Nakladatelství jsme si založili s kamarádem Pavlem Řehoříkem v roce 1995, a když se na to ptají v nějakém internetovém rádiu nebo obecním zpravodaji, jsme vděční za mediální zájem a důvody patřičně zvýznamňujeme. Pravda je ovšem ta, že jsme hlavně neměli co dělat, pořád se toulat nočním Brnem jako psi utržení ze řetězu, to unaví a do normální práce se nám taky nechtělo. Pavel chvíli vařil v menze a pár týdnů i v ještě fungujícím nejužším středoevropském hotelu Avion, ale moc mu to nešlo, což si dodnes naplno nepřiznal. Vaří rád, proti tomu nic nenamítám, ale bohužel si myslí, že i dobře. Jediný já jsem jeho dovednost pojmenoval přesně: normalizační kuchař. Umí guláš, řízky a v dobré náladě ukrojí kus masa a na pánvi to zpracuje na minutku. Ale to svede každý, že ano?

Stát se nakladatelem bylo podmanivě snadné. Neviditelná ruka trhu si vzala tisícovku za registraci a bylo. Problém samozřejmě byla neexistence další peněz, mimochodem úplně uspokojivě se kupodivu tento problém nepodařilo odstranit dodnes. Vytvořili jsme tedy náš první dluh v naší první tiskárně a byl čas na podnikatelskou analýzu, strategii řízení a tak. V personalistice a motivaci řízením jsme se střídali, jinak jsme se shodli, že naší silnou stránkou je krizový manažment. V časech nekonečné prosperity devadesátých let, kdy pečená kuřata létala vzduchem a stačilo umět hrát tenis a raketou si nějaké podat přímo do huby, to byla specializace trošku mimo, nicméně v čase ekonomické krize kolem roku 2008, kdy obří tatrovky sypaly obilí rovnou do Brněnské přehrady a střední třída bivakovala pod Petrovem, se to náramně hodilo. Zkrátka v krizových časech jsme zlaté rybky v akváriu, daří se nám.