Zajímavým způsobem média interpretují poslední průzkumy veřejného mínění. Například komunistům v podstatě velmi nepatrně stoupnou preference, údaj je v rámci statistické chyby a hned se dozvíme, že jako jediní posilují. Jako by šlo přinejmenším o pět deset procent. Z jiného průzkumu se dozvíme, že by se v přímé volbě stal prezidentem Jan Fischer. O dvě procenta by předstihl Jana Švejnara. Realita bude či mohla by být jiná. Pokud by už přímá volba u zákonodárců prošla, tak jistě nebude jednokolová, ale nejspíše bude kopírovat mechanismus voleb do senátu. Také nevíme, kdo vlastně bude kandidovat. Zdá se mi, že ačkoliv se o přímé volbě nyní hovoří intenzivněji než kdykoliv předtím, šanci na její uzákonění je stále stejná. Tedy malá. Přiznávám, mohu se mýlit.

Politické strany dost možná hledají argumenty, jak nepřijetí přímé volby zdůvodnit. Jejich nasazení není v tomto případě stoprocentní. Zákonodárcům vyhovuje, když prezidentskou volbu zahrnují do širších dohod, tedy nejrůznějších obchodů. Zbavit se této možnosti by přece bylo proti jejich zájmům. V průzkumu se navíc objevila jména jako Karel Gott či Jiří Paroubek. Ani jeden kandidovat nebude. Jejich voliči by podpořili někoho jiného, třeba Jana Švejnara. Nevím. Ale možná by volili Janu Bobošíkovou či Miloše Zemana. Tím chci pouze naznačit, že podobné průzkumy nemají téměř žádný význam.