Zastupitelstvo Prahy 10 odhlasovalo prodej tzv. viladomů způsobem odporujícím předchozí dohodě s občany, prý ve snaze maximalizovat zisk. Příjmy z prodeje mají pomoci těm bez vlastního bydlení — přestavbou Penzionu Malešice radnice hodlá vytvořit 155 sociálních bytů. V minulosti přitom na přeměření bytů ve viladomech Praha 10 najala ABL zastoupenou dnešním ministrem Dobešem.

O kauze viladomů, kdy radnice Prahy 10 ovládaná ODS (za spolupráce Věcí Veřejných reprezentovaných Kamilem Jankovským i ČSSD zastoupené třeba Karlem Březinou) za velmi podezřelých okolností prodává domy se šesti a méně byty i s nájemníky, jsem zde už poměrně podrobně psala, stejně tak i o atmosféře panující na červnovém zastupitelstvu. Po včerejším zasedání zastupitelstva je třeba doplnit, jak celá věc pokročila a kam nejspíš dokročí.

O co tady komu jde?

Nájemníci z viladomů městem vyňatých z privatizace se roky snažili s úřady jednat o dalším osudu svých domovů. V předvolebním červnu 2010 starosta Lipovský na radničním webu slíbil ponechání domů ve vlastnictví města: „Přímo v majetku městské části Praha 10 zůstane i nadále celkem 44 domů se šesti a méně bytovými jednotkami, které chtěla radnice původně převést na svoji dceřinou společnost Praha 10 — Majetková, a.s.“

V průběhu zimy a jara 2011 však došlo k několika schůzkám se staronovým starostou Milanem Richtrem. Při nich byli nájemci vyzváni k předložení návrhu, jak by měl podle jejich představ proběhnout prodej. Zástupci sdružení Spravedlivé bydlení se k tomu dnes vyjadřují takto: „Starostou a jeho spolupracovníky nám bylo vsugerováno, že námi připravený materiál bude projednán a upraven na majetkové komisi v diskusi s námi.“ Sdružení bylo připravené jednat o pozměňovacích návrzích ke svým Pravidlům prodeje, ty však nepřišly. Na jednání majetkové komise MČ na přímý dotaz, zda proti návrhu někdo chce vznést nějaké věcné námitky, nikdo nereagoval. Ke konečné redakci navržených Pravidel poté Sdružení dostalo příležitost na individuální schůzce, kde radnici městské části zastupoval p. Ekstein.

Pět dní před jednáním zastupitelstva, 24. června 2011, se zástupci sdružení dozvěděli, že budou předloženy dvě verze Pravidel — jejich a Rady MČ (nazývané Zásady). Ještě předtím se sešli se zastupiteli za ČSSD a podmínky prodeje navrhované Sdružením opět detailně probrali a ujišťovali se, zda se vším souhlasí. Zejména se pak zástupci Spravedlivého bydlení ptali na návrh slevy z odhadní ceny, z něhož byli ochotni ustoupit a sami říkali, že se obávají, aby se neobrátil proti nim. Důvodovou zprávu obsahující znění radničních Zásad jim přes urgence městská část neposkytla.

Tyto Zásady však byly zastupitelům důrazně doporučeny k odhlasování. A ze členů sdružení se jedním starostovým projevem stali chamtivci, kteří chtěli 20 % slevu z odhadní ceny (velmi blízké ceně tržní). Na kompenzaci nákladů typu zavedení ústředního topení či výměny oken se pozapomnělo, stejně jako na vstřícnost vůči lidem, kteří v místě žijí často i půl století.

Nesrovnalosti v Zásadách prodeje navržených radnicí

Materiál, který předložila Rada MČ, vykazoval mnoho zádrhelů. Pro získání možnosti dorovnat nejvyšší nabídku v dražbě by VŠICHNI oprávnění nájemci určitého domu museli vytvořit právnickou osobu, složit jistinu (10 % odhadní ceny) a přihlásit se do elektronické aukce; současně by ale měli povinnost doložit, že disponují dostatečnými prostředky na zaplacení vysoutěženého domu. Jenže jak získat hypotéku na neznámou částku? A proč by nájemci měli mít povinnost účasti na elektronické aukci, když se současně stanovilo, že mají právo dorovnat nejvyšší nabídku a sami tudíž cenu dozajisté zvyšovat nebudou? Dále měla o způsobilosti zúčastnit se soutěže rozhodovat pouze Rada MČ a její rozhodnutí mělo být konečné.

