Česká wikipedie ve své, bohužel časté, antikomunistické či obecně antilevicové předsudečnosti o Jaroslavu Šabatovi uvádí nesmyslný údaj, podle nějž patřil v padesátých letech ke stalinskému křídlu KSČ.

To vyvrací řada zdrojů, ale zvlášť půvabným jsou širší veřejnosti prozatím neznámé vzpomínky Šabatových studentek z padesátých let, které od nich dostal jako dárek k šedesátým narozeninám v roce 1987.

Šabata učil předměty s hrůzu vyvolávajícími názvy: Dějiny všesvazové komunistické strany (bolševiků), Základy marxismu-leninismu, Dějiny KSSS a KSČ, Dějiny mezinárodního dělnického hnutí. Z jednadvaceti odpovědí jeho studentek v anonymní anketě jsem vybral následujících deset fragmentů:

První:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Snad jeho první semináře a přednášky, kdy volně (aspoň tak se mi to zdálo) mluvil o politických otázkách, které do té doby mi připadaly „zakázané“ a o kterých mluvit na našem gymnáziu bylo nemyslitelné. Velice mi imponovaly jeho komentáře kolem sjezdu KSSS v roce 1956 a vlastně všechny jeho politické komentáře.

A pak ještě jedna z pozdější doby. Bylo to někdy počátkem 60. let. Vraceli jsme se ze svazáckého školení v Níhově a brali jsme to na nádraží zkratkou lesem a přes potok, dosti široký tehdy a studený. Jaroslav Š. si vybral nejhezčí studentku z 1. ročníku a na rukou ji přenesl přes potok. Jeho příkladu už nikdo nenásledoval.

Chtěla bys mu něco vzkázat nebo o něm ještě něco říct?

Myslím, že vykonal nesmírně mnoho pro výchovu vysokoškolské mládeže právě tím, že na půdě toho nejvíc zdogmatizovaného předmětu, který v mnohých budil i strach, vytvořil prostor, v němž bylo možné se tázat, pochybovat a polemizovat. V letech, které jsem takto prožila (1954, 1955, 1956, 1957 a 1958) to byl čin jistě smělý a ještě ojedinělý. Když se na ta léta dívám zpět, mám pocit, že jeho prostřednictvím jsem i já byla účastna historického dění.

Co bys Jaroslavu Šabatovi přála k narozeninám?

Těším se, že nastane doba, kdy my, dnes už staří pamětníci, budeme večer spěchat k televizorům, abychom nepropásli politické komentáře a diskuse na nejrůznější aktuální témata, ve kterých mnoho závažného nám ještě řekne Jaroslav Šabata.

Druhá:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Na zkoušku 9. ledna 1956, při které jsem dostala svou jedinou velmi dobrou na fakultě, protože „látku máte sice zvládnutou, ale ne procítěnou“.

Dostala ses s ním někdy do konfliktu? A proč?

Viz předchozí odpověď, což určitě nebyl konflikt, ale čirá pravda.

Měl na Tebe J. Š. v té době vliv? A v čem?

Jako vynikající pedagog, který dovedl i nepopulární předmět učinit zajímavým.

Třetí:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Vzpomínám si, že se mi jeho přednášky velmi líbily. Přednášel se zaujetím pro věc, jasně a zřetelně. Stále si udržoval pozornost posluchačů. Měl milý úsměv. Také se mi líbil jeho zasvěcený referát o 13. sjezdu strany (1966), jehož se zúčastnil.

Patřila jsi mezi ty, za které se zaručil při vstupu do KSČ? A jaký byl Tvůj další stranický osud?

Navrhoval mi během mého studia vstup do KSČ, ale já jsem tehdy odmítla. Vstoupila jsem do ní až v roce 1966 a v roce 1970 jsem byla vyškrtnuta.

Měl na Tebe J. Š. v té době vliv? A v čem?

Rozhodně přispěl k tomu, že jsem už za studií s komunisty sympatizovala.

