K tématům, kterými se dlouhodobě zabývám, patří i fungování orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k rasisticky motivovaným trestným činům. Používám výjimečně tento slovník, popisující toporným výrazivem stav věci, jelikož jsem během své praxe nabyl dojmu, že jinému slovníku někteří policisté, státní zástupci, soudci či úředníci ministerstva vnitra nerozumějí nebo spíše rozumět nechtějí.

Vedle rozborů či souhrnů je potřebné zabývat se i konkrétními kauzami, které na příkladu dávají rozpoznat mechanismus i získat indicie, které osvětlují motivy zúčastněných. Takový je i případ zmlácení tří Romů po demonstraci krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) v Novém Bydžově, letos v březnu. Průběh stíhání a souzení příznivců DSSS ukazuje na neschopnost, či všehoschopnost české policie. A v souvislosti s dalším děním v protiromském tažení navozuje otázku, zda je Česká republika schopna dobrat se časem k demokratickému právnímu státu a ke skutečnému dodržování lidských práv.

Třináct z patnácti obžalovaných bylo okresním soudem v Hradci Králové zproštěno obžaloby, která je vinila z výtržnictví a hanobení národa, rasy či přesvědčení. Výtržnictví spočívalo ve zmlácení dvou Romů, hanobení v rasistických pokřicích. Dva z obžalovaných budou teprve souzeni, jelikož neobdrželi poštou obžalobu a využili svého práva seznámit se s ní dostatečně dlouho před procesem.

Příznivci DSSS nebyli zproštěni viny, ale obžaloby. Jak při zdůvodnění rozsudku řekl soudce Karel Peřina, není pochyb o tom, že ke spáchání trestných činů, které obžaloba popisuje, došlo, ale nebylo prokázáno, kteří z obžalovaných se jich dopustili. Prokázáno to nebylo policií, jejíž pochybení nabývají nejen v tomto případě hrozivých rozměrů.

Co se v Novém Bydžově stalo

V březnu pořádala DSSS v Novém Bydžově jeden z mítinků své permanentní předvolební kampaně, na nichž řečníci pravidelně opakují výmysly, které o údajných výhodách Romů v systému vyplácení sociálních dávek a důchodů  kolují po internetu. Tyto proslovy mají za úkol mobilizovat příznivce a získávat nové voliče. Jak řekl i státní zástupce Alexandr Pumpla ve své závěrečné řeči: účastníci demonstrace DSSS, kteří stanuli před soudem, měli zdvižený adrenalin v krvi.

Posilněni alkoholem, vyrazili Vandasovci z hospody, kam se po mítinku uchýlili, na vlak a ke svým vozidlům. Po cestě tato asi patnáctičlenná skupina podle obžaloby zmlátila dva ze tří Romů, které potkala, třetímu se podařilo utéct. Obžalovaní při tom pokřikovali rasistické výkřiky: „černé opice, cikánské mozky, cikánský svině černý, do plynu s váma…“

V čem pochybila policie

K tomuto přepadení došlo, přestože byl Nový Bydžov doslova zaplaven policisty, jelikož se zde ten den uskutečnila i protestní nenásilná blokáda pochodu DSSS městem. A několik policistů se také opodál nacházelo. Rom, kterému se podařilo prchnout před kopanci Vandasovců, jim oznámil, co se děje, policie však na místo dorazila až po napadení. Skupinu obžalovaných policisté zadrželi až na odchodu, několik desítek metrů od místa činu.

I poté se policie zachovala velmi podivně. Na místě činu a v okolí nalezla boxer, železnou tyč a dřevěnou kulatinu, kterou státní zástupce u soudu označil jako násadu od smetáku. Ani z jednoho z těchto předmětů nesejmula otisky prstů a neprovedla zkoušku DNA, přestože si od podezřelých vyžádala vzorky k jejímu uskutečnění.

Jak řekl soudce ve zdůvodnění rozsudku, policie provedla nezákonně rekognici (očité rozpoznávání pachatelů). Policie podle něj měla provést rekognici in natura, která spočívá v tom, že podezřelého postaví vedle několika nezúčastněných osob (figurantů) podobného vzhledu. Poškozený či svědek pak z nich vybírá pachatele. Rekognici in natura policie neprovedla, přestože měla všechny podezřelé k dispozici. Zajištění figurantů by bylo sice technicky náročné, ale patří to k běžným policejním povinnostem a postupům.

