, snad v ještě větší míře o ně obvykle pečuje politizující občanská společnost. Petr Jedlička tu včera napsal, že brněnské sociální fórum bylo horší než kapitalismus, který kritizuje. To byla možná autorská licence, ale pravda je, že se občanské iniciativy, chtějí-li mít ve společnosti vliv, musí se vrátit k metodám, jež jim ho přinášely: Mezi ně kromě osvěty patří kampaně s akcemi občanské neposlušnosti.

Onen olomoucký právník, jehož obhajoba obětí komanda ČEZ přivedla až ke kandidatuře do Sněmovny, byť symbolické, práci občanských iniciativ vlastně supluje. Nejen Českému sociálnímu fóru se tak nabízí projekt sociálně a demokraticky motivované likvidace ČEZ jako blyštivý cíl. Dokáží-li české občanské iniciativy rozvinout pádnou kampaň v tomto směru, budeme vědět, že už nejsme pro Evropu jen beznadějnou přítěží, jak se to dnes jeví.