Tento týden nám přinesl několik zajímavých událostí, které se týkaly boje proti korupci. V Hospodářských novinách Andrej Babiš sice ne konkrétně, ale přesto dosti otevřeně sdělil, jakým způsobem funguje v řadě ohledů český stát. Podle něj je prorostlý korupcí, kterou politické špičky tolerují. Zavřené oči má především prezident republiky.

Další událostí bylo prohlášení Ivana Bicana, který požaduje odstranění velkoplošné fotografie svého otce ze stadionu klubu, jemuž vládne Aleš Řebíček. Svůj požadavek zdůvodnil takto: „Vadí mi to proto, že současné vedení Slavie je na tak nízké lidské úrovni, že ohrožuje jméno Josefa Bicana.“ To je dobrý návod pro špičky ODS, které v případě pana Řebíčka neučinily vůbec nic. Žádný odstup, žádné pochybnosti.

Ve středu požadovala opozice svolat mimořádnou schůzi k některým korupčním kauzám, které se dotýkaly především ODS. Viz právě případ někdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka. Ve čtvrtek ráno jsem se na Radiožurnálu dozvěděl, že ODS návrh sociální demokracie, zařadit tyto kauzy na program jednání sněmovny, nepodpoří. Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová to zdůvodnila tímto způsobem (doslovný přepis):

„Tento program nebudeme podporovat, protože jsou to body, které jsou opravdu takovou tou politickou přestřelkou, která tady má nastat a žádné řešení nepřinesou. Tedy v tom slova smyslu, že by Poslanecká sněmovna mohla napomoci některých těch věcí. V některých musí konat orgány činné v trestním řízení, v jiných je to na daleko složitější legislativní přípravu, čili střílet tady po sobě silnými argumenty nemá smysl.“ Jistě, nic jiného než politickou deklaraci bychom asi v této chvíli nemohli čekat, ale je to přeci lepší než nedělat vůbec nic. Paní předsedkyně nám doporučuje čekat na „orgány činné v trestním řízení“, nebo na „složitější legislativní přípravu“. Zvláště druhá rada je velmi cenná, ale jak dlouho to bude trvat? Pět let? Nebo dokonce deset?

Premiér Nečas se snažil debatu o korupčních nešvarech oddálit poukázáním na dřívější kauzy, které se staly během vlád ČSSD. Ve sněmovně poněkud méně vtipně hovořil o tom, že když B. Sobotka a L. Zaorálek chtějí léčit korupci, je to jako by Stauss-Kahn přednášel o sexuální zdrženlivosti. Přebíjet nynější kauzy těmi minulými bychom ale neměli. Odněkud se už začít musí.

Mně by se líbilo, kdyby se podařilo prosadit následující sliby: „Vláda připraví právní úpravu, která sjednotí pravidla pro realizaci veškerých výdajů z veřejných rozpočtů tak, aby byly uskutečňovány na základě jednotného principu a transparentních procesních pravidel, jež budou důsledně omezovat prostor pro korupci, klientelismus a protekcionismus.

Vláda prosadí schválení novely zákona o veřejných zakázkách a souvisejících právních předpisů tak, aby byla zejména zavedena důsledná povinnost transparentního, veřejného zadávání veřejných zakázek elektronickou formou i u podlimitních zakázek. Toto bude platit také pro právnické osoby s většinovou majetkovou účastí státu nebo samosprávy.“

Přesně to nám totiž slíbili Mirek Topolánek a Aleš Řebíček v programovém prohlášení jejich vlády v roce 2007. Bohužel však Topolánkově vládě byla vyslovena nedůvěra, tudíž program nemohl být plně uskutečněn. Jistěže ke škodě nás všech.