Když na konci října uniklo do izraelských médií vyjádření Ehuda Baraka, že Izrael zvažuje užití síly, aby zastavil Írán v jeho úsilí získat jadernou zbraň, způsobilo to menší politické zemětřesení. Zaskočeno bylo nejen mezinárodní společenství, ale především politické špičky v samotném Izraeli. Ministr vnitra Eli Jišaj se nechal slyšet, že eventualita války s Íránem mu nedává spát, místopředseda vlády Moše Jalon opatrně dodal, že je třeba nejprve vyčkat účinnosti sankcí a teprve potom zvážit útok v americké režii. Optimismem nehýřil ani ministr zahraničí Avigdor Lieberman, jindy proslulý svými radikálními postoji. Odstupující ředitel Mosadu Meir Dagan dokonce po osmi letech ve funkci prohlásil, že bláznivější nápad neslyšel. Na stranu Baraka se tak otevřeně postavil pouze premiér Netanjahu.

Otázka načasování

Ačkoliv je pozice izraelské vlády v této otázce doteď nejasná a sám Barak své původně ostré vyjádření zmírnil, když vojenské řešení označil pouze za jednu z možností, problematika útoku na Írán se stala předmětem diskuze především ve Spojených státech a Evropě. To vše pouze necelé dva týdny před plánovaným zveřejněním očekávané hodnotící zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) o implementaci rezolucí Rady bezpečnosti v otázce iránského jaderného programu. Načasování Barakovy rétoriky tak zřejmě není náhodné.