Reformy jsou, jak víme z obsesivního drmolení vládních činitelů, nutné, nevyhnutelné a nezbytné. Neumdlévající vláda práva, spravedlnosti, rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci proto ze všech sil hrdinně bojuje s celou řadou protivníků reforem, zdravým rozumem počínaje a vlastní nekompetencí konče. Nutnosti a nezbytnosti reforem je v paradigmatu vládnoucí koalice nutno obětovat vše. Včetně státu samotného. Trhy totiž nic neodpouští. Trhy přece potřebují stále nové prostory, kterými se budou moci dle libosti prohánět. Trhy se přece nenechají omezovat sprostou existencí občanů, kteří se shodou okolností ocitli v oblasti již dávno historicky překonaného prostoru, kdysi nazývaného státem. A trhy chtějí, aby tato vláda splnila své zadání, ať už záloha poskytnutá koalici měla formu pouhé ideologické výbavy, nebo formu jinou, hmatatelnější…

Fasádní práce na churavém domu demokracie provozuje koalice se stejným úsilím, s jakým narušuje jeho základy. Premiér Nečas pravidelně zásobuje veřejnost plytkými prohlášeními, Richelieu Kalousek s dechberoucí nestydatostí dává na odiv svou profesionalitu, a zatímco mopslík Věcí veřejných poštěkává, karavana jde dál k cíli všeobecného blaha občanů a destrukce státu. Parlament se stal na arénu zápasu catch as catch can. Schůze Sněmovny a diskuse na nich připomínají Parlament — a to ještě pouze občas, nejedná-li se o reformy.