Galerie Futura láká na dvě výstavy v jedné
Johana LomováPřekližkové stěny, stůl, dvě židle, lampa a nápis — inscenované místo policejního výslechu nebo přijímacího pohovoru, tak vypadá první pokoj výstavy v pražské galerii Futura. Až divadelně komponovanou situaci následují příběhy vyprávěné dvěma umělci: Tomášem Svobodou a Ciprianem Muresanem.
Výtvarní umělci Tomáš Svoboda (1974) ani Ciprian Muresan (1977) nejsou v českém prostředí neznámí. První zde pracuje a pravidelně vystavuje (naposledy byly jeho práce k vidění na přelomu léta a podzimu v Galerii hlavního města Prahy). Druhý, v Berlíně usazený umělec rumunského původu, se výrazně zapsal svým příspěvkem k tématu vytyčeným pražskou výstavou Monument transformace. Představa, že autory spojuje pouze generační příslušnost a východoevropský původ, by však byla zavádějící. Ve Futuře se projevila především jejich zájem narativnost. Svoboda pojal celou svou prezentaci jako v prostoru a tedy i čase probíhající dialog dvou nepřítomných osob, Ciprian Muresan zase směřuje ke zkoumání příběhu výtvarného umění, respektive umělce a jednotlivé instalace se pro něho stávají jakýmisi případovými studiemi daného tématu.
Konzistentnost dlouhého, ve spletitém prostoru se pomalu rozvíjejícího rozhovoru Tomáše Svobody, je narušována videi, fotografiemi a kresbami Cipriana Muresana. Na první pohled odlišitelné práce českého a rumunského umělce se ukazuje také v přístupu k divákovi. Zatímco Svobodův příběh nikoho přímo nezobrazuje, zůstává v rovině abstraktní a svým způsobem tak vyžaduje, abychom my přijali role v představeném dialogu, Muresan naopak předkládá vyprávění s daným dějem i s vlastními hrdiny, kteří manuálně překreslují a tak si přivlastňují ilustrace z dětské knihy o dobrodružstvích Cipollina, z knih o výtvarném umění nebo malují portrét diktátora Nicolae Ceausescu. Nepřehlédnutelným momentem v pracích Cipriana Muresana je kritika západních dějin umění, které si nárokují být ústředním učebním materiálem i inspirací současného umění. Rumunský umělec proto do podrobnosti překresluje učebnice moderního umění, tak aby ukázal ironický komentář toho, co dnes znamená být umělcem.
Jedním z momentů kanonizovaných dějin umění, které si Muresan nejen přisvojil, ale také aktualizoval je akce/mystifikace z roku 1960 nazvané „Skok do prázdna“. Zatímco před půl stoletím do prázdna skočil Yves Klein a na snímku se pln síly a ideálů vznáší nad širokou ulicí pařížského předměstí, Muresan k názvu dodal ironické „po třech vteřinách“ a na fotografii proto na ošuntělé silnici v rumunském městě Cluj vidíme jen bezvládně ležící umělcovo tělo.
Projekt Tomáše Svobody je řekněme abstraktnější. Autor si v ní nenuceně hraje s bludištěm chodeb a skrytých místností, kde se postupně objevují různé situace. Pohyb po rozlehlé galerii je jediným způsobem, jak instalaci uchopit a vytvořit z ní příběh. Neprovázanost jednotlivých momentů je překonána až v poslední místnosti výstavy, kde se vzpomínky na výjevy roztroušené po galerii vrací a v naší paměti získávají podobu filmové sekvence. Původně statické výjevy se proměňují v políčka filmového pásu a získávají vzájemnou vazbu. Pravděpodobně nejsilněji se rozfázovaný pohyb ukazuje v malých komůrkách, kde postupně vidíme stolní lampy v různých polohách — jakoby se jedna a ta samá pomalu rozpohybovávala.
Skvělá výstava dokonale vyplňuje složitý prostor galerie Futura. Hraje si s návštěvníkovou orientací, zdůrazňuje dlouhé prostory i temné kouty. Jemné intervence Tomáše Svobody i tématické práce Cipriana Muresana ukazují dva odlišné a přesto podobné způsoby práce. Jejich společná instalace je pak pozoruhodným vyprávěním nutícím návštěvníka přemýšlet a hledat vzájemné vazby. Dialog bez protagonistů i tématu se stává rámcem mikropříběhů tematizujících uměleckou činnost.
Ciprien Muresan & Tomáš Svoboda
výstava potrvá do 20.11.2011