Jinou rekognici, podle fotografií, může policie ze zákona provést až v momentě, kdy podezřelí nejsou k dispozici, například když jsou nezvěstní. Policie v Novém Bydžově přesto provedla pouze rekognici podle fotografií, i tu však zpackala. Ukázala totiž napadeným Romům pouze fotografie podezřelých příznivců DSSS. Správně měla postupovat obdobně rekognici in natura: měla napadeným ukázat každého z podezřelých společně s nejméně třemi dalšími fotografiemi figurantů. „Proběhlo to jako ve špatné detektivce, v patnáctinásobném vydání,“ dodal k tomu soudce Karel Peřina.

V čem pochybili státní zástupce a soudce

Průběh líčení byl fraškou, která navozovala dojem, že rozsudek je znám předem a veřejnosti se předvádí loutkové představení. Obžalovaní vypovídali, že jsou naprosto nevinní, nic neudělali ani neviděli, že by se čehokoli nezákonného dopustil jiný z příznivců DSSS.

K události podle obžalovaných došlo takto: tři Romové, vyzbrojení tyčemi a teleskopickým obuškem, napadli jejich patnáctičlennou skupinu (údajně mírně roztroušenou) a dva její členy zmlátili, až krev tekla. Ani jeden z Vandasovců se tomu žádným způsobem nebránil ani Romům nijak nenadával. Prostě a jednoduše: patnáct příznivců DSSS se nechalo zmlátit třemi Romy, aniž by zvedli na svou obranu ruku či alespoň slovo.

Většina obžalovaných šla podle svých výpovědí někde vzadu, nejméně padesát metrů od „potyčky“, a tudíž nic neviděla. Nikdo z obžalovaných nepopsal přesněji „útočníky“, nejpodrobnější popis Romů zněl: měl hnědé vlasy a tmavší kůži.

Státnímu zástupci se podařilo díky dvěma svědectvím prokázat, že napadenými byli naopak Romové. Fatální chyby se ovšem dopustil tím, že policií zcela zkažený případ vůbec pustil k soudnímu projednávání.

Jeden z poškozených řekl, že jej přepadlo, povalilo na zem a zkopalo pět či šest útočníků. Druhý, který mu šel na pomoc, vypověděl, že útočníci byli čtyři. To soudce označil za rozpor ve výpovědích. Pravděpodobně jde z jeho strany o účelové tvrzení, které mělo podpořit (jinak oprávněné) „zproštění obžaloby“ - když někdo leží na zemi a kopou do něj, může si myslet, že jde o více útočníků než ve skutečnosti, na tom není nic neobvyklého.

Především však soudce de facto přihrál obhájci argumenty zpochybňující věrohodnost jednoho z poškozených. Jeden z Romů neměl občanský průkaz, načež soudce řekl, že je mu poškozený znám, protože ho nedávno odsoudil. Obhájce pak požádal, aby součástí důkazů byly i informace o tomto odsouzení, na což soudce přistoupil. Soud se přitom během líčení neprobíral trestními rejstříky obžalovaných, zmínil je okrajově - v obecné rovině, nikoli podrobněji - až státní zástupce v závěrečné řeči. 

Kriminálníci a nezaměstnaní

Přitom nejde o malé ryby: 

• Petr Jakl byl odsouzen dvakrát,

• Václav Karel byl v roce 2010 odsouzen jednou za majetkovou trestnou činnost, v současné době je ve výkonu podmíněného trestu,

• Jiří Kruncl byl odsouzen jednou v roce 1997 — trest mu byl zahlazen,

• Radek Lukašík byl odsouzen dvakrát, v roce 2010 dostal podmínku, která dosud trvá,

• Richard Novák byl odsouzen třikrát, naposledy v roce 2010 okresním osudem v Ústí nad Labem souhrnným trestem k odnětí svobody se zkušební dobou do 9.7. 2011,

• Miroslav Ploch (v této kauze teprve bude souzen) byl odsouzen jednou,

• Josef Páník byl soudně trestán desetkrát (10x), naposledy v březnu a červenci 2011. I on je ve výkonu podmíněného trestu.