Čtvrtá:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Živě si vzpomínám na to, jak jedna kolegyně při diskusi reagovala na nějakou marxistickou poučku slovy: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Všichni jsme strnuli, v posluchárně nastalo zaražené ticho, do něhož však zazněl Šabatův srdečný smích. Vůbec se mi vybavuje jeho úsměv, když vzpomínám na naše semináře.

Působil na Tebe J. Š. tehdy spíše rozumovými argumenty, silou své osobnosti anebo osobním kouzlem?

Myslím si, že J. Š. ve své osobě spojoval, respektive stále spojuje, zdravý rozum, sumu znalostí, smysl pro humor, psychologické schopnosti (rozumí mladým lidem) a jakousi mladou vitalitu. K tomu všemu byl pohledný. To nejspíš dohromady vytvářelo to, čemu se říká osobní kouzlo. Nedovedu tyto jeho vlastnosti od sebe oddělit.

Chtěla bys mu něco vzkázat nebo o něm ještě něco říct?

Chtěla bych mu povědět, že si ho nesmírně vážím a poděkovat mu za jeho charakterní postoj v dobách, kdy my ostatní jsme nebyli dost silní, za to, že patřil k těm, kteří zachraňovali čest národa.

Patá:

Měl na Tebe J. Š. v té době vliv? A v čem?

Přišla jsem na fakultu z gymnázia, které bylo degradováno na desítiletku. Místo jazyků jsem byli nuceni učit se matematiku, někdy dvě hodiny denně. Diskuse byla pro mne objevem, úcta k cizímu mínění byla balzámem na duši, šněrovanou do kazajky frází, o kterých se nepřemýšlí. U asistenta Šabaty jsem především oceňovala úctu k cizímu mínění, potřebu dialogu, vybízení k diskusi, aktualizaci látky, laskavý a trpělivý vztah ke studentům.

Chtěla bys mu něco vzkázat nebo o něm ještě něco říct?

Jsem přesvědčena o tom, že velká budoucnost, která se před Jaroslavem Šabatou otevře, bude velkou budoucností našeho národa. Anebo lépe: otevře-li se před Jaroslavem Šabatou velká budoucnost, bude to období národního vzestupu a rozkvětu a nikoliv jeho úpadku a ponížení.

Šestá:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Říjen 1956, maďarské události. Vešel do posluchárny (dnes č. 4, bylo to k večeru, tak 16,30), mlčky zachmuřeně nebo spíš zdrceně přecházel před katedrou. Pokusil se o běžné vedení semináře, ale asi po 15 minutách se zlomeným hlasem omluvil, ukončil hodinu, sebral svrchník (to dodnes přesně vidím) a odešel z posluchárny. Udělalo to na mne tehdy nezapomenutelný dojem. Po 14 dnech, až bylo po všem, nás nechal písemně anonymně odpovědět na otázku, zda námi tyto události a jejich vyústění pohnuly doprava, doleva nebo nechaly na místě (myslím, že jsem tehdy odpověděla dost ostudně — potom, že člověk nemá v životě dělat nic, za co by se eventuálně v budoucnu mohl stydět!).

Chtěla bys mu něco vzkázat nebo o něm ještě něco říct?

Chtěla bych mu vzkázat, že by byla strašná škoda, kdyby neučil. A doufám, že někde nějak pořád někoho učí (přičemž mi ani tak nejde o obsah jeho nauk).

Sedmá:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Vzpomínek je mnoho, ale snad nejvýrazněji mi v paměti utkvěla ta první setkání, první semináře. Šabata se nedržel striktně osnov, komentoval všechno, co se zrovna dělo. Byl vynikající glosátor, pohotový, ironický, vtipný a vyzývavý, ale vždycky respektoval východisko toho druhého, svého partnera v diskusi. Ohromovalo mě tehdy, že každý mohl volně říct, co si myslí — a lidé to v jeho seminářích opravdu říkali.

Pamatuješ si ještě na někdejší fakultní spory /např. Š. x Blažek/? Co sis o nich myslela tehdy a co si o nich myslíš dnes?

