Tak se jmenuje soubor padesát let starých filmů podle románů německého spisovatele Karla Friedricha Maye, které svým divákům nabízí televize Prima. Ty romány jsem z větší části četl jako kluk. S napětím jsem hltal spravedlivý boj smyšleného náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho přítele Old Shatterhanda s bandami usurpátorů. Ti přepadávali a okrádali nic netušící kolony přistěhovalců, rozeštvávali bílé osadníky s domorodými Indiány, snažili se vykrádat banky či uloupit zlaté poklady apod. Samozřejmě jsem fandil těm čestným a radoval se ze spravedlivého potrestání darebáků, kteří do Ameriky přišli ze všech zemí světa. I ve filmovém zpracování si kladní hrdinové Vinnetou a Old Shatterhand vydobyli pozornost v celé Evropě a jejich filmoví představitelé byli po léta vítanými a oblíbenými hosty na různých akcích.

Když se tak na stará kolena dívám na tyto filmy, objevují se mi nečekané souvislosti. Už to není jen vymyšlený napínavý boj dobra se zlem, ale ukazuje se, že Karel May byl už zhruba před stotřiceti lety nejen fantastou a zručným spisovatelem, ale také dobrým pozorovatelem a kritikem soudobé společnosti, a to navzdory své nemoci, disociativní poruše osobnosti, tehdy ještě neznámé. Ta také způsobila, že se v mládí několikrát ocitl ve vězení, které zřejmě přispělo k jeho sociálnímu cítění a kritickému pohledu na tehdejší společnost. Ve své době byl proto společensky nepřijatelný.

I když historky o Indiánech a osadnících, rvačkách v saloonech, zlatokopech, farmářích, úloze americké armády atp. byly smyšlené, přece jen jejich základní idea byla reálná. Do USA přicestovaly z Evropy i jiných zemích miliony poctivých lidí doufajících v nový život. A s nimi i hordy dobrodruhů, pro něž žádná lež, podvod či vražda nebyla ničím neobvyklým, hlavně když posloužila k rychlému obohacení. Tito osadníci, a hlavně jejich vůdci, sobecky, krutě a bez slitování masakrovali Indiány, zmenšovali jejich území, vybíjeli stáda bizonů, hlavní zdroj indiánské potravy. Domorodci byli systematicky hubeni pomocí alkoholu, infikovaných přikrývek, pro ně neznámými nemocemi, úplatky, neplněnými přísliby, nerovnými a neplněnými smlouvami. Šlo hlavně o to získat jejich půdu pro přistěhovalce, šlo o kšeft a prachy.

Nevítězili Vinnetouové a Old Shatterhandové, jak si to v duchu přál May, ale právě bezohlední podnikatelé a finanční spekulanti, lidé, kteří se dostali k moci nejen svými schopnostmi, ale zejména korupcí, lichvou, vraždami a jinými nečestnými způsoby. Největším úspěchem tohoto druhu lidí bylo, když se podvodem zmocnili v r. 1913 Federálního rezervního systému (FED), centrálního bankovního systému USA. To jim umožnilo ekonomicky ovládat finance a všechny budoucí vlády své země a v průběhu století výrazně ovlivňovat hospodaření téměř všech vlád světa, protože dolar se stal rezervní světovou měnou, jejíž emisi ovládali.

Z tohoto pohledu se lze podívat i na dnešní ekonomickou i zahraniční politiku USA. Když se tato finanční elita za pomoci peněz, postavení a slávy nejlepších mozků z celého světa zmocnila totální nadvlády nad USA, pustila se v tradicích amerických kolonistů 19. století do ekonomické kolonizace ostatních zemí. Pomocí MMF, Světové banky, NATO a dalších služebných organizací postupuje tažení za zdroji surovin do Afriky, na Střední východ a dále k zemím, které jsou dosud nezávislé a konkurenční: Iránu, Číně a Rusku.

Propaganda, neuvěřitelné lži, vyvolávání emocí, rozeštvávání národů, ras a náboženství, gigantické podvody, desetitisíce mrtvých — to vše jsou vědecky zdokonalené nástroje, které jsou součástí amerických tradic. Američané se cítí být nadřazenými a předurčenými k ovládnutí celého světa a k nastolení nového světového pořádku. Každý režim, který hájí nerostné bohatství na svém území je nepřátelský či darebácký a údajně skýtá útočiště teroristům, lidem, kteří nemají jiné možnosti obrany proti mocenské zvůli vyzbrojené nejmodernějšími technologiemi. Každá ideologie, která nepodporuje individualismus a boj o maximální zisk je zadupávána do země světovou propagační mašinérií elitářských služebníků.

Lidstvo však, podobně jako mnohá jiná živočišná společenství, přežilo právě díky kolektivismu. Doufejme, že tomu bude tak i v současnosti.