Petr Zídek v Historické lekci přibližuje sborník Rozděleni minulostí. Adéla Gjuričová, Michal Kopeček, Petr Roubal, Jiří Suk a Tomáš Zahradníček zkoumali vytváření politických identit po roce 1989 a zvláště to, jakou roli v něm hrál vztah k minulosti. „Čtení je to objevné a připomíná mnohé detaily, které jsme my pamětníci již dávno zapomněli,“ tvrdí Zídek. Hlavně ale shrnuje některé závěry: „Nejdůležitější byla otázka minulosti pro komunistickou stranu.“ Spory o minulost zejména v první polovině devadesátých let podstatně přispívaly k vnitřnímu štěpení strany. „Velmi komplikovaný vztah k minulosti měla sociální demokracie, protože se na počátku 90. let konstituovala z několika nesourodých proudů: těch, kteří si pamatovali stranu před rokem 1948, disidentů, kteří se přihlásili k sociálnědemokratickým myšlenkám, a reformních komunistů. Problém nakonec vyřešil pragmatik Miloš Zeman tím, že otázku vztahu k minulosti vytěsnil z hlavní politické agendy. — Přístup k minulosti, který společnosti nabídla ODS, je jedním z klíčů jejího úspěchu. Charakterizuje ho silná rétorika nenásledovaná skutky. Za minulost nemohou lidé, ale jen neosobní entity: „neblahý vývoj“, „marasmus“, „systém“. A s geniální Klausovou metaforou o zpětném zrcátku, které nemůže zakrývat pohled dopředu, se mohli ztotožnit vlastně všichni. Všichni spojení nezájmem o minulost.“