Zdá se, že mediálně-politický prostor je stále při chuti stereotypně se zabývat výroky některých politických mrtvol, například Hradní partičky, jejíž konec se blíží. Stačí si také přečíst Zelené perly hradního pána a vidíme, jak se myšlenkové rozmělňuje. Ovšem některé zásadní události jakoby stále zůstávaly stranou, ve skrytu tajemného vládnutí většiny.

Na charakteristiku posledního období se tak zřejmě hodí použít dvě česká přísloví: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Například v Senátu 4. srpna 2011 při diskusi k petici za zachování kamzíka horského v Jeseníkách jeden známý a prostořeký pravicový senátor uvedl: „My jsme ekoteroristům dali oficiální moc a oni ji samozřejmě využívají a výsledkem projednávání těchto petic by bylo jim zase tuto moc vzít.“

A v diskusi k petici za zachování „zelené“ Šumavy zase s lehkostí jelena lesního prohodil: „První, co bychom měli udělat, začít boj s ekoterorismem. To začíná tím, že jim ustřihneme přívod peněz... Nepleťme si ekoteroristy s ochránci přírody. Ochránci přírody jsme všichni — co Čech, to zahrádkář.“

Druhý přemoudřelý pravicový senátor si v této diskusi ještě přisadil: „Natura 2000 zaujímá skoro polovinu plochy našeho kraje, ptákům neprospívá a lidem škodí... Veřejnost opravdu chce park rozumného lesního hospodaření. Velké zdravé lesy chce veřejnost.“

Nelze se pak divit, že mnoho lidí má k této instituci respekt, který se limitně blíží nule, neboť se někteří jeho členové jako na dětském hřišti trumfují, kdo řekne větší nesmysl, aniž by pak podrobně vysvětlil či předložil ověřitelné důkazy. K jejich politickému životu jim stačí jen dojmologie a pojmologie.

Toto úděsné politické brebentění obou pravých staříků překvapivě bez zájmu většiny médií ještě ve stejný den excitoval jeden pravý úchylný ouřada z Hradní partičky. Ten k pochodu hrdého lidského chtíče, což je jeho standardní činnost, prohlásil, že nikdo neupírá těmto „deviantním spoluobčanům právo veřejně demonstrovat za prosazení hodnotového světa, v němž již řadu let je jediným „ohroženým druhem" typicky běloch, heterosexuál a křesťan...“. A nějaká Kikina si pak prý ještě přisadila, že nikdo si u nás nebude roztahovat svoje nohy. To jsou tedy věci!

Tyto postoje jsou ovšem pochopitelné, neboť každá menšina kritizující jinou menšinu musí dát vždy najevo, že není až tak marginální. A zvláště, když má velkolepé politické ambice mluvit za většinu. Její činnost lze tak nazvat úchylismem — čím bizarnější neverifikovatelné tvrzení, tím lépe.

Nicméně ani druhé přísloví nebylo stranou. Poslanci totiž v prvním čtení při schvalování zákonů o zdravotnické reformě podpořili i část XXIV, která se týká změny § 8b odst. 2 zákona o právu na informace. Podle ní už nebude možné zveřejnit informace o „poskytování zdravotních služeb“, čímž se jen odstranilo slovo „péče“. I takovými novelami se dá zdůvodnit nutnost si „pěstovat“ zákonodárce!

Ovšem ještě jako bonus by se prý neměly poskytovat i informace o „platech, odměnách a dalších obdobných plnění poskytovaných z veřejných rozpočtů“. Údajně tuto změnu ještě znovelizovalo Ministerstvo vnitra. Zřejmě tím chtělo dokázat, jak nás účinně chrání proti vnitřnímu nepříteli, tj. proti nebezpečné a nezničitelné vlastní frustraci, pokud bychom věděli informace o příjmech mocných.

Přitom rozsudek Nejvyššího správního soudu z 27. května 2011, č. j. 5 As 57/2010—79 umožňuje veřejnosti informace o platech a odměnách úředníků a politiků získat. Nelze se pak divit, že se dali na útok a chtějí tyto své příjmy zase utajit a zřejmě nás tak uchránit od starostí.

Jejich postup je přitom logický, neboť proč by měl občan vědět, kolik berou státní vyvolenci, když bylo tak drahé sehnat takový příjemný džob. A zákon o právu na informace by byl ten správný klacek, neboť už teď se často stává důvodem pro obstrukční jednání úředníků a politiků.

Stačí už dnes využít jen dva paragrafy: § 9 odst. 1 — požadovaná informace je obchodním tajemstvím anebo § 11 odst. 1 písm. b) — jde o novou informaci, která vznikla jako podklad pro důležité rozhodnutí (jehož vydání se odhaduje na několik desetiletí!). A o soudní spory má každý na několik let vystaráno.

Naštěstí se v tomto případě tato „novelka“ novely až tak mediálně neutajila. Přesto je nutné se mít na pozoru, neboť stejně budou o jejím znění rozhodovat naši zákonodárci. A hlavně ti z vládní koalice. Ano té, jejímž étosem má být vláda zákona, transparentnost rozhodování, šetření veřejných prostředků a boj proti korupci.

A koalice se také činí: O čem občané nebudou vědět, to jim přece nemůže vadit. A raději brebentit nesmysly, než mlčet s rizikem zapomnění a návratu do bezvýznamnosti.