Až do středečního rána oslavovali příznivci opoziční koalice Gruzínský sen (GD) vítězství v pondělních parlamentních volbách. Odpůrci prezidenta Michaila Saakašviliho dosáhli prvního oficiálního úspěchu od tzv. Revoluce růží a zrodu současného režimu v roce 2003. Znalci však v povolebních komentářích vyzývají ke zdrženlivosti — přestože GD obsadí dle téměř úplných výsledků 87 ze 150 poslaneckých křesel, Saakašviliho Sjednocené národní hnutí (UNM) zůstane nejspíše s 63 křesly nejsilnější stranou parlamentu. I dle nejvýraznější postavy opozice — miliardáře Bidziny Ivanišviliho — je totiž pravděpodobné, že se Gruzínský sen nyní rozpadne.

„Předpokládám, že v novém parlamentu vykrystalizují nejméně tři strany,“ řekl Ivanišvili v jednom z povolebních rozhovorů.

„Podle mě jde o zdravý proces. (Strany) se více vyprofilují a povedou spory o jednotlivých problémech,“ uvedl dále.

Ivanišvili získal pro myšlenku volební koalice celkem šest stran. Dvě z nich se profilují liberálně, dvě konzervativně a jedna národovecky. Poslední tvoří pohrobci Eduarda Švernadzeho, perestrojkového aparátčíka a bývalého prezidenta, jehož vládu ukončila právě revoluce v roce 2003.

Všech šest stran přitom spojují především dvě věci: kritika Saakašviliho vládnutí a sám Bidzina Ivanišvili, jenž pokryl kampaň i ostatní aktivity Gruzínského snu finančně.

UNM Michaila Saakašviliho tvoří naproti tomu kompaktní blok. Má svoje lidi ve velkých podnicích i ve státní správě. Ve sněmovně měl až doposud ústavní většinu.

V Gruzii navíc má fungovat až do volby hlavy státu na jaře 2013 prezidentský systém. Ten dává Saakašvilimu podobné a místy i větší pravomoci, než má Vladimir Putin v Rusku. Vláda na jaře tak může vypadat úplně jinak než kabinet, jenž vzniká nyní, píší agenturní komentátoři.

Podle pozorovatelů i faktických indicií se premiérem vznikajícího kabinetu stane již téměř jistě Ivanišvili. Není však jasné, jak silnou pozici bude mít, ani co bude krom personálních opatření dělat jinak. Program GD a UNM se totiž při podrobném čtení téměř neliší.

Znalci mají na základě dalších materiálů GD a Ivanišviliho projevů jasno alespoň ve dvojím: nový premiér se bude snažit o nápravu vztahů s Ruskem a autoritářských výstřelků současného prezidenta. Sám Ivanišvili ve středu uvedl, že na první zahraniční cestu pojede do Spojených států.

První demokratické?

Jak připomínají zejména ruští komentátoři, lze souhlasit s tezí, že letošní volby v Gruzii proběhly podle západních standardů — ovšem jen v určitých ohledech. Po té, co Bidzina Ivanišvili sjednotil svými schopnostmi a penězi opozici, ovládli kampaň u obou bloků nejrůznější poradci z PR agentur. Ti se následně snažili vnucovat médiím právě svůj pohled na jednotlivá témata a svým politikům vycizelované fráze. Předvolební střety a debaty tak připomínaly spíše rétorická cvičení. Zástupci UNM vykreslovali opozici jako zpátečníky, loutky Kremlu a potenciální ničitele všeho, co bylo od revoluce vybudováno. Představitelé GD zase líčili protivníky jako přisluhovače Saakašviliho osobní diktatury či podnikatelsko-zločineckých klanů, které profitují z nových pořádků.

Volební střet nabral již během prázdnin podobu boje dvou bloků a hlasy ostatních stran zanikly. Pozorovatelé též uvádějí, že forma, resp. způsob podání předvolebních sdělení naprosto přehlušily jejich obsah.

Třináct dní před volbami se navíc jedna proopziční televize postarala o vskutku zásadní zlom: s velkou reklamou odvysílala záběry z tbiliské věznice Gladni. Na nich dozorci vězně bijí, týrají a znásilňují obušky či násady od košťat.

Skutečný rozsah přečinů se dosud prošetřuje, Saakašvili však zareagoval promptně — odvolal odpovědnou ministryni i celý aparát, který má dohled nad vězeňstvím na starosti; dozorce nechal nahradit řadovými policisty a ministerské pravomoci svěřil ombudsmanovi. Prezident ale zároveň nařknul i opozici, že měla nahrávky k dispozici dlouho; že o problému věděla, ale upozornila na něj až krátce před volbami. Řada prorežimních expertů pak různě dokazovala, že jsou některé scény na záznamu dohrávány.

