Empatie a solidarita vyrůstají z osobního setkání. Je už to tak, že nejspíše se staráme o osudy zemí a míst, kde „někoho máme“. Mám kamarádku, která pracuje na rozvojovém projektu na Haiti a tak jsem sledoval se znepokojením trasu hurikánu Irene, který se — naštěstí pro místní obyvatele — ostrovu Hispaniola tentokrát vyhnul. Zejména v západní části ostrova, která se ještě dlouho bude vzpamatovávat z loňského zemětřesení, by nepochybně hurikán zabil velké množství lidí, kteří jsou odkázáni na nouzové příbytky. Přírodní katastrofy mají pravidelně daleko ničivější dopady v zemích kde chudoba a oslabení společenských struktur nedovoluje ani preventivně ani následně zorganizovat účinnou pomoc. A Haiti, rozkládající se v západní části ostrova, na kterém 5. prosinec 1492 po překonání Atlantiku přistál Kolumbus, je dnes nejchudší a nejbezbrannější zemí západní polokoule.

Je poučné sledovat, jak k tomu došlo. Kdysi bývalo Haiti pod jménem Saint-Domingue nejbohatší francouzskou kolonií, která byla zdrojem velké části francouzského bohatství a v roce 1789 zajišťovala tři čtvrtiny světové produkce cukru a vedla na světovém trhu v exportu bavlny. Ale už v tomto hospodářském rozkvětu byl zárodek budoucích problémů. Plantážní způsob hospodaření, využívající otrocké práce, vedl k degradaci půdy a deforestaci ostrova. Lodě, které přivážely otroky, se vracely zpátky s haitským dřevem. Dnes některé odhady mluví o tom, že za pár generací bude ostrov neobývatelný.

Černí otroci vzali vážně heslo francouzské revoluce: volnost, rovnost, bratrství. Revoluce měla samozřejmě ohlas v koloniích a oslovila zejména černé otroky a míšence, kteří měli jen omezená práva. Jejich haitský vůdce, Toussaint Louverture, sám bývalý otrok, po několika letech konfliktů a vyjednávání, dosáhl toho, že v roce 1793 bylo v kolonii otroctví zrušeno a později je Jakobíni zrušili ve všech koloniích. Louverturovi se podařilo vyhnat španělské a anglické agresory, kteří chtěli využít situace a stabilizoval i hospodářství země.