Rozdíl mezi Václavem Klausem a Josefem Švejkem musí být zřejmý každému rozumně uvažujícímu člověku. Zatímco Švejk se děsil vojáků bez disciplíny visících na každém stromě, současný prezident má obavy z nedisciplinovaných odborářů. A klidně by je vyházel z práce.

To, že nyní již sedmdesátiletý Klaus nemá obavy z armády, které sám coby český prezident velí, opět dává smysl. Od časů první světové války se početní stavy vojska značně snížily a rovnováha mezi pražskou zelení a lidmi v khaki je dnes navzdory developerským aktivitám i magistrátnímu tunelování Stromovky vychýlená ve prospěch zelených (ne modrých) porostů. Což je vidět i z oken Pražského hradu.

Velká část českých vojáků navíc působí v zemích, kde stromy tolik nerostou, což má na jejich disciplínu blahodárný vliv. Naopak odboráři jako kdyby slyšeli růst zelenou trávu, a to přes ujištění ministra financí Miroslava Kalouska, že všichni zatím máme boty a nikdo nemá hlad. Jak se ale minulý čtvrtek ukázalo, jejich nedisciplinovanost a nejednotnost nakonec vyústila pouze v malý počet viditelně stávkujících, kterých nebylo ani tolik, aby dokázali překazit prezidentův narozeninový večírek, pokud by se konal.

Co ale Klaus z oken Hradu zřejmě nevidí nebo nedokáže rozlišit (jinak by se o tom už jistě někde zmínil), je skutečnost, že většina zejména pražské zeleně je už stejně dávno obsazena. A nevisí na nich zdivočelí odboráři, kteří na to kvůli notoricky špatné životosprávě ani nemají zdravotní kondici, ale zdivočelí podnikatelé.

Jak všichni víme z koaliční smlouvy, podnikání je zdrojem bohatství společnosti, a není proto divu, že společnost je ke svým dobrodincům benevolentní. To je v pořádku, klimatizované limuzíny a další prebendy podnikatelům kompenzují to, že své milióny dobývají v potu tváře. Mělo by se ovšem nějak zařídit, aby to nevypadalo, jako že se ti podnikatelé pod rouškou benevolence v potu tváře naprosto nedisciplinovaně houpou na těch stromech.

Všechno je zároveň i otázka proporcí. V naší rodině se traduje historka o složence na dvě koruny, která nám přišla poté, co jsme špatně spočítali daň z nemovitosti. Přišla nám samozřejmě doporučeně a doprovázel ji výhružný dopis - nezaplatit ji, už kolem nás určitě mlsně krouží exekutoři. A právem: úřední nařízení je třeba dodržovat a jakékoliv nepořádky mýtit již v zárodcích, jakkoliv miniaturních.

Jakou výchovnou lekci si ale mohou podnikatelé odnést z toho, že jim již výše zmíněný ministr financí Kalousek odpustil přes třicet miliard na pokutách za zneužité státní dotace? A jakou lekci si z toho mají vzít odboráři a ostatní socky, kterým Kalousek momentálně plánuje zvýšit DPH za jejich rohlíky až na devatenáct procent? Mají mu také poslat složenku?

O tom, že podnikatelé u nás platit daně de facto nemusí, pokud nechtějí, že pracovní zákoník je jim pro smích a že jejich černé stavby - narozdíl od odborářských stávek - žádné soudní předběžné opatření nezastaví ani není třeba se zmiňovat. V Číně je to podobné a pokud chceme v konkurenceschopnosti a hospodářském růstu východní velmoc předehnat, musíme si z jejího vývoje vzít příklad.

V posledních letech se totiž v Číně odehraje ročně několik tisíc demonstrací, proti kterým jsou české odborářské protesty čajíček. Protestuje se ovšem proti stejným věcem, jako u nás: proti korupci státních představitelů a podnikatelů, proti příliš velkým dírám v sociálním systému, proti zvůli státní moci... Často teče krev, tisícovky policistů si to na (ne)férovku rozdávají s tisícovkami demonstrantů, a vládní média buď mlčí, nebo odsuzují živly za jejich protistátní činnost.

Něčemu takovému bude jistě lepší se vyhnout. Česká vláda by proto pod Klausovou záštitou měla zase jednou najít specifickou českou cestu, jak ty nedisciplinované podnikatele ze stromů sundat. Že by časem ze stromů viseli hlavou dolů jako Mussolini z benzínové pumpy u nás nehrozí. Pokud by ale odboráři začali z těch stromů okusovat kůru, mohla by se časem tu a tam pod některými podnikateli ulomit odumřelá větev.