Letní turistická sezóna je dobrým časem k tomu, abychom si všimli a dobře posoudili, jak vlastně vypadají v praxi naše ušlechtile proklamované zásady. Tak na Šumavě je příjemné chodit ve výšce do tisíce metrů, tam jsou ještě normální vesnice a v nich normální obchody a kostely a na pastvě krávy. Úzké silnice jsou přetížené automobily, ale to je u nás všude.

Není však zničenějšího místa než je Železná Ruda, kde se pozdně socialistická rekreačně horská výstavba zahustila dalšími hotely, obchody, kasiny a tržnicemi, takže jedinečný kostelík s cibulovitou bání se mezi nimi úplně ztrácí. Za to můžou blízké sjezdovky a bude to tak všude, kde sjezdovky a další atrakce vzniknou. Na bavorské straně, i když i tam člověk najde lecjakou obludnost, jsou mnohem uměřenější, nikde se člověk nesetká s takovým cirkusem, jako u nás. Jedním z jeho původních znaků je také hluk, který způsobují vozidla, ale také všudypřítomná hudba z nejrůznějších nosičů. Za celá léta se nepodařilo veřejnost přesvědčit o tom, že ticho je také součást životního prostředí a hluk je stejné znečištění jako prach nebo smrad. Ostatně podobně se to má s reklamními panely, které rovněž znečišťují a ničí životní prostředí a v jejich záplavě úplně přestala existovat snaha o originální, výtvarně pěkný vývěsní štít, osobitou výlohu, přátelské oslovení návštěvníka. Všechno je hnusná změť křiklavých barev a notorických známých typů písma, které otravuje a odrazuje ( alespoň mě). Mezi tím jsou jednoduché hnědobílé tabulky ukazující k různým pamětihodnostem ( jednotné v celé EU) výborný nápad a pravé požehnání.