Křik okolo konzumu

Matěj Stropnický

Možná nejobávanějším tabu každé konzumní společnosti je debata nad etikou stávající spotřeby či dokonce jejím dobrovolným omezováním. Spotřebitel přitom musí dobývat svá práva podobně, jako o ně kdysi musel bojovat každý jednotlivý výrobce. Má staronové heslo znít: Spotřebitelé všech zemí, spojte se?

Světové dny za něco a proti něčemu jsou sekularizovanou podobou tradice křesťanských a předtím ještě pohanských svátků v našich demokraciích. Na pátek 7. října připadá jeden z jich mnoha — Světový den důstojné práce. Iniciativa NaZemi k němu v úterý a ve středu v Praze a ve čtvrtek v Brně zorganizovala pouliční happening — budku, do níž jsou kolemjdoucí zváni, aby křikem dali slyšet svou nespokojenost s pracovními podmínkami, za nichž jsou vyráběny mnohé věci naší denní spotřeby.

Český spotřebitel se tak jako každý jiný vzdělává ve své konzumaci velmi postupně. Obecně lze myslím dokonce říct, že čím je kvalifikovanější jako výrobce — ať už v jakékoli sféře — tím roste i jeho vytříbenost spotřebitelská. V bohatších velkoměstských čtvrtích se poznenáhlu i u nás začaly objevovat místo smíšených prodejen se sortimentem od chleba po vložky vysoce specializované obchody se sýry, vínem, designovými bytovými doplňky atp. Výrazem této proměny je třeba i obliba farmářských trhů.

×