Americký prezident Barack Obama proslovil svou tradiční řeč o stavu Unie i prostřednictvím internetu. Jeho projev viděly na serveru YouTube tisíce lidí. Ba co víc. Odběratelé kanálu Citizentube (na zmíněném serveru) mohou pokládat Baracku Obamovi otázky a zároveň hlasovat o tom, které má zodpovědět právě na stránkách. Do dnešního dne hlasovalo skoro 220 000 lidí o skoro 6 000 otázkách. Něco se mění, jenže co?

Otevřenost novým médiím, kterou přinesla nová americká administrativa, je úžasná. Obama nastavil komunikaci prostřednictvím nových médií jako běžnou věc. Svůj YouTube kanál má údajně už i 430 amerických kongresmenů. Pokud podrobně prozkoumáte odkaz www.whitehouse.gov/newmedia, budete překvapeni, kolik institucí amerického státu dnes využívá plnou palebnou sílu internetu, a to včetně speciální vojenského videoserveru Trooptube.tv. Jeho prostřednictvím můžete posílat i vzkazy americkým vojákům v zahraničí. 

Můžeme říct, že to co zažíváme, je youtubizace politiky. Politici objevili kanál, v rámci kterého nemusí být vydání na pospas médiím a mohou oslovit své voliče přímo. Nahrajete svou řeč na kameru a umístěte ji na internet. Jenže youtubizace není ještě nutně příznakem demokracie. Ostatně svůj videoblog má i ruský prezident Dmitrij Medvědev. Youtubizace je především show. Bussines jako každý jiný a jeho podstatu nezmění ani fakt, že hlavním hrdinou je v tomhle případě klaďas. Jenže youtubizace zvětšuje prostor, v rámci kterého můžeme sledovat vystupování politika i celou šíři jeho chování, nejen toho, které si sám naaranžoval. Podívejme se například na Pavla Béma a videa s ním, která dohledáte na YouTube. Ukazuje jeho postavu jak v situacích, kdy se má plně pod kontrolou, tak v okamžicích, kdy kontrolu ztrácí. Nádherná konfrontace různých faset chování téhož člověka.

Youtubizaci politiky můžeme chápat jako větší účast veřejnosti u jednání osob veřejných. Někdy přítomnosti chtěné, jindy nechtěné. Pokud ji takto pochopíme, můžeme po ní chtít mnohem víc, aniž bychom si počínali jakkoli utopicky. Například by stát mohl na videoservery umísťovat záznamy ze všech jednání, kam má veřejnost ze zákona přístup. Různá jednání městských zastupitelstev, soudní procesy. Počet diváků takovýchto záznamů by nikoho nehromoval, umožňoval by ale zájemcům přístup k řadě důležitých informací pro další rozhodování o věcech veřejných. Youtube a podobné servery by tak ke své roli showbusinessu přidaly i roli kontrolního nástroje — a to by teprve byl skutečný pokrok.