Upozornění R. Koteckého, že např. při stanovování definice oprávněného nájemce byl ve smlouvě uvedený i neplatný zákon občanského zákoníku (doslova „podle znění platného do 30. 6. 2006“), ve srovnání s tím působí jen jako malichernost. Zcela zásadní však bylo upozornění zastupitele za TOP 09, že v upraveném znění Zásad, jež se nakonec na zasedání schvalovaly, byla do definice oprávněného nájemce „omylem“ vložena zvýrazněná slova — měla to být „osoba, která má v nájmu byt v domě se šesti a méně byty v domech vhodných pro půdní vestavby na dobu neurčitou a nebyla jí dána výpověď z nájmu bytu“. Nikdo z nájemců v domech bez půdních vestaveb by pak nebyl nájemcem oprávněným! Zajímavé je, že toto doplnění se objevilo v odstavci, v němž jinak k žádným jiným úpravám během zasedání zastupitelstva nedošlo.

Kam jednání dospěla

To, že se finální podoba nových Zásad dotčeným nájemcům i zastupitelům do ruky dostala v pátek před středečním jednáním, přejděme coby nepatrné opominutí.

„Opozici a Sdružení se podařilo ty nejvíc diskriminující body zvrátit,“ komentuje to jedna z jeho členek, paní V. Zahradníková. A jedním dechem pokračuje: „Nic to ale nemění na tom, že celkový přístup radnice k občanům je otřesný.“

Proč ta silná slova? Třeba proto, že ve svém příspěvku na zasedání zastupitelstva paní Zahradníková upozornila na důvody, pro něž Sdružení ve věci prodeje viladomů podá občanskou žalobu. Starosta M. Richter ji následně obvinil, že nájemci přece měli možnost domy odkoupit za odhadní cenu. Že to celé je jejich vlastní chyba. (Pan starosta možná trpí selektivní amnézií a nepamatuje si že, jak bylo popsáno výše, vůči návrhu Pravidel umožňujícímu dvacetiprocentní snížení odhadní ceny spolu s majetkovou komisí neměl námitek.) Nepěkné je i to, že o nepřítomném bývalém předsedovi Sdružení, p. Svobodovi, který „přijal nabídku na výměnu bytu“, M. Richter mluvil jako o někom, kdo zákeřně opustil potápějící se loď. Ale kdo by chtěl opětovně jednat s člověkem, který po vzájemných jednáních za vašimi zády vytvoří paralelní pravidla? A někdy je také třeba narychlo vyřešit rodinnou situaci, byť to těm bez závazků tak zřejmé být nemusí.

Tikající miny posledního ujednání

Body, jež reálně znemožňovaly účast nájemců na aukci se tedy nakonec podařilo zvrátit, ale pochybnosti zůstaly. Výsledky elektronické aukce sice nakonec bude vyhodnocovat komise složená ze sedmi členů (zástupců pěti klubů zastupitelstva, zástupce MČ a zástupce sdružení Spravedlivé bydlení), nicméně není zřejmé, jaká bude konkrétní podoba aukce. Zastupitelé za TOP 09 přitom upozornili, že při takovémto druhu soutěže je zcela zásadní zajistit, aby přenos nebyl zpožděný a aby všichni měli přístup k aktuálně nejvyšším cenám a ceny viděli. (Velmi důležité nicméně je, že právnická osoba tvořená oprávněnými nájemci určitého domu bude mít možnost dorovnávat aktuálně nejvyšší podanou nabídku — tedy pokud zájemce, jehož cenu nájemci nedorovnali, svou nabídku stáhne, budou mít nájemci opětovnou možnost koupě v ceně druhé nejvyšší nabídky.)

Zásadní potíž, že v domech s uvolněnými byty není možné prodávat volné jednotky samostatně, ovšem zapříčinilo dávné rozhodnutí městské části viladomy na bytové jednotky nerozdělovat, o čemž jsem psala v předchozích článcích. Pozoruhodné však je, že v r. 2009 radnice zaplatila patrně několikamilionovou částku firmě ABL za zaměření jednotlivých bytů za účelem prohlášení vlastníka, což de facto znamená přípravu na rozdělení domů na bytové jednotky. Navzdory tomu domy na bytové jednotky rozděleny nebyly. Proč tedy vůbec městská část podepisovala onu smlouvu s Josefem Dobešem, současným ministrem školství za VV?

Největší otazník se ale vznáší nad tím, co bude s lidmi, kteří na aukci nedosáhnou, upozorňuje dále V. Zahradníková: „Octnou se z nájemního vztahu s obcí v domě s majitelem, osud jejich bydlení bude nejistý a čekají je další léta ve stresu. Jediný trochu zmírňující krok radnice vůči nim by byl, kdyby těm, kteří na cenu aukce nedosáhnou, nabídla znovu byty na ‘výměnu’.“

Proč to radnice neplánuje, když je stejně připravena všem, kteří už nabídky přijali (a nezúčastní se aukce), byty přenechat za velmi vstřícné ceny? Má toto opatření jen dále snížit počet těch, kteří se odváží do aukce jít? Chce takto dát potížistům za vyučenou, že některé nabídky se neopakují, i kdyby šlo o byt 2+1 pro sedmičlennou rodinu?

