Na koho ta vina padne

Marek Řezanka

Zvykli jsme si, že média mohou téměř vše. Tomu se věnují, tomu ne, na toho nic nezbude — a jen málokdo se ptá, podle jakého klíče se tak děje? A tak, jako se Břeclaví šířil rasismus protiromský, na politické scéně zavládl rasismus politický.

„Za všechno mohu já“ — tak by se daly shrnout dvě mediálně sledované a medializované kauzy posledních týdnů a dnů. V prvním případě jde o výrok zničené matky, která se právě dozvěděla, že její syn si přepadení ze strachu vymyslel a vážná zranění si při pádu způsobil sám.

„Když jsem se dozvěděla, jak si syn zranění způsobil, nevěděla jsem, jestli mít radost z toho, že to vůbec přežil, nebo jestli být naštvaná, že obelhal nejen mě, ale celou zemi. Chtěla bych se omluvit romské komunitě, Břeclavanům a všem, kterých se lež dotkla," dodala chlapcova matka, Oksana Zhyvachivska. Ponechme teď stranou nepříliš šťastnou formulaci „romské komunitě, Břeclavanům“ — jako by mezi Břeclavany právě romská komunita nepatřila. Za povšimnutí stojí něco jiného. Jediným, kdo se v celé kauze omlouvá, je matka zraněného hocha. Tím tedy celá mediální štvanice na Romy končí? Neměl by se omlouvat ještě někdo další? „Romové brutálně zbili chlapce“, hlásal Blesk. „Romové brutálně zbili kluka“, připojily se eurozprávycz. Podobně informovaly novinky.cz, idnes.cz, televize Nova či ČT1. I když pachatel byl od začátků neznámý, média namířila prst jednoznačně na Romy. Na základě údajů, jež byly k dispozici, by člověk čekal titulky na způsob: „Neznámí pachatelé měli zbít patnáctiletého chlapce. Je vážně zraněn.“ Média však zašla dál. Našla viníky a hrála na emoce lidí. V přímé návaznosti na mediální lynč se v Břeclavi rozpoutaly protiromské nenávistné demonstrace. Jistě, ve hře bylo více faktorů a domnělý romský útok nebyl jediným faktorem protiromských nálad, byl ale faktorem významným a spouštěcím. Mnozí diváci médiím věřili a nepochybovali.

Mají vůbec média právo pachatele škatulkovat podle národnosti? Říkat, že Romové dělají tohle — a Romové dělají tamto? Měli bychom si uvědomit, že národnost je čistě sebedeklaratorní ukazatel a je na každém, k jaké národnosti se ve sčítání lidu domů a bytů hlásí. Pokud se někdo přihlásí k národnosti české či slovenské, je nemyslitelné, aby někdo na základě jeho snědé pleti stanovil, že jeho národnost bude romská. Nebo si zaškrtl romskou národnost proto, že se dotyčný jmenuje křestním jménem třeba Demeter. Kdokoli si může pro své dítě zvolit jakékoli jméno, aniž tím určuje jeho národnost. Národnost je zkrátka v souvislosti s lidským konáním nesledovatelná — a média by to měla vzít na zřetel.

×