Ředitel Tykačovy elektrárny Chvaletice kandiduje za SPD
Adam Rektor-PolánekVysoce postavený zaměstnanec korporace Sev.en vlastněné uhlobaronem Pavlem Tykačem je dvojkou kandidátky SPD v Pardubickém kraji. Marcel Dlask má reálnou šanci se do Poslanecké sněmovny dostat. Čí zájmy by ve vrcholné politice hájil?
Marcel Dlask je správním ředitelem uhelné elektrárny Chvaletice, kterou vlastní skupina Sev.en uhlobarona Pavla Tykače. Nyní kandiduje do Poslanecké sněmovny za politické hnutí SPD na druhém místě kandidátky v Pardubickém kraji, kde se rozděluje deset mandátů.
V parlamentních volbách v roce 2017 dosáhlo Okamurovo SPD v Pardubickém kraji na jeden mandát, který podle posledních průzkumů v říjnových volbách obhájí. Tamní kandidátku vede Jaroslav Bašta, který byl ministrem Zemanovy vlády. Dlask ho však může pomocí preferenčních hlasů snadno předskočit, není ani vyloučeno, že tu SPD získá mandáty dva.
Nehledě na eventuální výsledky voleb však stojí za pozornost Dlaskova kandidatura jako taková. Ředitel Chvaletic se totiž svým napojením na fosilní průmysl nijak netají, naopak — svou kampaň staví převážně na energetických tématech. Ve svých vyjádřeních na Facebooku kritizuje obnovitelné zdroje, přičemž uhlí a plyn podle něj „musí ještě pár desítek let zůstat v provozu“.
Jeho výrok je v přímém rozporu s obecnou shodou vědců, podle které je k odvrácení planetární ekologické katastrofy třeba těžbu a spalování fosilních paliv co nejrychleji utlumit. Konkrétně s uhlím musí bohaté země včetně České republiky skoncovat nikoli za „desítky let“, ale před rokem 2030.
Do jaké míry je kandidatura ředitele Dlaska koordinována s obchodní korporací Sev.en Pavla Tykače ovšem není jasné. Tisková mluvčí skupiny Sev.en Gabriela Sáričková Benešová se pro Deník Referendum vyjádřila následovně: „Volební právo zaručuje každému občanovi ČR volit a mít možnost kandidovat za jím zvolené politické uskupení. Toto právo je jedním ze základních pilířů demokracie a jako takové ho plně respektujeme i u všech našich zaměstnanců.“
Na otázku, zdali se skupina Sev.en plně distancuje od Dlaskových politických aktivit, se redakci DR nedostalo odpovědi. Jde přitom samozřejmě také o to, že Marcel Dlask kandiduje za krajně pravicovou SPD Tomia Okamury, která má podle letošní zprávy ministerstva vnitra o extremismu a předsudečné nenávisti „dominující xenofobní a vyhroceně nacionalistické prvky“. A kterou Deník Referendum v předloňské investigaci usvědčil z vazeb na neonacistickou pravici.
Fosilní zájmy v nejvyšší politice
Jak Deník Referendum popsal v nedávném investigativním seriálu, byznys uhlobarona Pavla Tykače se vždy opíral o silné vazby na politiku. V Ústeckém kraji korporace Sev.en vytvořila „mocenskou chobotnici“, která na krajské i celostátní úrovni hájila Tykačovy podnikatelské zájmy na úkor přírody, klimatu, i lidského zdraví. V obcích sousedících s Chvaleticemi, kde pracuje Marcel Dlask, si Sev.en pro špinavou elektrárnu kupuje podporu.
Je proto vysoce pravděpodobné, že Sev.en Dlaskovu kandidaturu přímo či nepřímo podporuje. Díky tlaku občanské společnosti a relativně funkčnímu evropskému trhu s emisními povolenkami je totiž konec evropského uhlí v dohlednu — a Tykačova korporace se propadá do červených čísel. Skupina Sev.en by tedy nepochybně zastoupení svých zájmů ve vrcholné politice ocenila: o jejím bytí či nebytí mohou rozhodovat kompenzace z veřejných rozpočtů.
Sama SPD odmítá, že by byla na Chvaletice či Tykačův Sev.en jakkoli napojená. „SPD a elektrárna Chvaletice nespolupracuji, elektrárna SPD finančně ji nepodporuje, nemají žádné společné závazky a ani do budoucna se SPD nechystá spolupracovat se skupinou Sev.en Energy,“ uvedli pro Deník Referendum představitelé SPD Pardubický kraj.
