Nečasova „vlády tupých škrtů“ udělala z liberálního státu v podobě anorektického nočního hlídače evergreen. Je proto překvapivé, že nad jeho refrénem nejméně přemýšlejí ti, kteří ho z televizních obrazovek prozpěvují nejhlasitěji.

Konkrétně jde o toho nočního hlídače. Vládní koalice na jednu stranu chirurgickými zásahy hodnými mistra řezníka osekává náklady, kde se dá, a často dokonce i jinde, na druhou stranu se česká policie stále ještě vyskytuje na ulicích i ve dne a zůstává tupými škrty víceméně nedotčena.

Přitom ji až donedávna řídil jeden z trojkoaličních lídrů, který by měl smyslu vládní politiky rozumět nejlépe. A přesto Radek John (VV) policistům svého času sliboval, že se jim platy nesníží, aby pak po jejich snížení alespoň popíral svoji zodpovědnost s tím, že ministrem vnitra byl právě jen donedávna.

Vnitrácký faldík se tak nechal systematicky utvrzovat ve své nenasytnosti navzdory tomu, že rozpočtoví doktoři nařídili mzdám státních zaměstnanců dietu. John přitom nemůže tvrdit, že nebyl varován, kam příliš mírný postup vůči uniformovaným vyžírkám vede: už loni během demonstrace proti desetiprocentním škrtům dav hrabivých policistů zdemoloval svému oblíbenému ministrovi vestibul letenské kachlíkárny, ve kterém tento neúspěšný noční hlídač vládního klidu na práci tehdy sídlil.