Cenu Quadriga, udělovanou 3. října v den sjednocení Německa, měl letos obdržet ruský premiér Vladimir Putin. Ten však v osmdesátých letech působil v bývalé NDR jako špion ruské tajné služby KGB. Proti jeho nominaci se ohradilo několik laureátů této ceny, mezi nimi i exprezident Václav Havel a ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. S výběrem Putina nesouhlasil ani spolupředseda německých Zelených Cem Özdemir - na protest dokonce odstoupil z rady nadace, která cenu uděluje. Nebyl by to však redaktor Martin Weiss, aby logickým veletočem neobrátil celou kauzu právě proti Zeleným: „Náhlý odklon od jádra, jehož jsou Zelení hnací silou, má podle nich vést k revolučnímu historickému skoku k obnovitelným zdrojům energie. Vede ale hlavně k příklonu k ruskému plynu. Zelená revoluce a klanění se Putinovi spolu jdou ruku v ruce.“ Není to ale přece jen o poznání složitější? Václava Klause bychom určitě nepodezírali ze sympatií k alternativním zdrojům, pro kritiky využití energie z jádra má jen posměšky, a přesto jsou jeho vztahy s Moskvou nadstandardní. (Poznámka: V sobotu odpoledne oznámila agentura DPA, že vzhledem k vlně kritiky lcena Quadriga letos nebude udělena.)

kritizuje Markéta Hrbková

V českém prostředí se chaosu nejvíce věnují sociologové. Ve sborníku Chaos a řád ve společnosti a v sociologii, jenž vyšel roku 2006 k poctě profesora Miloslava Petruska, Jana Lukavce nejvíce zaujala práce Jadwigy Mizińské, která „pojímá chaos jako přechodový stav mezi dvěma řády; nyní podle ní žijeme v době plurality principů a řádů… Proti této pluralitě ale podle autorky bojují fundamentalisté, třeba někteří katolíci, kteří ale zapomínají, že i biblický Bůh někdy ničivý chaos sám inicioval, jako při zkáze Sodomy a Gomory.“ To je dobrý příklad - jak se totiž dočteme v dalším sborníku Řád a chaos v archaických kulturách (editoři Tomáš Vítek, Jiří Starý a Dalibor Antalík), projevy chaosu využívali i představitelé řádu, a někdy byl týž jev posuzován dvojím metrem: „Když Zeus svrhnul svého otce Krona z trůnu do podsvětí, bylo to v pořádku, poněvadž Kronos polykal své děti, aby ho žádné nemohlo připravit o vládu. Když ale Zeus polkl Métis, aby ho její potomstvo nemohlo připravit o vládu, byl to chytrý a prozíravý kousek.“ Netřeba glosovat.

Erika Hníková: „Jde o to, že festival v Karlových Varech vytváří falešný dojem, že vše funguje normálně, filmy se točí, lidé na ně chodí, kinematografii se daří. Ale to není pravda. Lidé, kteří jezdí do Varů, tam jezdí hlavně proto, že je to „událost“, že se tam kalí do rána a všichni se tam tak nějak znají a potkávají. O film tam vlastně ani tak nejde. Ti, kteří o něj mají opravdu zájem, by ty filmy měli už znát z artových kin. Takhle ovšem musí jet do Varů.“

Michal Procházka: „V Karlových Varech se vám zdá, že ani kontroverzní téma Šulíkova Cigána nevyvolá vůbec nic. Spíše vidíte zástupce politické, kulturní a společenské elity, jak si vykračují po koberci, zatímco kolem poletují novináři a přikyvovači, kteří opakují, jak se to zase povedlo. Jak jsme najednou světoví. Ale festival by měl být prostorem radikálnějšího filmu, který útočí na mainstream. Nikoliv místem souhlasu, ale svobody.“

Jan Lukeš: „Já bych považoval za zázrak, že při tom všem, co tu bylo o něm kritického řečeno, ten festival jaksi funguje a plní jak své funkce, tak rozdílná očekávání tolika různorodých elementů.“

Ondřej Štindl: „Tím se dostáváme k otázce, čí ten festival vlastně je. Můj třeba tak úplně ne, na druhou stranu není důvod, proč by zrovna můj měl být. Zvlášť, když tam člověk vidí množství lidí, kteří Vary zjevně chtějí takové, jaké jsou.“

Přátelsky lze slova pana Lukeše i Štindla jistě interpretovat jako moudrá a tolerantní, avšak na můj vkus je u nás míra konformity mezi „lidmi od kultury“ skutečně nesympaticky vysoká.

poněkud přezíravě