Tvrzení a vývody, které obsahuje článek Jana Miesslera Tichá vláda za protihlukovou stěnou publikovaný na stránkách DR, jsou totální dezinterpretací skutečnosti, což vede ke zbytečnému strašení lidí. V následujícím textu naleznete skutečná fakta a souvislosti.

Vliv hluku na zdraví

Negativní vliv nadměrného hluku na zdraví exponovaných osob je v dnešní době nezpochybnitelně prokázán. Míra škodlivých účinků je dána především celkovou akustickou energií, kterou osoba obdrží při dlouhodobé (celoživotní) expozici, minimálně však po dobu 10 — 15 let. Tato expozice se vyjadřuje fyzikální veličinou, kterou je ekvivalentní hladinou akustického tlaku A, uváděná v decibelech [dB]. Z tohoto hlediska krátkodobé expozice nemají na zdraví rozhodující vliv.

Světová zdravotnická organizace (WHO-World Health Organisation) ve svých směrnicích na základě lékařských výzkumů a rozsáhlých světových epidemiologických studií doporučila (minimální) limity hluku pro různé situace a zdroje hluku. Svá doporučení chápe WHO jako dlouhodobý cíl, jehož dosažení závisí na socio-ekonomických a kulturních podmínkách jednotlivých zemí.

Doporučené limity hluku jsou WHO stanoveny pro dopadající zvuk na nejexponovanější část objektu. Jsou však použitelné i pro obecnou populaci.

Rozhodující je ochrana vnitřních obytných prostor bytů. Od ní se odvíjí stanovení přípustných hodnot dopadajícího zvuku před fasádou objektu. Přitom se bere v úvahu zajištění možnosti přirozeného větrání, tedy otevírání oken, zejména během spánku. Hygienické limity dopadajícího zvuku tedy berou v úvahu nejen možnost otevírání oken, ale i omezení rušení spánku jednotlivými hlukovými událostmi, jako jsou průjezdy vozidel nebo průlety letadel.

Ochrana zdraví před hlukem

Chráněné prostory

Zákon zajišťuje občanům ochranu zdraví před hlukem v prostorech, kde se mohou převážně pohybovat, tj. ve volném venkovním prostoru (chráněný venkovní prostor) a v obytných prostorách bytů (chráněný vnitřní prostor staveb).

Je evidentní, že hluk v obytných místnostech je dán tou částí akustické energie venkovního zdroje hluku, která do vnitřního prostoru pronikne přes obvodovou fasádu obytného objektu. Aby hluk uvnitř nepřekročil stanovenou mez, je nezbytné regulovat akustickou energii dopadající na fasádu. Při dopadu zvuku na fasádu se totiž část této energie odrazí, část se pohltí materiálem stěny a pouze část pronikne (především okny a dveřmi) dovnitř stavby, kde může vyvolat negativní účinky na zdraví obyvatel. Energie odražená resp. pohlcená nemá tedy na hluk uvnitř stavby žádný vliv. Aby bylo možno tuto regulaci zajistit, byl zaveden ještě jeden typ chráněného prostoru, a to tzv. chráněný venkovní prostor stavby, což je prostor do vzdálenosti 2 m před fasádou obytných místností. Jde o určitý technický institut sloužící k posouzení míry expozice objektu jako takového, a to z hlediska průniku hluku dovnitř, protože 2 m před fasádou se lidé z hlediska dlouhodobé expozice nepohybují.

Prokazování nepřekročení hygienického limitu hluku

Skutečnost, zda v jednotlivých chráněných prostorech nedochází k překračování zákonných hygienických limitů hluku, se posuzuje na základě výsledků měření hluku. Hluk se měří stanovenými metodami, které vycházejí z českých technických norem (ČSN). Do systému ČSN jsou přebírány i normy mezinárodní (ISO) a evropské (EN). Za tvorbu ČSN včetně přejímání mezinárodních norem zodpovídá ze zákona Úřad pro normalizaci, metrologii a zkušebnictví (ÚNMZ).

Na základě platného právního předpisu, kterým je nařízení vlády č.148/2006 Sb. ministerstvo zdravotnictví pro účely ochrany veřejného zdraví před hlukem musí metody obsažené v platných ČSN povinně respektovat.

Novela technické normy ČSN ISO 1996-2 z roku 2009 (jde tedy o převzatou mezinárodní normu a nikoliv o nějakou bruselskou směrnici) stanovuje, že při měření v chráněném venkovním prostoru stavby (tedy pouze v prostoru do 2 m před fasádou) je třeba k zjištění složky dopadajícího zvuku použít za stanovených podmínek korekci 3 dB, která se odečte od naměřené hodnoty celkového (tedy dopadajícího i odraženého) zvuku. Takto stanovená výsledná hodnota hladiny dopadajícího zvuku se porovnává s hodnotou hygienického limitu, který je stanoven právě pro posouzení dopadajícího zvuku. Jak je uvedeno výše, tento limit (zvuku dopadajícího na fasádu) v sobě zahrnuje i ochranu obyvatel při otevírání oken. Pro snižování tohoto limitu, např. o ony 3 dB, nejsou tedy žádné důvody.

Důležité: ve volném venkovním prostoru i ve ve vnitřních prostorech obytných místností bytů se žádná korekce nepoužívá! Hluk se zde vyjadřuje přímo naměřenou hodnotou hladiny akustického tlaku.

Proč se dříve měřilo jinak

Dosud používaná metoda měření hluku před fasádou vycházela z předpokladu, že potlačení vlivu odrazů od této fasády je zajištěno především umístěním mikrofonu do maximální vzdálenosti od odrazivé fasády, kterou je možno ještě prakticky zajistit, tedy max. 2 m. Novela mezinárodní technické normy ČSN ISO 1996—2 z roku 2009 však deklaruje, že toto snížení vlivu odrazů není dostatečné, a že je třeba pro zjištění dopadajícího zvuku na fasádu použít stanovené korekce.

Závěr:

1. Změna metodiky měření před odrazivou fasádou je důsledkem novely ČSN ISO 1996-2:2009.
2. Povinnost akceptovat zpřesněnou metodu pro MZ vyplývá z platného právního předpisu.
3. Ve volném venkovním prostoru a ve vnitřních prostorách bytů se žádná korekce nepoužívá, hluk se hodnotí tak, jak je naměřen.
4. Hygienické limity jsou odvozeny pro dopadající zvuk a jejich snižování v tomto případě není odborně ani právně zdůvodnitelné.
5. Vzniká diskontinuita při hodnocení hluku před a po zavedení změny metodiky, což se obecně stává při zavádění zpřesněných metod i v jiných oborech.
6. Změna metodiky měření před odrazivou fasádou nezmění hodnocení zdravotních rizik.
7. Další informace na nrl.cz