Vzpomínám si na ty spory už jen nejasně, byla to vzrušená doba: maďarské události, XX. sjezd, studentské rezoluce. Spor s Blažkem jsem vnímala jako střetnutí dvou rozdílných osobnostních přístupů. Blažek byl cholerik, vztekloun, šel na věci násilím. Šabata neúnavně argumentoval, ctil protivníka, šel do sporů s úsměvem a nikdy s námi nejednal z pozice učitel — žák.

Měl na Tebe J. Š. v té době vliv? A v čem?

Měl na mě ohromný vliv, myslím, že ze všech mých učitelů, počínaje základní školou, největší. Přišla jsem na vysokou školu s emocionálním zaujetím pro socialismus a s těmi nejlepšími předpoklady stát se prvotřídním dogmatikem. Šabata mě vybavil rozumovými argumenty, v jeho hodinách jsem se učila vidět věci z více stran. Byla to škola politického myšlení, z níž jsme pak čerpali i v ostatním studiu.

Působil na Tebe J. Š. tehdy spíše rozumovými argumenty, silou své osobnosti anebo osobním kouzlem?

V jeho případě to vůbec nelze oddělit. Byl vlastně ideální kantor, dovedl pro svou věc získat i lidi, kteří stáli na druhé straně. Byl nejen silnou, byl neobyčejně harmonickou osobností, tím snad na své žáky působil nejvíce.

Chtěla bys mu něco vzkázat nebo o něm ještě něco říct?

Po celá 70. léta bylo pro mě vždycky povzbuzením a vzpruhou, když jsem se o něm něco dověděla, i když to třeba byly špatné zprávy. Jeho život, jeho postoje byly pro mě vždy znovu potvrzením, že jsem se nemýlila, že jsme se nemýlili. Děkuji mu za to; cítím se jeho žákyní dodnes.

Osmá:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Má nejvýraznější vzpomínka na něho: Přicházím pozdě na Šabatovu přednášku, je to ostuda, všichni tam jsou, červenám se, zdaleka to není můj první pozdní příchod a je mi trapné vymýšlet si průhlednou výmluvu, raději dávám svému pocitu provinění vystoupit z mého nitra na povrch, jsem zosobněná vina a Šabata zosobněné nikoli odpuštění (neboť odpuštění není tam, kde nebylo pohoršení), ale pochopení, dokonce pobavení a já se napřimuji a říkám si s podivem a úlevou: „Přece jen nejsem tak špatná, dokonce jsem hodná, že jsem ho tak pobavila.“

A jak to bývá, že nejvýraznější vzpomínky jsou klíčem k pochopení podstaty celého vztahu, vidím po letech, že hlavní přínos Šabatovy osobnosti v osobním kontaktu s lidmi byl v této jeho zázračné schopnosti pozvedat lidi z hlubin zkroušenosti nad bezvýznamností a nicotou vlastní osoby k sladkému poznání vlastní jiskry.

Když přimhouřím oči, mohu ho i teď vidět, jak se zamyšleným úsměvem (ano, přesně tak to bylo) říká na nějakou odpověď, která mi připadal bez hlavy a paty: „Ano, z jistého pohledu by se to i tak dalo říct.“ A je na něm vidět, že to nejsou jen slova, ale že se s upřímným úsilím i určitou rozkoší ponořil do hlubin studentovy duše a vynesl z ní na povrch jeho pravdu jako krásnou zářivou perlu. Já jsem se pak zastyděla a pokusila jsem se s menším zdarem o totéž a pak nesčetněkrát v životě jsem se o to pokoušela znovu a za jiných okolností. Jistě jsem nebyla v tomto směru tak nadaná, jako on, ale pokud jsem někdy dovedla milovat lidi za to skryté, co v nich nebylo na první pohled vidět, měl na tom jistě svůj veliký podíl J. Š. - budiž mu za to dík.

Chtěla bys mu něco vzkázat nebo o něm ještě něco říct?

Že to, co byl, je pro mne stále a léty k tomu přibylo i uspokojení nad tím, že se můj instinkt nezmýlil, když jsem ho přijala cele. Je krásné a povznášející vidět někoho nezlomeného v takové situaci.

