Česká politika je ke koupi. Probíhající vevevarieté v podání Vítka Bárty a jeho přátel, zrádců, přítelkyň a zrádkyň to ukazuje správně. Dříve firmy obchodovaly s botami nebo elektřinou. Dnes kupují a prodávají vliv a společenskou prestiž. Pronájem pražských věží ABL jistě neslouží k ničemu jinému. — Máme na to, staráme se i o památky.

Pokud jde o politiku prováděnou přímo oligarchy, je Vít Bárta v českém prostředí průkopníkem. Její prvky tu využíval Vladimír Železný, když se nechal za podpory vlastní televize zvolit do Senátu. Jejím předobrazem je nejspíše italský premiér Silvio Berlusconi. Toho nad ostatní občany Itálie staví nejen jeho imunita, ale jistě i vlastnictví několika televizí.

Dosavadní Bártův neúspěch je dán právě jeho průkopnictvím. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka se včera v Otázkách Václava Moravce obával, že stejně jako ABL-VV by do Sněmovny mohl kandidovat ČEZ nebo SAZKA. Na to ale bude muset privatizace veřejného prostoru a státu, jak ji plánují a provádějí poslední vlády, ještě o kousek postoupit.

Rozeštvávání sociálních a profesních skupin, ničení systému důchodů anebo omezování práva na zdravotní péči nevede k ničemu jinému. Ale teprve politici, kteří nebudou mít v předvolebních kampaních co nabízet. Kteří nebudou mít žádné prostředky, jak dosahovat svých cílů. A kteří tedy nebudou mít žádný mocenský vliv na podobu života v zemi, budou moci být nahrazeni soutěží firem, resp. jejich kartelovou dohodou.

Radek John se včera v Otázkách Václava Moravce zaklínal, že programem VV, se kterým před volbami objel republiku, bylo „zastavit krádeže ve veřejných zakázkách“. Možná to skutečně říkal, v programu měl ale napsáno i leccos jiného. Bylo z něj zřejmé, že VV chtějí otevřít „cestu k úřednímu dohledu nad osobním životem jednotlivce, proměně politických stran v kluby podnikatelů a k dalšímu rozprodeji veřejného majetku“. A že „v konečném důsledku chystají (…) likvidaci České republiky coby státu“ (Pravicový populismus Věcí veřejných, 26. 4. 2010).

Jen návrh VV na „nekompromisní stěhování chronických neplatičů a nepřizpůsobivých (prověřovat opakující se stížnosti)“ měl tehdy stačit na odmítnutí jakékoli spolupráce s nimi. A měl stačit, i kdyby v případě VV stokrát šlo o politickou stranu.

Tím spíše mrzí opakovaná teze Bohuslava Sobotky, že VV voliče obelhaly, protože měly v programu řadu prvků levicové politiky — přímou demokracii nebo omezení zdravotnických poplatků. Z kontextu programu bylo zřejmé, že jde o populismus. VV již před volbami bylo možné popisovat jako pravicově populistickou formaci se sklony k autoritářské až fašizující politice.

Spolupráce s VV coby značkou, pokud se promění ve skutečnou politickou stranu, jak včera na konci Otázek Václava Moravce radil Vítu Bártovi Jiří Pehe, je jistě možná. Pro nikoho by ale neměla být možná na základě programu VV z jara 2010. Poslanci z rozpadajícího se klubu VV by si ho měli přečíst a přinejmenším od některých jeho pasáží se distancovat.

„Kdokoli byl označován za náměstka ABL z ministerstva, už dávno odešel. Bez ohledu na to, či jsem přesvědčen, že to jsou slušní lidé, jako Kryštof Hajn (…), tak neodešli proto, že udělali něco špatného, ale proto, že dobří byznysmeni bohužel nemohou být dobrými úředníky,“ říká Vít Bárta v sobotním Právu. Rozhovor je součástí jeho obhajoby, ve které se již několik dní mísí pevné přátelství a krutá zrada, kabelky Kristýny Kočí a oblečení Jaroslava Škárky, společně vypité lahve vína a lobby plzeňských stavbařů.

Pro přesnost se sluší připomenout, že Kryštof Hajn z pozice náměstka ministra školství odešel, protože kvůli budovám vydíral vedení Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Vít Bárta tedy říká, že vydírání není nic špatného a že patří k praxi dobrého byznysmena. Sám tak pojmenovává důležitou charakteristiku slíbené nové politické kultury.

Karel Schwarzenberg ve včerejších Otázkách Václava Moravce několikrát opakoval, že reformy jsou nutné. Že je nutné, abychom reformy dotáhli do konce. Doufal, že se najde dostatek poslanců zvolených za Věci veřejné, kteří reformy budou podporovat. Že se Schwarzenberg bude pro reformy spojovat i s vyděrači a fašisty, o tom, řečeno jeho vlastními slovy, „nebudiž pochyby“.