Bilancovat rok, s nímž se loučíme, je užitečný zvyk. Při takovém výčtu se obvykle vyjmenovávají události, jimiž společnost pod taktovkou médií po jistou část roku žila. Události, které média občanům nenaservírovala, jako by se nestaly. Obojí, události medializované i ty skryté oku a sluchu občana, je výpovědí o stavu mysli společnosti jako celku. Souhrou událostí jak loňských, tak i starších až po ty málem již zapomenuté, zejména však jejich interpretací, je utvářen duchovní život společnosti. Ten je hlavním určujícím faktorem jejího příštího vývoje. Pokusme se proto bilancovat rok 2012 nikoliv jako výčet událostí, ale jako výpověď o proměnách stavu společnosti způsobených loňským politickým děním.

Sdělení vlády

To nejdůležitější, co vláda svým počínáním v roce 2012 občanům sdělila, je, že jim bude vládnout navzdory všemu, zejména pak navzdory jejich vlastní vůli.

Neuběhl snad měsíc, aby vláda neupadala do další a další krize, z níž jak bájný Fénix znovu a znovu povstávala, nikoliv však silami z říše antických mýtů, ale z říše mýtů o demokracii. Že lid vládne, si zřejmě nejméně ze všech myslí lidem zvolení poslanci, kteří, obtěžkáni hypotéčními půjčkami, drží vládu nad vodou. Větší úpadek a nižší motivaci ku správě věcí veřejných si už vymyslet nelze.

I tak si vláda kouzla zbavená a zaštítěná strachem jejích apologetů z exekutorů prosadila, co chtěla. Skoro. Na konci roku jejímu sociálnímu barbarství přistřihl pár peříček Ústavní soud v podobě zákazu bezplatné nucené práce nezaměstnaných. Jinak co vládní krok, to po nás potopa.

Střídání ministrů, v nichž se dnes už nikdo nevyzná, včetně stvoření vládní politické strany LIDEM (kterou nikdo nevolil), nejenže posadilo laťku politických kuriozit do výšin netušených, ale ukázalo na naprosté diletantství celé vládní sestavy. Nejvíce na diletantství předsedy vlády.

Čím tedy obohatila vláda České republiky duchovní obsah veřejného života? Zaprvé poznáním, že od vlád ministrů, kteří nejenže nejsou odborníky ve svěřeném resortu, ale ani v něm nevyrostli, můžeme napříště čekat jenom to nejhorší. Zadruhé dalším z četných ověření věčně platného pravidla, že co se dělá za každou cenu, za žádnou cenu nestojí. A konečně zatřetí nutnost ustanovení pravidel pro odvolání vlády, která škodí zemi. Pravidlo, že ji nelze odvolat jinak, než tak, že odvolá sama sebe, nestačí.

Sdělení justice a policie

Vření v justici jakož i v policii, jehož jsme od začátku roku byli svědky, leccos dobrého přislibovalo. Bylo to s podivem. Od pravice, která si po vzoru svého duchovního otce Václava Klause na nezákonnost nikdy nestěžovala, by se totiž něčeho takového nikdo nenadál. Všelijací druho a třetiřadí politici a jejich soukmenovci z okruhu podnikatelů byli zatýkáni, uvalovaly se vazby, ale výsledek žádný. Velkou rybu ne a ne chytit. Nebo že by žádné nebyly?