K tématům, kterými se dlouhodobě zabývám, patří i fungování orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k rasisticky motivovaným trestným činům. Používám výjimečně tento slovník, popisující toporným výrazivem stav věci, jelikož jsem během své praxe nabyl dojmu, že jinému slovníku někteří policisté, státní zástupci, soudci či úředníci ministerstva vnitra nerozumějí nebo spíše rozumět nechtějí.

Vedle rozborů či souhrnů je potřebné zabývat se i konkrétními kauzami, které na příkladu dávají rozpoznat mechanismus i získat indicie, které osvětlují motivy zúčastněných. Takový je i případ zmlácení tří Romů po demonstraci krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) v Novém Bydžově, letos v březnu. Průběh stíhání a souzení příznivců DSSS ukazuje na neschopnost, či všehoschopnost české policie. A v souvislosti s dalším děním v protiromském tažení navozuje otázku, zda je Česká republika schopna dobrat se časem k demokratickému právnímu státu a ke skutečnému dodržování lidských práv.

Třináct z patnácti obžalovaných bylo okresním soudem v Hradci Králové zproštěno obžaloby, která je vinila z výtržnictví a hanobení národa, rasy či přesvědčení. Výtržnictví spočívalo ve zmlácení dvou Romů, hanobení v rasistických pokřicích. Dva z obžalovaných budou teprve souzeni, jelikož neobdrželi poštou obžalobu a využili svého práva seznámit se s ní dostatečně dlouho před procesem.

Příznivci DSSS nebyli zproštěni viny, ale obžaloby. Jak při zdůvodnění rozsudku řekl soudce Karel Peřina, není pochyb o tom, že ke spáchání trestných činů, které obžaloba popisuje, došlo, ale nebylo prokázáno, kteří z obžalovaných se jich dopustili. Prokázáno to nebylo policií, jejíž pochybení nabývají nejen v tomto případě hrozivých rozměrů.

Co se v Novém Bydžově stalo

V březnu pořádala DSSS v Novém Bydžově jeden z mítinků své permanentní předvolební kampaně, na nichž řečníci pravidelně opakují výmysly, které o údajných výhodách Romů v systému vyplácení sociálních dávek a důchodů  kolují po internetu. Tyto proslovy mají za úkol mobilizovat příznivce a získávat nové voliče. Jak řekl i státní zástupce Alexandr Pumpla ve své závěrečné řeči: účastníci demonstrace DSSS, kteří stanuli před soudem, měli zdvižený adrenalin v krvi.

Posilněni alkoholem, vyrazili Vandasovci z hospody, kam se po mítinku uchýlili, na vlak a ke svým vozidlům. Po cestě tato asi patnáctičlenná skupina podle obžaloby zmlátila dva ze tří Romů, které potkala, třetímu se podařilo utéct. Obžalovaní při tom pokřikovali rasistické výkřiky: „černé opice, cikánské mozky, cikánský svině černý, do plynu s váma…“

V čem pochybila policie

K tomuto přepadení došlo, přestože byl Nový Bydžov doslova zaplaven policisty, jelikož se zde ten den uskutečnila i protestní nenásilná blokáda pochodu DSSS městem. A několik policistů se také opodál nacházelo. Rom, kterému se podařilo prchnout před kopanci Vandasovců, jim oznámil, co se děje, policie však na místo dorazila až po napadení. Skupinu obžalovaných policisté zadrželi až na odchodu, několik desítek metrů od místa činu.

I poté se policie zachovala velmi podivně. Na místě činu a v okolí nalezla boxer, železnou tyč a dřevěnou kulatinu, kterou státní zástupce u soudu označil jako násadu od smetáku. Ani z jednoho z těchto předmětů nesejmula otisky prstů a neprovedla zkoušku DNA, přestože si od podezřelých vyžádala vzorky k jejímu uskutečnění.

Jak řekl soudce ve zdůvodnění rozsudku, policie provedla nezákonně rekognici (očité rozpoznávání pachatelů). Policie podle něj měla provést rekognici in natura, která spočívá v tom, že podezřelého postaví vedle několika nezúčastněných osob (figurantů) podobného vzhledu. Poškozený či svědek pak z nich vybírá pachatele. Rekognici in natura policie neprovedla, přestože měla všechny podezřelé k dispozici. Zajištění figurantů by bylo sice technicky náročné, ale patří to k běžným policejním povinnostem a postupům.

Jinou rekognici, podle fotografií, může policie ze zákona provést až v momentě, kdy podezřelí nejsou k dispozici, například když jsou nezvěstní. Policie v Novém Bydžově přesto provedla pouze rekognici podle fotografií, i tu však zpackala. Ukázala totiž napadeným Romům pouze fotografie podezřelých příznivců DSSS. Správně měla postupovat obdobně rekognici in natura: měla napadeným ukázat každého z podezřelých společně s nejméně třemi dalšími fotografiemi figurantů. „Proběhlo to jako ve špatné detektivce, v patnáctinásobném vydání,“ dodal k tomu soudce Karel Peřina.