Ze sekretariátu ODS, jmenovitě od pánů Topolánka a Kocourka, přišel návrh na sjednocení sazby DPH . V době, kdy se potýkáme s nezaměstnaností a pauperizací společnosti, je další prohlubování regrese zdanění opravdu nechutné.

Šéfovi ODS chybí evidentně možnost vykládat nesmysly v parlamentu, a tak si to trénuje na veřejnosti. Když náš nejvyšší nudista a jachtař opustil sněmovnu, vypadalo to, že je tam jen o jednoho trumberu méně. Bohužel to byl omyl. V parlamentu byl Topolánek alespoň pod kontrolou svých soudnějších spolustraníků, a tak jsme, jakkoli to zní neuvěřitelně, byli ušetřeni mnoha jeho ztřeštěných nápadů. Návrh sjednotit sazbu DPH je z těch nehloupějších.

DPH je daní, která je zřetelně regresivní. To znamená, že čím mají lidé menší příjmy, tím větší procento ze svého platu odvedou na DPH. Proto již poslední dvojí zvýšení DPH z 5 na 9 a posléze na 10 % bylo další ranou pro vrstvy s nižšími příjmy.

Je jasné, že zvyšování sazeb DPH se líbí i podnikatelům, proto také jeho přijetí podporovali zástupci svazu průmyslu. Vysvětlení je jasné. Kapitáni krachujícího průmyslu samozřejmě raději uvidí, když do státního rozpočtu potečou daně z kapes jejich zaměstnanců, zatím co jejich daňová zátěž se bude nadále snižovat.

Podívejme se na to ale prakticky. Mnoho lidí se ptá, jak je možné, že když všichni platíme stejné sazby DPH, chudí zaplatí více? Odpověď je prostší, než by se zdálo. Chudí lidé se prostě platbám DPH vyhnout nemohou, zatímco bohatší ano. A nejlépe to jde samozřejmě těm velmi bohatým.

Ale jak na to? Podívejme se na několik položek a začněme třeba mobilním telefonem. Má ho i má oblíbená pokladní v Kauflandu. Platí z něj účty a samozřejmě s DPH. Naproti tomu třeba šéf svazu průmyslu má služební telefon, provolá mnohem více a nejen, že neplatí účty ze svých příjmů, ale navíc ještě neplatí ani DPH. Šéf svazu průmyslu jezdí ve služebním autě, z něhož nebylo zaplaceno DPH, zatímco pokladní v Kauflandu za svou škodovku DPH zaplatila.

Dobře, řeknete si, ale nakonec i velký šéf musí své peníze utratit. A potom konečně zaplatí DPH. A ouvej, chyba lávky. Velký šéf vyrazí na dovolenou letecky. Z letecké přepravy se neplatí ani DPH, ani spotřební daň za palivo. Mnohá letiště neplatí ani daň z půdy — na to jsou mezinárodní dohody. Odletí třeba do Turecka, aby si tam koupil malou jachtičku. Za ni bude muset zaplatit DPH. Jenže on ji vyveze do EU a DPH dostane pěkně zpátky. Paní z Kauflandu je ráda, že občas vyrazí na Šumavu k babičce, a tam platí DPH jak mourovatá. A tak bychom mohli pokračovat. Velký šéf si koupí k bydlení zámeček od knížete — bez DPH, paní z Kauflandu musí platit DPH na ubytovně, protože dojíždí (s DPH) do Prahy z Frýdlantu, kde o práci nezavadí.

DPH je prostě dobrý vynález, jak donutit chudé platit daně, aniž by měli nějaký nárok na odpočet, aniž by otravovali úřady s daňovými úlevami na nezaopatřené osoby. Umožňuje to snižovat cla, snižovat daně podnikům, a přitom udržovat státní rozpočet na výši, která zajistí partajním potentátům a vysokým státním úředníkům solidní platy. Aspoň do té doby, než si za své konání vyslouží nějakou slušnou trafiku ve správní radě či vedení nějaké korporace, které za svého úřadování pomohli k vyšší prosperitě.

Ovšem zvyšování DPH není jen doménou pravice, jak by se mohlo zdát. I tzv. ekonomický expert Jan Mládek z ČSSD tvrdí, že v dlouhodobějším horizontu proti sjednocení DPH není. Už jsem se mu sice párkrát pokoušel vysvětlit, že to není dobrý nápad, ale bez úspěchu. Koneckonců i Mládkovým hlavním zájmem je naplňovat přání těch, kteří ho platí, a to rozhodně nejsou většinoví voliči. Proto je i v jeho pojetí možné zvyšovat daně chudým a snižovat je bohatým, ČSSD neČSSD.

Zastání pro rozdílné sazby DPH tak přichází z nečekané strany. PricewaterhouseCoopers ve své zprávě z roku 2007  píše: „Systémy DPH mohou být ze své podstaty regresivní a citlivé na inflaci. Proto by vlády zvažující zavedení DPH s cílem zvýšit v celosvětovém měřítku svou daňovou konkurenceschopnost měly mít na paměti opatření, která zajistí určitou prosperitu i daňovým poplatníkům s nízkými příjmy. Mezi taková opatření patří snížená či nulová sazba na základní potraviny a služby či sociální projekty (péče o staré či handicapované).“

PWC je parta profesionálů. Ví, jak obrat stát o poslední šesták z daně. Ví, jak zařídit 123 firem na ostrovech, o nichž jste v životě neslyšeli a ulít přes ně každou korunu, na kterou ukážete, aniž by se o tom kdokoli dozvěděl. Ví, že vám na to vše ještě v pohodě udělá audit. A ví, že si za to nechají dobře zaplatit. Ale také dobře ví, že k tomu svému čarování potřebují klid a stabilní prostředí. Jsou to hlavně účetní, a ti se neradi poflakují mezi barikádami a hladovými demonstranty, kteří mají spadeno na jejich pěkná barevná autíčka. Proto tedy doporučují vyšší sociální citlivost a zachování alespoň minimálního společenského smíru. A rozdělené sazby DPH jsou jedním z důležitých pilířů této konstrukce, kterou v Evropě buduje etatistická pravice a levice v družném objetí už třetí století. To by si měli uvědomit nejen ti soudní a víceméně poctiví poslanci všech partají, ale i jejich zkorumpovaní kolegové. Porušení sociálního smíru slouží jen extrémistům, všichni ostatní na něm prodělají.

Ale zvýšení DPH na 20% bylo jistě dobrou zprávou pro tzv. karuselové podvodníky. Ti podnikají v tom, že zakládají fiktivní firmy, které prodávají přes hranice fiktivní zboží a aniž by zaplatily DPH, krachují. Nakupující firmy ovšem zaplacené DPH požadují na státu a pohříchu často se jim to daří. Ztráty v EU jdou do desítek miliard. Přesto, že Evropská komise připravila již několik návrhů na řešení tohoto problému, lobby podvodníků v jednotlivých státech tomu dokázalo zabránit. Redukce DPH sjednocením sazby by se jim určitě nelíbila. A tak, i když si můžeme být jistí, že naši politici myslí na voliče jen pár dní před volbami, máme naději. Karuseloví podvodníci a jejich lobbisté nás před podobnými přitroublými nápady z dílny pánů Topolánka, Kocourka, potažmo Mládka spolehlivě ochrání.