Salingerovo literární dílo nepatří co do počtu vydaných titulů k nejrozsáhlejším. Vedle několika desítek povídek, vydávaných většinou pouze časopisecky, obsahuje tři romány. První z nich, nazvaný Kdo chytá v žitě (1951), se nicméně stal záhy bestsellerem a dodnes se prodalo kolem pětašedesáti milionů výtisků.

Salinger si velmi pečlivě střežil své soukromí. Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a během posledních třiceti let odmítal poskytovat rozhovory. Svůj vliv na rozhodnutí stranit se veřejného života měla právě publicita, které se mu dostalo po vydání románu Kdo chytá v žitě.

Talent mladého umělce údajně rozpoznal už Ernest Hemingway, s nímž se Salinger setkal coby voják U. S. Army během tažení z Normandie do Německa.

Román Kdo chytá v žitě byl americkou veřejností přijat dosti rozporuplně. Část čtenářů Salingerův text považovala za brilantní generační výpověď, jiní Salingerovi moralistně vytýkali příliš vulgární zpracování tématu. Salingerovo dílo si proto dokonce zasloužilo i pozornost amerických cenzorů. Velkou kontroverzi způsobilo i prohlášení Marka Chapmana, že se Salingerovým románem inspiroval k vraždě Johna Lennona.

Před deseti lety se v tisku objevila zpráva, podle níž Salinger napsal asi patnáct románů a odmítá je publikovat. Podle Guardianu doposud není jasné, zda tyto romány existují a zda by mohly být někdy zveřejněny.