Jiří Švestka zdaleka neprezentuje dílo Markéty Othové poprvé; péčí této galerie vyšla v roce 2009 i autorčina první monografie. Dnes už světoznámá umělkyně výrazně ovlivnila směřování české fotografie v devadesátých letech a v roce 2002 také získala cenu Jindřicha Chalupeckého. V letošním roce byly její práce k vidění na výstavě Mutující médium v Rudolfinu a je zastoupena i na právě probíhajícím Pražském Bienále 5 v Modřanech.

Předešlé cykly Othová s oblibou nazývala podle slavných filmových děl (např. Mluv s ní nebo Paříž-Texas). V aktuální tvorbě se oprostila od předem dané narace, kterou takové názvy asociují, a ve fotografiích ponechaných bez názvu ještě větší měrou nechává zaznít zachycené okamžiky.

Vystavené černobílé fotografie si pohrávají s arbitrárností fotografického znaku. Přestože pracují s banálními náměty, variabilní velikostí a libovolným úhlem záběru, rozhodně neztrácejí na sdělnosti. V kontextu instalace naplňují naše očekávání a vytvářejí určitou výpověď.

V celé výstavě intenzivně zaznívá téma vztahu prostoru a času, které nabývá konkrétních obrysů například ve fotografiích modernistického designu, nebo v detailech funkcionalistické architektury. V duchu slavné publikace ze třicátých let fotografie Markéty Othové „vidí povrch“: zviditelňují, co by jinak zůstalo bez povšimnutí, a ukazují možné způsoby takového vidění. Zároveň na povrchu neulpívají a ve své otevřenosti relativizují schopnost fotografie zaznamenat realitu.

Instalace vědomě využívá efektu série, běžného prostředku fotografického vyprávění. Sekvenčně snímané záběry intuitivně vyvolávají dojem příběhu, divákův pohled se ale zastavuje na prázdných snímcích, evokujících fotografie z místa činu. Ve své podstatě výstava vypráví o pohledu, a je na divákovi, aby našel pointu příběhu.

Markéta Othová

Galerie Jiří Švestka

výstava potrvá do 30. 7. 2011