Uhnízdilo se nám v české kotlině podivné slovo, a to slovo je pseudohumanista. Vždycky, když se s ním setkám, mrazí mě, jako když skřípe křída po tabuli. Většinou ho někde čtu, a tak se nemůžu toho, kdo ho používá, ani zeptat, co tím vlastně míní. Řekl jsem si, že záhadě zkusím přijít na kloub a trochu jsem si zavyhledával. Nic radostného to nebylo, však všichni víme, jak to na internetových diskusích vypadá.

Dozvěděl jsem se, že pseudohumanisté jsou ti, kdo jsou pro lidská práva a proti trestu smrti, kdo nám sem tahají cizince a všelijak jim podstrojují a jak se dalo očekávat, nejčastěji jsou to ti, kdo se jakkoli zastávají Romů. Ještě tak nejmírnější definice, s kterou jsem se setkal na jednom diskusním fóru, zněla, že pseudohumanisté jsou naivní intelektuálové, kteří třebas jsou i vzdělaní, nic neví o životě a s Cikány by v jednom domě taky nechtěli bydlet. Jinak je takový pseudohumanista obvykle chápán jako někdo, kdo je v podstatě na stejné úrovni jako zločinci, které je třeba popravovat nebo cizinci a Cikáni, které je třeba trestat, vyhnat nebo taky popravovat. Protože se pseudohumanista těch nebezpečných individuí zastává, tak by měl sdílet jejich zasloužený osud. Slova pseudohumanista nepoužívají jen anonymní účastníci nenávistných internetových diskusí. Objevuje se i ve slovníku známých politiků a političek. V poslední době o pseudohumanistech mluvila např. paní ing. Řápková, primátorka Chomutova, která zrovna čelí podezření, že je PseudoMgr.

Z mých rešerší vyplynulo, že těm, kdo mluví o pseudohumanistech zpravidla nejde o obhajobu skutečného humanismu před jeho lživou nebo falešnou podobou. Jedná se ve skutečnosti o jen málo maskovaný útok na humanismus jako takový. Je to slovo, které signalizuje fašizující tendence v české společnosti. Přitom přechod k šíření xenofobie, rasismu a dalších forem nenávisti i násilí je plynulý.