Ministerstvo obrany ČR oslovilo některé samosprávy brdských obcí otázkou, jaký mají názor na zrušení Vojenského újezdu Brdy a co by v Brdech chtěli. Shodou okolností jsme se touto otázkou den předtím zabývali v rámci schůzky Mikroregionu Hořovicko, a mohli tedy alespoň předběžně na telefonický dotaz odpovědět: Vítali bychom, kdyby „jádrové“ území lesů, pastvin, pramenů a zurčících potoků zůstalo zachována jako chráněná přírodní oblast, jíž vojenský újezd svým polouzavřeným režimem do značné míry i byl. Starostové obcí hraničících s vojenským újezdem by ovšem vítali vrácení území, které jim vojenský újezd dříve odňal.

Upozorňují, že vojenský újezd ovlivnil vývoj jejich obcí: částečně se vylidnily, umrtvilo se jejich hospodaření, omezila infrastruktura, takže obce získaly téměř podhorský ráz, který ti, kdo zůstali, už oceňují. Úzké silnice a prašné cesty z dvacátých let minulého století postačují místnímu provozu „na konci světa“, který ale představuje území o rozloze 260 kilometrů čtverečních. Živelnější osidlování tohoto vojenského území, jeho proměna na komerční rekreační oblasti nebo intenzivní hospodaření by způsobilo exploataci nejen cenných přírodních partií v hloubi prostoru, ale také obcí dnes „na konci světa“, tedy na okrajích dnešního vojenského prostoru. Starostové se domnívají, že naopak jakýsi umírněný turistický ruch, vázaný na chráněnou krajinnou oblast, by jejich obcím mohl prospět.

Nicméně všichni se bojí vpádu developerů do prostoru a následné živelné proměny této části Brd. Čehož se ale nejvíce obávají starostové brdských obcí na příbramské, resp. jinecké straně. Zejména pro ně jsou Brdy zásobárnou pitné vody, například vodní nádrže Obecnice a Pilská, Padrťské rybníky, na komárovské straně Brd vodní nádrž Neřežín a další. Pro ně jedinou zárukou zachování současné brdské přírody je ochrana armádou, a to nejlépe zachováním vojenského újezdu. Jejich postoj více méně sdílejí také ochranáři a přírodovědci, kteří brdský vojenský újezd pokládají za unikátní prodloužení evropského přírodního bohatství, definovaného a chráněného evropskou úmluvou Natura 2000. Pro ně je to ovšem toliko výchozí stav: armáda by měla poničené a nevyužívané části střelnic a tankodromů odminovat a revitalizovat.

Svébytný až svérázný postoj zaujímají také někteří rodáci z násilně zaniklých obcí (Kolvín, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť, Komno, Velcí a Hrachoviště) v souvislosti s rozšířením vojenského újezdu začátkem padesátých let minulého století. Ti již záhy po převratu začali usilovat o zrušení, nebo omezení vojenského prostoru (na rozlohu k roku 1927, kdy brdský vojenský prostor vznikl) a vrácení zkonfiskovaného majetku. Ti také záměr zrušení brdského vojenského újezdu pokládají za výsledek svého letitého úsilí, a pokud k němu vskutku dojde, tak jejich zásluhou (domnívají se). Obnovu původních obcí povětšině nepokládají za možnou (zejména vzhledem k omezené možnosti pracovních příležitostí, odlehlosti, klimatickým podmínkám), nicméně právě ve spojení s plány developerů na rekreační střediska jejich pozemky mohou mít cenu zlata. Pro potenciální restituenty je naopak vyhlášení chráněné krajinné oblasti tím nejhorším řešením, jež jim už navždy zhatí možnost satisfakce.

Pokud ministerstvo obrany bude vskutku svědomitě zjišťovat postoj stran dotčených Vojenským újezdem Brdy, s úlevou (patrně) dojde k poznání, že mezi námi (brdskými stranami) k žádné shodě v této věci nedojde. Ministerstvo obrany nyní mává mírovou ratolestí a ujišťuje nás, že jednotnější postoj brdských obcí a dalších činitelů k osudu vojenského újezdu by pro ně byl nejen návodný, ale možná i respektovaný, tedy nezůstal by oslyšen. Jenže my se na ničem patrně neshodneme, což umožní ministerstvu rozhodnout o osudu brdského vojenského újezdu vlastně s vyloučením veřejnosti (ta se bude přít, hádat a spílat si), tedy samo a podle svého.

Pak ovšem kritérium ochrany přírody nebo ohled na stav a povahu obcí vně vojenského újezdu zůstanou na posledním místě, naopak důraz bude kladen na komerční zhodnocení, jež také politikové budou proklamovat jako nejdůležitější společenský přínos. A stane se přesně to, co si většina „Brďáků“ nepřeje.