„A vůbec bych mu chtěla vzkázat, a to tam dopište, že ho miluju pořád.“ (tak jsme to sem dopsaly).

Co bys Jaroslavu Šabatovi přála k narozeninám?

Radost z dosaženého (ve vlastním vývoji), stále stejný příliv energie a optimismu, jak tomu dosud bylo, příležitost k boji, ale i chvíle míru. A aby jej druzí dovedli chápat jako chápe on je.

Devátá:

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Z téhož období, kdy jsem byla vybízena ke vstupu do KSČ a nechtěla jsem. Svěřila jsem se mu a on mě uklidnil, zastavil nátlakové akce kolegů (studentů) a řekl mi, abych přišla, až budu sama chtít. Tím mě vlastně ke vstupu připravil nejvíc.

Měl na Tebe J. Š. v té době vliv? A v čem?

Dospěla jsem k názoru, že strana potřebuje více takových lidí, aby společnost prosperovala a neděly se nesmysly. Proto jsem šla rozmnožit jejich řady. Ale za osm roků jsem se přesvědčila o marnosti jakýchkoliv snah a dnes už jsem ke všemu velmi skeptická a nedůvěřivá.

Desátá:

Kterému předmětu Tě J. Š. učil a ve které době?

Anketa přichází jako na zavolanou: zrovna jsem dočetla záznam rozhovoru Jiřího Kratochvila a Milana Uhdeho s Jaroslavem Šabatou. A právě nad tímto pozoruhodným a podle mého mínění nesmírně závažným textem se potvrdilo mé podezření, že se vlastně počítám k Šabatovým žákům, ačkoli v době mých studií nebyl již na fakultě fyzicky přítomen.

Považuji pana Jaroslava za svého učitele občanských postojů, za následováníhodný příklad zodpovědnosti a za člověka vysokých mravních kvalit, jakož i mistra umění diskuse. No a v neposlední řadě vděčně pamatuju, jak výborné mívali před asi osmnácti lety nakládané okurky, co je nám, venkovským spolužačkám, nosila na koleje Šabatovic Anička.

Která je Tvá nejvýraznější vzpomínka na J. Š.?

Jednou mi zvědavost nedala a zeptala jsem se pana Jaroslava krátce poté, co byl podruhé propuštěn z vězení, jestli opravdu dal tomu člověkovi, tomu úředníkovi, facku? Usmál se jako dítě: „Ta sedla...“

Dostala ses s ním někdy do konfliktu? A proč?

Zatím ne; jsem ale celá krvežíznivá, jak by asi takový konflikt mohl vypadat. Nikdy jsem nezažila, že by během debaty třeba jenom zvýšil hlas.

Patřila jsi mezi ty, za které se zaručil při vstupu do KSČ? A jaký byl Tvůj další stranický osud?

Nepatřila, nezaručil.

Já jsem ale nikdy ani neupadla v pokušení do KSČ vstoupit, ani ne tak z nechuti nějak se podílet na správě veřejných věci, jako spíše pro špatnou pověst strany: zdálo se mi, že toho má na tričku nějak mnoho. Ovšem v době, kdy jsem takto uvažovala, byl už podobně chytrý kdekdo. Aha, taky mi připadalo a stále připadá nepochopitelné, jak může veřejně fungovat spolek, z něhož nemůže člověk zase dobrovolně vystoupit, když se v něm už ocitl. Bylo by mi asi vyhovovalo něco na způsob Klubu angažovaných nestraníků, kdyby v době mé plnoletosti ještě nějaký existoval. Z toho je vidět, jak nás systém přímo nutí orientovat se na Chartu.

Působil na Tebe J. Š. tehdy spíše rozumovými argumenty, silou své osobnosti anebo osobním kouzlem?

Toto je pěkně, řekla bych dámsky, položená otázka. No, já dávám přednost spíše argumentům, zvláště pak těm, jež nám předkládá i okouzlující osobnost.

Co bys Jaroslavu Šabatovi přála k narozeninám?

Přála, přála... Ať je takový!