Desetkrát trestaný Josef Páník je asi nejzajímavější postavou mezi souzenými a následně zproštěnými obžaloby. Měl buď dlouhé vlasy až na ramena, nebo paruku, byl výmluvný, přesně znal svá práva a opakovaně tvrdil, že on k pravicovým extremistům nepatří. Podle dostupných informací byl přitom nejméně jednou souzen za hanobení národa, rasy i přesvědčení. Podle informací Antifašistické akce (Antifa) ke krajní pravici patří.

Z patnácti lidí, kteří byli či budou v tomto případě souzeni, je podle zjištění serveru Romea.cz osm nezaměstnaných, šest dělníků a jeden student.

Tento vzorek, přidaný k předchozím zjištěním, dobře vypovídá o tom, zda a nakolik jsou mezi příznivci Dělnické strany a její následovnice DSSS kriminálníci a pobírači podpor v nezaměstnanosti (a jistě i dalších sociálních dávek). Asi není třeba připomínat, že jsou to právě Vandasovci, kteří agresivně útočí na Romy kvůli tomu, že pobírají sociální dávky namísto toho, aby šli pracovat.

Zkazili policisté případ úmyslně?

Je velmi nepravděpodobné, že policisté z Nového Bydžova tento případ zkazili kvůli vlastní neschopnosti a neznalosti pravidel a postupů vyšetřování. Pokud by tomu tak bylo a šlo by o vzorek celkové úrovně, inteligence a profesionality policistů, byla by policie zralá na rozpuštění. Je proto třeba uvažovat i o variantě, že policisté tímto způsobem při vyšetřování postupovali úmyslně, s cílem umožnit přívržencům DSSS  vyváznout ze soudních kleští tentokrát bez úhony.

Kontext Bydžovského případu takovou úvahu umožňuje. Policie na demonstraci DSSS nechala řečníky beztrestně pronášet nenávistné protiromské výpady, rozehnala nenásilnou blokádu neonacistického pochodu, aby rasisti mohli za nenávistného pokřiku projít Romům pod okny, nezabránila zmlácení tří Romů, přestože ulice byly plné policistů.

Nejde samozřejmě jen o kontext jednoho případu. A netýká se to jen policie, ale i Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR. Jak v Novém Bydžově a o měsíc později v Krupce, tak během nepokojů na Šluknovsku policie extremistům nahrávala (s výjimkou jedné demonstrace ve Varnsdorfu, kde policie proti davu zmanipulovaného neonacisty zasáhla).

Nechala je pokřikovat rasistické výpady na náměstích, nechala je pochodovat romskými enklávami, aniž by zakročila při pokřikování rasistických hesel. A, speciálně ve Varnsdorfu, nechala policie vždy dav dojít až před romskou ubytovnu, přestože jej mohla pohodlně zastavit u asi dva metry širokého můstku — i zde opět nechávala rasistické výkřiky a další projevy až na výjimky bez povšimnutí.

Policie, což je také stav permanentní, stíhá jen některé z těch, kteří takto porušili zákon. A většinou jen díky neustálému tlaku nezávislých médií a lidskoprávních aktivistů. Odbor bezpečnostní politiky MV se několikrát zastal policistů, kteří šli popsaným způsobem na ruku extremistům s tím, že jednali správně. A vypracoval metodický pokyn, na jehož základě policie násilně a bezohledně rozehnala legální náboženské shromáždění, které se v Krupce postavilo neonacistům do cesty.

To vše - a mnohé další (čtěte například ZDE) - nesvědčí o tom, že by policisté a úředníci Odboru bezpečnostní politiky MV měli ponětí o tom, co vyžaduje demokratický právní stát a dodržování lidských práv. Jsem opravdu zvědav, jestli toto ponětí mají ministr vnitra Jan Kubice a policejní prezident Petr Lessy, a jestli jej začnou na Odboru bezpečnostní politiky MV a u policie konečně prosazovat. Zatím tomu nic nenasvědčuje.