Týdeník Respekt se v minulém vydání č. 37/2011 (článek „Čtyři v tanku a nic“) zabýval působením představitelů Občanského institutu (Joch, Zrno, Belling, Freiová) na Úřadu vlády, resp. v oblasti lidských práv a rovných příležitostí. Cílem článku mělo zřejmě být seznámení čtenářů s  názory jmenovaných a tím, co se jim už podařilo prosadit. S výjimkou Romana Jocha se však dotyční před Respektem schovávali. O působení Občanského institutu na Úřadu vlády a názorech jeho exponentů jsme se tak mnoho nedozvěděli. K článku Respektu bych proto rád doplnil, co v něm dle mého názoru chybí.

Respekt zmínil zásah Romana Jocha při schvalování Národního akčního plánu prevence domácího násilí, na jehož tvorbě jsem se ve Výboru pro prevenci domácího násilí Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů v roli místopředsedy také podílel. K navrhované výchově k nenásilí již v předškolním věku (nenásilné vštěpování, že spory se neřeší fackami, násilí ve vztazích není normou a lze se obrátit o pomoc) Roman Joch Respektu uvedl, že tedy mělo být lépe vysvětleno, že se nejedná o přednášky pro pětileté o tom, že se rodiče nemají mezi sebou tlouci. To však dotyčnému vysvětleno bylo, konkrétně na zasedání Výboru dne 16.12.2010, svolaném mj. z důvodu jeho odmítavých reakcí k Plánu (pro které premiér Nečas materiál stáhl z jednání vlády). Důvodem byl zřejmě skutečně spíš odpor k tomu, aby stát „zasahoval“ do sféry rodin. (Zásada „co se doma uvaří, to se doma i sní“ už však stála za mnoho neštěstími. Bohudík nikoho nenapadlo suspendovat i zákon o sociálně právní ochraně dětí a další normy, které rovněž umožňují „agresivní vpád státu“ např. tam, kde jsou děti týrané či jinak poškozované.) I tak však zůstalo v rámci cíle Zapojení veřejnosti do prevence a řešení problematiky domácího násilí, v rámci aktivity Prevence na školách, jako indikátor plnění cíle zachováno vypracování Metodiky zařazení prevence násilí v předškolním věku. Na druhé straně nutno dodat, že Roman Joch byl velmi zdvořilý, naslouchající a nakonec byl Plán napodruhé v upravené podobě vládou schválen. Možná i proto, že v říjnu 2010 kontrolní orgán při Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) vytknul České republice nečinnost v dlouhé řadě oblastí, termín podání příští zprávy o plnění závazků mimořádně zkrátil ze 4 na 2 roky a reportující čeští úředníci se mj. právě předkládaným Plánem, zpracovaným Výborem za pomoci Úřadu vlády, coby důkazem aktivity státu, zaklínali.