Dojem z vlády Petra Nečase je natolik intenzivní, že málem vymazává z paměti zážitky s vládami předchozími. Což by zejména v případě kabinetů Zemana, Grosse a Topolánka byla škoda. Hodnotit první rok, který jsme s exekutivním týmem ODS, TOP 09 a VV završili, lze z nepřeberných úhlů pohledu. Vyberme si čtyři: aféry, koaliční vztahy, reformy a ostatní („provozní“) agendu.

Nejostudnější kauza je dědictvím po Topolánkových časech a jmenuje se PromoPro. Rozfofrované miliony za ozvučení českého předsednictví EU, jež dorazily až kamsi na účty lesnických firem, jsou exemplární ukázkou politické nezodpovědnosti: Alexander Vondra (bývalý vicepremiér pro evropské záležitosti a dnešní ministr obrany) nic, on muzikant. Co připravili jeho podřízení, podepsal vedoucí Úřadu vlády Novák a proplatil ministr financí Kalousek. Pan Vondra si myje ruce. Tedy ne docela: přiznává politickou odpovědnost, což v jeho případě znamená slovo puštěné po větru, nikoli čin typu omluvy nebo přímo demise.

Nedivil bych se, kdyby část ze zatoulaných peněz skončila na neoficiálních partajních kontech, případně kontech subjektů spolupracujících na volebních kampaních.

Tím se kauza PromoPro protíná s aférou Drobil-Knetig-Michálek. Někdejší poradce exministra životního prostředí se totiž svěřil, že peníze protékající Státním fondem životního prostředí by měly pomoci Drobilově politické kariéře. A teď si vezměme všechny „velké“ i „malé“ potůčky neoficiálně odtékající z nádrží, jímž říkáme veřejné rozpočty. Opravdu se v nich čvachtají jen nenasytní jedinci? Anebo přihlížíme problému mnohem vážnějšímu, systémovějšímu — nelegálnímu bohatnutí zájmových politických a ekonomických skupin na úkor státu?