Teória optimálnej menovej oblasti a kríza v eurozóne I

Milan Vaňko

Přetrvávající problémy v rámci eurozóny se stále do značné míry prezentují jako problém zadluženosti a neodpovědných vlád. V této souvislosti je dobré si připomenout starý koncept optimální měnové oblasti.

Pretrvávajúce problémy v rámci eurozóny sa stále do veľkej miery prezentujú ako čisto dlhový problém nezodpovedných vlád. V tejto súvislosti môže byť užitočné pripomenúť si v krátkosti pomerne starý koncept optimálnej menovej oblasti.

Za otca tohto konceptu možno považovať Roberta Mundella, ktorému bola v roku 1999 za analýzu optimálnych menových oblastí a fiškálnej a menovej politiky pri rôznych kurzových režimoch udelená Nobelova cena za ekonómiu. Mundell sa už v roku 1961 v článku A Theory of Optimum Currency Areas zaoberal optimálnou veľkosťou menovej oblasti, ktorú definuje ako oblasť, v rámci ktorej existujú pevné výmenné kurzy.

Na zodpovedanie tejto otázky navrhol analýzu nákladov a výnosov, kde za prínos menovej oblasti považuje zníženie transakčných nákladov a za náklad problém stabilizácie ekonomiky, ak rôzne regióny oblasti čelia asymetrickým šokom a ceny a mzdy sú nepružné.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Jiří Dolejš, poslanec
April 28, 2011 v 12.06
problém nejen teorie ale i praxe
od vzniku měnové unie jako atributu hospodářské a ne jen obchodní unie (smluvně 1992, prakticky 1999) je jasné, že Pakt stability je slabý mechanismus a že určitá integrace fiskální politiky bude dříve či později potřebná. O jejím tvaru se ale bohužel nediskutuje.
Ale fiskální unie neodstraní tendence k strukturálním nerovnováhám, pouze nabízí jejich určité řešení. V ČR máme floating měnového kursu, tedy v systému přenášení nerovnováh je o jeden stupeň volnosti více. A je naše ekonomika klidnější než ta Slovenská, která má měnovou kotvu v podobě eura ?
SH
Stanislav Hošek, Penzista
April 29, 2011 v 18.55
Trochu jinak.
Diference mezi regiony v USA je mnohem větší, než v Evropě. A přesto v USA se oblastní vlivy na měnu neprojevují zdaleka tak silně, jako v eurozóně, takže stěžejní problém je jinde. Existence strukturálních fondů v EU dokazuje, že Evropa svou integraci zpozdila fakticky o dvě století.
Jiří Dolejš, poslanec
April 29, 2011 v 19.55
projekt společné měny význam má
Napětí mezi měnovou a fiskální politikou je v EU větší než v USA, ale v Evropě působí zde také dědictví národních řevnivostí a větší váha sociálních transferů, které by zmanenaly i větší míru evropské rozpočtové
solidarity.
Přemýšlet o tom jaká by byla Evropa kdyby se zintegrovala už v časech vídenškého kongresu (po napoleonských váliách) jsou jen spekulace.
prostě tady bylo břemeno přežívajících monarchií a zájmů imepriálních národů - v tom byl tavící kotel vzniku USA reálnější šancí. Prostě to musíme v 21. století nějak dohnat a z téhle situace udělat i výhodu.
Můžeme být více jednotou v mnohosti, což pro vzdělanostní a kulturní potenciál Evropy může být i přínosem. Měna je v globální soutěži Evropy důležitá, ale inovační potenciál ještě důležitější.
Milan Rokytka, proletář
April 30, 2011 v 23.10
Krize se budou vracet a prohlubovat
Jak správně uvedla ekonomka Ilona Švihlíková, současný systém nenabízí řešení. Politická situace ve světě je tak ve svém souhrnu charakterizována zejména historickou krizí vedení proletariátu - kognitariátu.

Ekonomické předpoklady pro revoluci již obecně dospěly k nejvyššímu bodu zralosti, jež může být dosažen za kapitalismu. Výrobní síly lidstva stagnují. Nové vynálezy a inovace již neumožňují zvýšit úroveň materiálního bohatství. Hospodářská krize za podmínek sociální krize celého kapitalistického systému způsobuje ještě těžší odcizení a utrpení mas. Rostoucí nezaměstnanost prohlubuje finanční krizi státu a podrývá nestabilní měnové systémy.
Veškeré řeči o tom, že historické podmínky pro socialismus ještě „nedozrály" jsou jenom produktem neznalosti, nebo vědomého oklamávání. Objektivní podmínky pro revoluci nejenže dozrály, ale začaly poněkud zahnívat. Bez socialistické revoluce v nejbližším historickém období hrozí nebezpečí katastrofy pro celou lidskou kulturu. Nyní je řada na kognitariátu, tj., zejména na jeho revoluční avantgardě. Historická krize lidstva se nyní eliminuje na historickou krizi vedení.