Mezinárodní divadelní projekt Nouzový vchod financovaný Evropskou unií, jehož se za Česko účastní pražské Národní divadlo, se zabývá problémy přistěhovalectví, ale i etnických menšin uvnitř společností. Střety civilizací, píší autoři, u nás neprobíhají ani tolik a zatím mezi Čechy a vesměs nelegálními imigranty ze zemí bývalého Sovětského svazu či Vietnamu, ale mezi starousedlíky - mezi Čechy a Romy. Pokusem inscenovat tento konflikt je autorské představení Viktorie Čermákové a Matěje Samce Můj soused, můj nepřítel, které Národní divadlo uvedlo v nově využitém prostoru svého ateliéru na Anenském náměstí minulý týden. Náhodou se jeho uvedení trefilo do času protiromských bouří na Šluknovsku, které jeho jednostrannost dále problematizují.

Diváci se mění v účastníky nejprve zcela skutečné konference uzavírající české předsednictví roku Dekády romské inkluze. Zazní celý letošní projev vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové. Je dokonale oblečená, učesaná, nalíčená a navoněná, přijela vládní limuzínou, prezentaci má powerpointovou, umí mnoha jazyky včetně jazyka podobných konferencí, nikoli však romsky, a Romové ji tak trochu děsí, tak trochu se jich štítí, ale když vytáhnou housličky, dojme se jejich folklórem. Ráda by o nich něco z titulu své funkce řekla, ale vlastně neví nic ani o nich ani o problémech, s nimiž jsou denně ve střetu, zakoktává se, protože rok dekády vlastně nevedla a prezentaci jí připravili na sekretariátu. Hyperkorektně čte slova o přiblížení, porozumění, o toleranci a jednoznačných krocích vpřed, mění si přitom slajdy své prezentace a už to chce mít hlavně zkrku.