Na okraj jedné reformy

Patrik Eichler

Sousloví „bílá kniha“ oslaví letos na ministerstvu školství své jedenácté narozeniny. Máme jí přát spíše věk psí anebo lidský? A pamatuje si dnes někdo, co kdysi dostala do vínku?

Bílá kniha (terciárního vzdělávání) oslaví letos své jedenácté narozeniny. Její přípravu coby „Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice“ iniciovala v dubnu 1999 vláda Miloše Zemana, táž vláda devadesátistránkový dokument o dva roky později také schválila. Tehdejší bílá kniha  se věnovala všem stupňům vzdělávání počínaje tím předškolním. Asi pětinu jejího textu tehdy autoři věnovali vysokým školám a vzdělávání dospělých, tedy tématům, která se pokouší zpracovávat bílá kniha.

Tam, kde by mělo být samozřejmostí znát alespoň dokumenty a diskuse jedenáct let staré, se ale média omezují na de facto nereflektované přebírání tiskových zpráv ministerstva školství. Posledním příkladem může být vznik a existence tzv. Rady pro reformu vysokoškolského vzdělávání, která měla na čele s profesorem Rudolfem Haňkou pomoci Bílé knize terciárního vzdělávání chytit druhý (až dvaadvacátý) dech. Radu jako svůj osobní neplacený poradní orgán jmenovala ministryně školství Miroslava Kopicová k 19. listopadu loňského roku s cílem připravit do května 2010 soubor doporučení, která pomohou reformovat české vysoké školství. Ještě 16. října přitom Česká televize v souvislosti s tehdy probíhající konferencí o vysokoškolském vzdělávání informovala, že varianty věcného návrhu zákona o terciárním vzdělávání by mohly být k připomínkovému řízení předloženy v únoru 2010, že ale konečné rozhodnutí o reformě bude až na vládě, která vznikne po volbách (Nezmínila přitom, že věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání měl být předložen už v dubnu 2009.).

×