Z botanického hlediska jsou stromy vyšší rostliny krytosemenné a nahosemenné, tvořené podzemním kořenovým systémem a nadzemním prýtem sestávajícím z kmene a koruny. Přesnější definice pojmu je nemožná vzhledem k jejich velké diverzitě. Stromy zaujímají významné místo v přírodních ekosystémech. Mezi jejich hlavní funkce patří ovlivňování koloběhu vody, ukládání uhlíku, produkce kyslíku, ovlivňování chemických a biologických vlastností půdy, vliv na faunu a flóru v jejich okolí. Neméně velký význam získaly stromy i v oblasti kultury, a to jak praktický (ekonomický) tak symbolický. Hospodářský význam spočívá především ve využití dřeva jako zdroje energie a k výrobě artefaktů, ve využití větvoví jako krmiva pro hospodářská zvířata a ve využití plodů pro přímou konzumaci či další potravinářské zpracování.

Kulturně symbolický význam se odvozuje od dlouhověkosti stromů, od jejich velikosti, od vedení zápasů s nepřízní vnějšího prostředí, které na jejich tělech zanechávají četné stopy v podobě zhojených jizev, ale především od jejich individuální existence, započaté zrozením z nepatrného semene a ukončené individuální smrtí, kterou se stromy liší od keřů, neustále rašících z podzemního kořenového systému. „Zázrak“ zrození stromu se stal inspirací nejenom Aristotelovi, ale i jiným, i neevropským, filosofům. Jakých významů v rozmanitých kulturách může strom nabývat pak ve sborníku Člověk a les uvádí Pavel Klvač: „ Byly předmětem uctívání pohanských kultů, sídlem duchů, symbolem propojení kosmických sfér: podzemí — země a nebes. Jejich vegetativní cyklus bývá považován za symbol života, neustále přemáhající smrt“. Od stromu je jenom krůček k lesu, a tak i ten na sebe poutal spoustu symbolických obsahů a významů. Do lesa byly promítány jak sakrální, tak světské symbolické obsahy. Coby sakrální prostor byl vnímán jako posvátná a tajuplná oblast a sídlo božstev. Ve světské rovině se motiv lesa poprvé objevuje v období helénismu, kdy se obyvatelstvo středomoří muselo srovnat se životem ve stotisícových městech a s obrazem destruované krajiny. Les symbolizoval idylický život v souladu s nenarušenou přírodou a přímo tak odkazoval k mýtu o zlatém věku, ale také k lovu a milostným prožitků. Les byl ovšem vnímán jako jeden z prvků ideální krajiny, která byla dále tvořena mozaikou obdělávané půdy, vinic a usedlostí zabydlenou nejrůznějšími bůžky.