Společnost si ovšem prezident nezískal. V Tbilisi, ale též v Batumi, Kutaisi a dalších městech vyšly do ulic desetitisíce lidí. Celá aféra plnila masmédia po několik dní a v posledku rezignoval i ministr vnitra, třebaže nastoupil do úřadu až toto léto.

Podle znaleckých analýz mohly nahrávky výrazně ovlivnit volby, anebo je i rozhodnout. Prezident se totiž obzvláště v posledních letech pokoušel předcházet zločinu v zemi přitvrzováním represe. To učinilo z Gruzie nejen stát, který má čtvrtý nejvyšší počet vězňů na hlavu na světě, ale především zemi, kde bezmála každý někoho ve vězení zná — ať už přítele nebo rodinného příslušníka.

Tvrdý přístup i k lehčím zločinům se stal pro Saakašviliho jakousi typickou značkou. Byl to on, kdo před lety prosadil nepodmíněný trest i za krádež krávy; byl to tak opět on, koho si nezanedbatelná část Gruzínců s poměry ve věznici spojila.

Zvláště proopoziční média pak ještě v úplném závěru kampaně vyzdvihla několik případů zastrašování či hrozeb konkrétním lidem, kteří se na opoziční kampani přímo podíleli, anebo ve svém okolí vyzývali k volbě proti režimu. Účast ve volbách dosáhla solidních šedesáti procent. Společnost ale zůstala ostře rozdělena a žádný poslanec mimo CD a UNM ve volbách neuspěl.

Od růží po transformaci

Znalci, kteří nestraní ani jednomu z bloků, přiznávají Saakašviliho devítileté vládě jisté objektivní úspěchy. Porevolučnímu režimu se podařilo vytvořit nový policejní sbor, jenž nebere úplatky. Kladně hodnocena je zvláště proměna dopravní policie. Z nižších úrovní státní správy zmizela téměř úplně korupce. Důslednou reformou prošla též armáda, a to za přispění zejména amerických poradců a dodavatelů zbraní.

Dosud sloužící vláda naopak svojí politikou poškodila obchodní vztahy s Ruskem; zavlekla zemi do války, v jejímž důsledku se v roce 2008 odtrhla Abcházie a Jižní Osetie, a z velkých zakázek i veřejných funkcí prakticky vyloučila každého, kdo se rozhodl Saakašviliho režim kritizovat. S vládním požehnáním byly před pěti lety tvrdě rozehnány opoziční protesty. Kvůli zhoršujícím se podnikatelským podmínkám a houstnoucímu ovzduší ve společnosti opustily Gruzii desetitisíce lidí. Michail Saakašvili, jenž v roce 2003 nastoupil k moci jako moralizující reformátor, se stal postupně prozápadním, nicméně autokratickým vládcem.

Bidzina Ivanišvili a všichni členové GD slibují postupnou nápravu veškerých jmenovaných neduhů — jakousi pozitivní normalizaci. V parlamentu je budou zastupovat převážně známé osobnosti, včetně umělců a sportovních hvězd typu fotbalisty Kachy Kaladzeho, někdejší hvězdy AC Milán. Úsilí bloku má podporovat i rozsáhlá aktivistická síť.

Ivanišvili samotný má vedle pověsti záhadného zbohatlíka, skvělého organizátora a výstředního miliardáře též image filantropa a znalce potřeb obyčejných lidí — z peněz získaných zejména při divoké privatizaci v Rusku například postavil nejenom vlastní skleněné sídlo se soukromou zoo, ale i desítky kostelů a základních škol.

Jako vládnoucí síla však zůstává on i celý nastupující establishment nečitelný.

Zkušení pozorovatelé tedy dnes radí vyčkat. Skutečný stav věcí se podle jejich mínění odhalí až v závěru začínajícího půlročního dvojvládí, případně jarní transformace Gruzie v parlamentní systém. Teprve poté nabude nová vláda plnomocného postavení. Bidzina Ivanišvili navíc již nyní prohlašuje, že chce z politiky zase do roka či dvou odejít.

Další informace:

BBC News Georgia election: US and Russia hail parliamentary vote

BBC News Profile: Georgia's Bidzina Ivanishvili

RIA Novosti Georgian Dream Denies Call for President to Quit

Pravda.ru The Georgian Dream and misery of Mikhail Saakashvili

The Moscow Times Medvedev Praises Win by Georgian Opposition

The Moscow Times Georgia Votes in Election Overshadowed by Prison Scandal

The Moscow Times Saakashvili Admits Defeat in Georgian Vote

AP Georgian president concedes but democracy rules