Maja a Reuben Fowkesovi jsou historici umění a kurátoři. Výstava Škvíra ke štěstí je ukázkou jejich systematického zájmu o střední a východní Evropu. Geografická oblast, která prošla v uplynulých letech dramatickou proměnou politického uspořádání, vybízí svou dvojí zkušeností ke sledování mezních momentů společenského řádu.

Cílem projektu je nalézt „nové způsoby rezistence“ vůči nekonečnému útlaku produkce a tak „narušit hladký povrch současného neo-liberálního kapitalistického pořádku.“ Kontextem tvorby se staly podobnosti mezi reálným socialismem a reálným kapitalismem, které oba ze své podstaty omezují možnosti seberealizace. Umělci hledají hraniční situace, a tak se stávají narušiteli.

Ke štěstí může vést práce, možnosti nikdy nekončícího vzdělávání, pocit vlastní nepostradatelnosti a mnohé další. Možné strategie jsou na výstavě zastoupeny ve své bohatosti. Instalace břízek do prostoru galerie volá po aktivním zapojení diváků; potřebují zalévat, jinak uschnou. Péter Szabó se pokouší získat novou schopnost, chce se stát vinařem. Neočekávaným zásahem do pravidel trhu pak je jedna plechovka limonády Coca Cola s několika účtenkami, kterou umělec záměrně v obchodě zaplatil opakovaně. Absurdní snahou po uspokojení je na první pohled sisyfovská práce Siniši Labroviće, kterému se ve videu Sny se stanou skutečností nakonec podaří sníst polévku vidličkou.

Paralela mezi současným neo-liberalismem a komunismem v podobě, jakou získal v minulosti v řadě východoevropských zemí, kterou zdůrazňuje kurátorský text, je narativně zpracovaná ve videu Adama Chodzka Sběrači (viz foto). Sledujeme činnost trhačů jahod z východní Evropy v anglickém Kentu, kteří ve volném čase stříhají filmové záznamy své práce, prokládají je  historickými záběry sběračů na polích východní Evropy a vše bez ostychu komentují. Při pohledu na práci na chmelnici před desítkami let ve srovnání s mechanickou činnosti dnešních mladých brigádníků v Kentu, diváka až zamrazí. V jistý moment dokonce zazní ironizující poznámka jedné ze zúčastněných, která má při sledování černobílých záběrů pocit, že v minulosti práce nutně musela přinášet větší pocit štěstí než dnes.

Tyto příklady z rozsáhlejší výstavy ukazuje, že umění také dnes může mít kritický náboj, schopnost zasáhnout diváka a případně jej inspirovat k vlastnímu odporu vůči společenskému řádu.

Škvíra ke štěstí je součástí širšího projektu manželů Fowkesových s názvem translocal, který se pokouší vytvořit vazby mezi dnes stále izolovanými kulturními scénami střední a východní Evropy. Na stránkách se vedle výhradně uměleckohistorických otázek dočteme také o ekologických, politických a společenských problémech našeho regionu zkoumaných skrze výtvarné umění.

Škvíra ke štěstí

Galerie Futura

výstava potrvá do 7.srpna. Od září 2011 bude vystavena v Bratislavě.