Litvínovské nepokoje na podzim 2008 nám asi ještě nevypadly z paměti — demonstrace ultrapravicových sil u příležitosti 17. listopadu, kdy násilí proti Romům naštěstí zamezila policie. Ve zmenšené síle se pokus o protiromský atak opakoval ještě asi dvakrát. Tehdy jsme byli svědky velmi neutěšeného stavu: Rozkol mezi majoritou a Romy, jichž na šestitisícovém sídlišti žije téměř polovina, se zvětšoval; nepokoje se přenášely i do dosud poklidných sousedských vztahů rodin bílých s usedlými Romy.

Jak nám řekl jeden z Romů, spisovatel Jan Horváth, po 17. listopadu 2008 zdejší majorita jaksi obecně přestávala odpovídat na romské pozdravy, asi aby si jejich „bílí“ sousedé snad nemysleli, že s nimi drží, že se kamarádí. Jan Horváth se tehdy přistěhoval do Litvínova teprve nedávno — výhodně tu koupil za tržní cenu (asi za sto tisíc) čtyřpokojový byt. Netušil, kam se (z Ostravy) stěhuje. Se svou kvalifikací (absolvoval pedagogické minimum a vyučoval romštinu na univerzitě) jezdil tehdy do výrobny uzenin v Krupce sekat maso. Přitom v Ostravě spolupracoval na programech integrace Romů do společnosti, byl v té věci uznávaným odborníkem.