Na pravdě jazzový
Matěj StropnickýJosef Škvorecký byl náš nejzápaďáčtější autor. A protože na Západě se nesmí mluvit o smrti, nekrolog to vlastně není. Za to je to o penězích a o sexu. O těch se tam mluvit smí.
Začít bych měl nějak Zbabělci, ale nemám je tu po ruce, čte je asi u nás teď někdo jiný. Oni se totiž čtou pořád. Sám jsem je kdysi v šestnácti z domácí knihovny s obalem už potrhaným vylovil. Takže od konce.
Josef Škvorecký byl s chutí podnikatel. Právě proto se za mořem tak dobře zabydlel. Praktický, s dobře srovnaným denním řádem, přehledný, bez závratné hloubky i šířky, bez spalujících vášní, bez okázalosti nebo manýry, pořádný a svižný, veselý a u toho střízlivý zcela neslovanským způsobem, naopak anglosasky samozřejmě demokratický. Dělal kulturní byznys. Navíc s největším prospěchem pro bourání režimu u nás ze vzdálenosti několika tisíc kilometrů ze všech soukromých firem na světě.