Mediální ohlédnutí

Pokud se vám zdá, že média správně upozorňují na výhodnou polohu a celkovou lukrativnost viladomů — např. zde — vězte, že na uvedeném odkazu vyfotografovali obecní vilu, v níž shodou okolností bydlí člen Rady dané městské části pan Weinert (o nebývale nízké odhadní ceně jeho domu píše Deník). Ostatní domy zdaleka takto opravené nebývají a hlavně se z velké části jedná i o malé paneláčky či bytovky, ne jen o takto atraktivní vily.

Podobné rozpaky vzbuzuje i to, že na jednání zastupitelstva sice dorazil televizní kameraman, ale netočil příspěvky, v nichž občané vysvětlovali své postoje, ačkoli byl v sále přítomen. Naopak se starostou natáčel cca čtvrt hodiny ve vedlejší místnosti. Jediné záběry občanů jsou na hrstku lidí držících cedule „Dejte šanci oprávněným nájemcům“. Hlubší argumentace prostor nedostala.

Jak vzniká ghetto

Zcela jiné potíže jsou spjaté s tím, jak hodlá radnice investovat tržbu z aukcí. Nápadně to připomíná nepromyšlené sociální inženýrství spojené s dárečkem pro spřízněné podnikatele.

Rozhodnutím starosty a Rady MČ jedné z největších obcí v ČR získané finance umožní přestavět současný Penzion Malešice, který má v nájmu firma Tommi, na 155 sociálních bytů o velikosti 1+kk a několika „luxusnějších“ 1+1. Průzkum, zda ústupové bydlení skutečně potřebují především osamělí důchodci, anebo jestli by větší poptávka byla mezi sociálně slabými rodinami s dětmi, překvapivě nikdo z radnice nepostrádá. Přitom i laika napadne, že jedna „sociální“ adresa se velmi snadno může stát cejchem a sestěhování občanů s určitými potížemi na jedno místo může jejich problémy výrazně zhoršit. A jelikož půjde o část města, v níž budou v nedobrých podmínkách bydlet lidé, které spojuje určitá sociální charakteristika, naplňuje chystaná podoba Penzionu definici ghetta.

Místostarosta Zoufalík nicméně na zastupitelstvu ujišťoval, že o ghetto určitě, ale docela určitě nepůjde. Neuvedl žádný argument, ale možná měl na mysli to, že vytvoření ghetta většinou nepřijde tak draho.

A kolik že tedy takové ghetto stojí?

V provedení radnice Prahy 10 asi čtvrt miliardy. Na tolik přijde součet ušlého nájmu z pronájmu budovy do r. 2016 (9,5 m. ročně) a smluvně určených ročních investic do budovy (1,8 m.), navýšený o 37 milionů odškodného pro firmu Tommi za ušlý zisk a 158 milionů přichystaných na stavební náklady. To činí 1,6 milionu na garsoniéru. (Za tyto výpočty děkuji R. Koteckému, případné omyly jsou samozřejmě moje.)

Čtenáři předchozích článků navíc vědí, že radnice měla a stále ještě má k dispozici dostatek volných bytů, většinou o velikosti 1+1, někdy i 2+1, k nabídnutí rodinám žijícím ve viladomech, které jsou rozptýlené po městské části. Argument, že radnici přijde neekonomické spravovat jednotlivé byty v domech jinak obsazených soukromými vlastníky, se ve světle té čtvrt miliardy jeví jako lichý — pokud byste se rádi zapojili do diskuze, proč se z těchto bytů nestalo ústupové bydlení, jste srdečně zváni pod blogem.

A co teď s tím?

Třeba přijít na příští zastupitelstvo a využít práva občanů Prahy 10 položit svým voleným zástupcům přímý dotaz (termín zasedání zatím nebyl stanoven, ale můžete se na něj ptát třeba paní Kubištové, vyvěšen by měl být tu).

Jelikož zastupitelstvo bývá v pracovní dny od jedné hodiny, můžete také sledovat videozáznam: ten by měl být k dispozici zde (na nefunkční posouvání kurzoru si lze stěžovat např. na fóru). Na diskuzním fóru se ostatně lze ptát i prohledávat minulé příspěvky občanů. Tedy ty schválené ke zveřejnění. Na zastupitelstvu si naopak písemnou odpověď můžete vyžádat na každou otázku, což se při jednání se zapomnětlivějšími osobami může hodit.

A pokud chcete dostávat cca jednou za měsíc newsletter týkající se dění na Praze 10, pošlete žádost o přidání do mailing listu obcaneprahy10(zavináč)gmail.com.

V článku „Radní Prahy 10 spekulují s viladomy“ je v oddílu Jak Praha 10 ve výsledku nejspíš vůbec nic nevydělá k nalezení podrobné vysvětlení, proč je současný postup pro radnici nevýhodný.