Pravicovými médii se šíří jakási euforie: vláda Petra Nečase je prý strašná, pokud jde o její styl a neustálé vnitrokoaliční rozmíšky, ale zato postupuje jako buldozer při prosazování důležitých reforem.

Jen málokdo mezi příznivci reformního elánu vlády si ale pokládá otázku, zda vláda ví, co dělá. Anebo ještě hůř: zda vláda zcela vědomě nečiní některé kroky, které budou mít na českou společnost a ekonomiku dlouhodobé negativní dopady, ale vyhovují momentálním zájmům mocných ekonomických skupin v pozadí politiky.

Signály, že vláda v některých oblastech jedná způsobem, který spíše vytváří nové požáry, než aby je hasil, přitom už existují. Například kombinace neuváženého krácení sociálních dávek pro nejchudší, spojená s militantní rétorikou vůči „živlům“ z prostředí tzv. nepřizpůsobivých, je spoluodpovědná za prudce rostoucí napětí ve Šluknovském výběžku.

Nic proti snahám vlády řešit rostoucí kriminalitu kdekoliv například větším nasazením policie, ale když se takové nasazení promění v populistické gesto, jehož součástí jsou těžkooděnci a silácké řeči premiéra, je to vnímáno mnohými v Rumburku, Šluknově či Vandsdorfu zcela logicky jako téměř signál z nejvyšších míst, že nastal čas si to, tak říkajíc, rozdat s romskou populací.

Není jasné, jaké má takovéto „ukazování svalů“ ze strany vlády smysl v situaci, kdy od minulých vlád zdědila téměř 400 romských ghett, přičemž k vytváření dalších ghett přispívá její asociální politika. Učit lidi úctě k zákonům, „pravidlům soužití“, atd. s pomocí represe není možné tam, kde hendikepovaná menšina už nemá co ztratit. Co jiného, než další porušování zákona a další radikalizaci očekávají vládní stratégové od lidí, kterým seberou dávky a donutí je žít v ghettech?

Vládní politici bohužel jen přilévají olej do ohně, když slibují rychlé přijetí represivnějších zákonů nebo prohlašují, že těžkooděnci zůstanou tak dlouho, jak bude třeba. V takové atmosféře se na protesty frustrovaných občanů nalepí zcela zákonitě extremisté, takže těžkooděnci nakonec především bojují s rasisticky motivovanými pochody neonacistů.

První účty za toto jednání vlády „rozpočtové odpovědnosti“ jsou už na stole: k miliónům za nasazení policistů brzy přibudou další, které každá represivní politika stojí. Například za nová vězení. Ta současná jsou totiž v ČR už přeplněna.

Dalším, pro někoho možná překvapivým důsledkem vládních kroků je zjištění, že česká ekonomika jaksi neroste, ba že se může brzy začít propadat. Ač mnozí ekonomové argumentovali, že k prosperitě se nelze proškrtat, vláda rozpočtové odpovědnosti umíněně trvala na svém.

Jakkoliv by si průměrný občan mohl naivně myslet, že cílem všemožného vládního škrtání a reforem je ekonomický růst, předpověď růstu HDP o více než 2 procenta už musela být revidována směrem dolů, a nyní se dokonce zdá, že by se růst v příštím roce mohl úplně zastavit.

V praxi to znamená, že vládě podle některých odhadů bude chybět v plánovaném rozpočtu 15 miliard korun, a že tedy bude muset buď ještě více škrtat nebo ještě více zvyšovat nepřímé daně, možná až na 20 procent. Nic jiného ji nezbude, protože nadále zarputile odmítá zvýšit daně firmám (prý by investoři odešli jinam) a bohatším občanům. Výsledkem bude další přidušení poptávky.

Česká republika se sice může v důsledku škrcení státních výdajů chlubit přízní ratingových agentur, což premiér Nečas opakovaně připomíná jako svůj největší úspěch. Jenže to, co vláda ušetří na levnějších půjčkách, Česká republika ztratí v případě poklesu ekonomiky. Alespoň se ale můžeme utěšovat, že kdyby nakonec vláda chtěla část takového propadu financovat třeba dluhopisy, každý nám rád půjčí.

Jakkoliv jedním z důvodů ekonomického poklesu u nás je i stagnace evropských ekonomik, kam směřuje naprostá většina českých exportů, skutečností také je, že česká vláda, nejlepší z nejlepších žáčků neoliberálních fundamentalistů a ratingových agentur, zatvrzele odmítá jakákoliv prorůstová opatření. Je zajímavé, že se nikdo z komentátorů, kteří tak nadšeně podporují vládní reformy, nepozastaví nad tím, jak je možné, že právě země, která tak svědomitě plní všechna doporučení „finančních trhů“, je na tom, dokonce i v komparativním měřítku, se svým růstem tak špatně.

Bohužel další pokles ekonomiky, který si následně vynutí další škrty a zvyšováni nepřímých daní, bude mít přímý vliv na další disintegraci sociálního přediva a růst chudoby u nás, čehož jsou konflikty ve Šluknovském výběžku jen předzvěstí. Nejhorší z vládních „reforem“ příští vláda snadno opraví, ale co půjde opravit jen těžko, je zničení sociálního smíru, který u nás zatím existoval. V příštích letech lze tak očekávat prudkou radikalizaci.