Podle odborníků je však propojení fosilního průmyslu a populistické pravice pravděpodobné i logické. „Hájit zájmy uhlobaronů může být pro SPD naprosto přirozené. Ve fosilním průmyslu je spousta moci i prostředků, kterých strana může chtít využít. Zároveň je pro Okamuru snadné boj za uhlí rámovat jako hájení „‚tradičního světa‘,“ uvedl pro Deník Referendum politolog a expert na radikální hnutí Jan Charvát.
Stejného názoru je i vedoucí energetického programu Hnutí DUHA Jiří Koželouh. „SPD a uhelnou lobby spojuje vyhrocená protievropská rétorika a odmítání modernizace energetiky,“ komentuje Koželouh.
Vzhledem k předvolebnímu vývoji navíc reálně hrozí, že Marcel Dlask, a jeho prostřednictvím Pavel Tykač, si mohou dělat i ambice tvořit státní energetickou politiku přímo z vládních pozic. Trendy v posledních týdnech směřují k tomu, že potenciální příští vláda ANO by se musela opírat o podporu SPD. A v tu chvíli by u stolu rozhodujícím o budoucnosti české energetiky najednou mohl sedět i muž Pavla Tykače.
„Koalice ANO a SPD či jakákoliv jiná vláda podle nás neoddálí konec uhlí. Jakákoliv vláda však může pokazit transformaci energetiky, když bude například bránit rozvoji obnovitelných zdrojů nebo nebude trvat na sociálně spravedlivém přístupu,“ míní vedoucí energetického programu Hnutí DUHA Jiří Koželouh.
Energetická chudoba je skutečný problém. SPD ho ovšem řešit nechce
Hlavním Dlaskovým příslibem je boj proti energetické chudobě. Na tři sta tisíc občanů České republiky skutečně nemá dostatek peněz, aby si mohli řádně vytápět své obydlí. Dlask tvrdí, že palčivý a často opomíjený problém ještě prohloubí unijní legislativní balíček Fit for 55. Ředitel Chvaletic tak opakuje oblíbenou tezi krajní pravice, která tvrdí, že klimatická opatření povedou k výraznému zdražení energií, jež si občané jednoduše nebudou moci dovolit.
Neexistuje však žádné důkazy o tom, že by Zelená dohoda měla ceny navýšit „o desítky procent“ tak, jak Dlask argumentuje. Evropská unie navíc zřizuje sociálně-klimatický fond, který vyčlení desítky miliard eur na boj právě s energetickou chudobou. Pokud by zvýšení cen energií opravdu mělo nastat, Evropská komise slibuje, že rozdíl v ceně finančně pokryje, aby nedopadl na chudší spotřebitele.
Navíc nic nenasvědčuje tomu, že se SPD za nejchudší české domácnosti opravdu postaví. I když se Okamurova strana prezentuje jako obhájce pracujících lidí a nižší střední třídy, z analýz vyplývá, že na půdě Sněmovny podle komentátorů často hlasuje proti jejich zájmům.
Dlouhodobě se zasazuje například o škrty sociálních dávek. A navzdory verbálním příslibům strana exekuční krizi neřeší, nýbrž aktivně prohlubuje.
Také rozpor mezi sliby a hlasováním SPD pro Deník Referendum zanalyzoval politolog a expert na radikální hnutí Jan Charvát: „SPD je v zásadě úspěšný byznysový projekt Tomia Okamury. Strana je vysoce pragmatická — na jedné straně má okruh témat, na kterých staví kampaň. Přímo ve Sněmovně se ale Okamurovi otevírá celá řada jiných možností. Mohou tedy vznikat vnitřní dohody s různými subjekty podle aktuální politické situace. Hlasování SPD tak bývá v rozporu s tím, co strana říká.“
Jak je to možné, Charvát vysvětluje takto: „Okamura správně předpokládá, že to, jak SPD reálně hlasuje se k většině jeho voličů nejspíš nikdy nedostane. Není těžké si představit, že mu na voličích moc nezáleží. Využívá je primárně jako prostředky, aby koncentroval moc.“ Zdali hlasy sociálně znevýhodněných voličů přinese i do rukou uhlobaronů, se může ukázat už brzy.