Reformy jsou, jak víme z obsesivního drmolení vládních činitelů, nutné, nevyhnutelné a nezbytné. Neumdlévající vláda práva, spravedlnosti, rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci proto ze všech sil hrdinně bojuje s celou řadou protivníků reforem, zdravým rozumem počínaje a vlastní nekompetencí konče. Nutnosti a nezbytnosti reforem je v paradigmatu vládnoucí koalice nutno obětovat vše. Včetně státu samotného. Trhy totiž nic neodpouští. Trhy přece potřebují stále nové prostory, kterými se budou moci dle libosti prohánět. Trhy se přece nenechají omezovat sprostou existencí občanů, kteří se shodou okolností ocitli v oblasti již dávno historicky překonaného prostoru, kdysi nazývaného státem. A trhy chtějí, aby tato vláda splnila své zadání, ať už záloha poskytnutá koalici měla formu pouhé ideologické výbavy, nebo formu jinou, hmatatelnější…

Fasádní práce na churavém domu demokracie provozuje koalice se stejným úsilím, s jakým narušuje jeho základy. Premiér Nečas pravidelně zásobuje veřejnost plytkými prohlášeními, Richelieu Kalousek s dechberoucí nestydatostí dává na odiv svou profesionalitu, a zatímco mopslík Věcí veřejných poštěkává, karavana jde dál k cíli všeobecného blaha občanů a destrukce státu. Parlament se stal na arénu zápasu catch as catch can. Schůze Sněmovny a diskuse na nich připomínají Parlament — a to ještě pouze občas, nejedná-li se o reformy.

Nezbytnost a nutnost reforem je nutné protlačit ocelovou pěstí reforem, aktuálně tedy 115 poslanci. V tom pravém spektru jsou poslanci mlčenliví, nevědomí, disciplinovaní, vystrašení (z hypoték a podobných stimulantů) i lhostejní. Pouze pár vynikajících praporečníků jediného správného názoru bojuje s lůzou a snaží se ji přinutit, aby držela hubu. Poslanecká sněmovna má ovšem nejen své schůze, má rovněž zasedání svých jednotlivých orgánů, například výborů.

Tyto výbory zasedají a pracují nad návrhy zákonů, aby se občanům vedlo co nejlépe. Jeden takový výbor zasedal minulý pátek. Nebyl to výbor ledajaký, byl to výbor zdravotní. Tedy výbor, který významným způsobem ovlivňuje plavbu jedné z vlajkových lodí reforem neklidnými rozbouřenými vodami nechápající laické i odborné veřejnosti. Projednával se Zákon o zdravotních pojišťovnách. Výbor zahájil jeden z koryfejů současné politické scény a jeho předseda Boris Šťastný. Procítěným hlasem, se stopami hlubokého zármutku, oznámil zkrácení jednání na jeden a půl hodiny, aby se členové výboru poté mohli rozloučit se zesnulým Eduardem Janotou. Jednání, tedy vlastně mlácení prázdné reformní slámy plynulo v atmosféře kypící korektností prostřednictvím nic neříkajících proslovů ministra Hegera a opozdivšího se dlouholetého architekta zdravotních reforem Marka Šnajdra s občasnými vstupy Borise Šťastného. Nepadlo ani slovo o tom, proč by měly zdravotní pojišťovny řídit zdravotní péči, nepadlo ani slovo o roli SÚKL a směrech lékové politiky. Nepadlo ani slovo o tom, kdo a jak bude určovat standardy, resp. jak je budou pojišťovny promítat do své úhradové politiky. Nepadla řada slov, která by padnout měla. Z celé první půle se připuštěná veřejnost dozvěděla pouze dvě víceméně smysluplná sdělení.

Ministerstvo, dle vyjádření ministra Hegera, jistě po tuhém vnitřním boji a obrovském množství odvedené poctivé práce, změnilo své dosud odmítavé stanovisko a bude souhlasit s rozpuštěním rezerv na účtech zdravotních spořitelen. Jakým způsobem, to pan ministr zamlčel. Jako nominant TOP 09 se jistě zasadí o to, aby z těchto rezerv byly hrazeny léky a zdravotní péče sociálně slabým.

Druhé sdělení, rovněž z úst ministra Hegera, naznačuje, že ministrova tvář, zobrazující utrpení z nutnosti a nezbytnosti reforem, může mít své alter ego, jakýsi obraz Doriana Graye. Ministr ohromil myšlenkou, volně parafrázující článek 31 Listiny lidských práv a svobod, už tak znásilněný tzv. regulačními poplatky. Zhuštěně lze tento názor shrnout do teze, že je  nutné a nezbytné zajistit rovnovážnost systému zdravotnictví jeho zpoplatněním, aby byla zaručena jeho stabilita, bez níž není možné zajistit dostupnost zdravotní péče. Taková malá česká Hlava XXII. Je třeba se důvodně obávat, že o této myšlence ještě uslyšíme.

Druhou půli jednání zahájil poslanec Rath racionálním dotazem. Objevil totiž v kupě nesourodých materiálů, které vedení výboru připravilo, nedatovaný, nepodepsaný a na nehlavičkovém papíře vyvedený soupis jakýchsi opatření, tvářících se jako komplexní pozměňovací návrh k projednávanému zákonu. Zeptal se tedy předsedy Šťastného, co má tento soupis znamenat. Odpovědi se mu dostalo od ministra Hegera, který se omluvil. Jednalo se prý o pracovní materiál připravený na schůzku ODS a TOP 09 a projednaný před dvěma dny, který se ocitl v materiálech výboru omylem. Z uvedeného vyplývá, že v rámci koalice existují ještě jakési podkoalice, že ministerstvo není schopné zavést pořádek ani do oběhu dokumentů a že to, co se děje na výborech, je podobná stafáž jako to, co se děje na schůzích Sněmovny.

Poté dostala slovo veřejnost, a když začala klást vedení výboru nepříjemné otázky, zmocnil se slova poslanec Šnajdr a dotáhl řadou složitých souvětí vyztužených neoliberálními teoretickými poučkami zasedání výboru do konce. Příští zasedání výboru bude mít stejný program jako zasedání popisované a uskuteční se 1. června od 9,00 hodin.

Koaliční Brouci Pytlíci, tvářící se jako Ferda Mravenec, budou dále předvádět hru na demokracii, aby při projednávání zákona ve druhém a třetím čtení svou železnou pěstí předvedli, jak má vypadat demokracie.

(Napsáno na základě poznámek, zvukový záznam na stránkách PSP je neúplný resp. částečně nesrozumitelný. Náhoda?)