Jádro české veřejné debaty

Jakub Patočka

Úpadek české veřejné debaty se dávno předtím, než vyhřezl tmářskými eskapádami na adresu uprchlíků, demonstroval pokřiveností diskuse o energetice, zejména jaderné. V obou případech mají pravdu Němci a další Západoevropané, nikoli my.

Internetový portál Osel.cz vydal Vladimíru Wagnerovi text, který je v písmena přetaveným rozčilením, že jsme mu v Deníku Referendum odmítli vydat jeho reakci na článek Josefa Patočky o Černobylu. Přesněji řečeno, nabídli jsme mu, že může reakci zveřejnit v diskusi pod článkem, pokud si do ní předplatí přístup.

Vladimír Wagner se tuze rozčílil, protože zřejmě pokládá za své nezadatelné právo své snůšky nesmyslů o energetice publikovat, kde se mu zamane, jen proto, že je jaderným inženýrem. Když zjistil, že v Deníku Referendum to možné není, začal pokřikovat o cenzuře a přirovnávat nás k provozovatelům černobylské jaderné elektrárny.

Je to v podstatě nicotná epizoda, jíž by nemělo smysl se zabývat, pokud by neumožňovala ukázat si dva podstatné fenomény, které se týkají praxe českých médií, veřejné debaty o energetice a zacházení s fakty. Takže popořadě.

1.Jaderná energetika je mrtvá technologie, Čechům navzdory

Když jsme před třiceti lety označili v Hnutí Duha jadernou energetiku za odvětví bez budoucnosti, předpověděli jsme prakticky přesně následující vývoj, na rozdíl od všech jejích zastánců.

Co jsme tvrdili? Že jaderná energetika je nevyhnutelně spjata s nepřijatelným rizikem vážné havárie. Před Černobylem to byl Three Mile Island, po něm Fukušima a bohužel je vysoce pravděpodobné, že než tuto bludnou technologii definitivně opustíme, ještě další takové katastrofy nás čekají. Vyplývá z lidské přirozenosti, že i ty nejzajištěnější systémy mohou selhat.

Evidence je jasná. Riziko nepřijatelné. Lidé jako pan Wagner tehdy vykládali, že žádné riziko nehrozí, že selhal Sovětský svaz, nikoli jádro. Už tehdy nemluvili pravdu, mnozí záměrně.

Dále jsme tvrdili, že lidé naprosto nevědí, jak vyřešit problém vysoce radioaktivních odpadů. V přehršli jiných metod, jimiž se lidstvo pokouší vcelku úspěšně i v novém století ukončit svou existenci, jaderné odpady poněkud zmizely ze zřetele.

Je to ale zásadní, fatální problém, příroda si s nimi poradit neumí, neboť před komerčním provozem jaderných elektráren se v ní tak ultratoxické látky jako plutonium prakticky vůbec nevyskytovaly. A přestože lidé jako pan Wagner nebo Dana Drábová a celá jejich jadernická kamarila před třiceti lety vykládali, že definitivní řešení problému jaderných odpadů je na spadnutí, ve skutečnosti jsme na tom stejně, anebo ještě hůř než jsme byli tehdy, přesně tak, jak jsme to tvrdili my — jen toho smrtelně nebezpečného odpadu je teď několikanásobně větší množství.

Pokud se chcete s problémem jaderných odpadů a nesmysly, které na to téma vykládá jaderný průmysl, obeznámit zábavnou formu, lze vřele doporučit díl pořadu, který tématu ve své show věnoval John Oliver. Smát se budete i na účet české veřejné debaty.

Dále jsme tvrdili, že jaderné elektrárny se v demokratických zemích prakticky přestanou stavět a že se bude snižovat jejich počet i instalovaný výkon, a to ani ne tak kvůli bezpečnostním rizikům a nijak uspokojivě řešitelnému problému jaderných odpadů, ale především kvůli ekonomickým aspektům celé věci. Přesně to se děje.

Počty nově zahájené výstavby reaktorů. Žluté segmenty označují Čínu. Graf World Nuclear Industry Status Report

Jaderných elektráren všude kromě Číny ubývá, v Evropě spolu soutěží Francouzi a Finové, kdo dokáže postavit jadernou elektrárnu s větším zpožděním a předražením. Zatím to vypadá, že finské Olkiluoto-3, jehož cena se vyšplhala z původních tří miliard eur na 8,5 miliardy eur, přece jen překoná francouzské Flamanville, jehož cena už se vyšplhala z původních 3,3 mld € na 10,9 mld €. Spory mezi Finskem a Francií a dodavateli Arevou a Enelem řeší mezinárodní arbitráže. S průtahy to prozatím vypadá v obou případech na deset let.

Není divu, že jádro tedy není schopno ekonomicky konkurovat dnes už podstatně levnějším obnovitelným zdrojům. Dokonce už jim není schopno konkurovat ani při pouhém provozu, bez započtení původních obrovských investičních nákladů, takže například v USA teď zavřela jaderná elektrárna Pilgrim třináct let před vypršením licence. Od roku 2002 bylo zrušeno 253 objednávek nových jaderných elektráren v 31 zemích.

A tak se objevuje politicko-ekonomický paskvil nejvyššího řádu: snaha zachraňovat mrtvou technologii státními garancemi ceny. Jinak řečeno, všichni máme připlácet na to, aby absurdní, lidem i přírodě nebezpečný koníček pana Wagnera a jemu podobných, mohl pokračovat. A také proto, aby vznikala závislost satelitních zemí, což je status, k němuž máme blíž, než si dnes chceme připouštět, na dodavatelích z velmocí, jako je Rusko či Čína, které by strašně rády u nás a za naše daně stavěly.

Argument klimatickými změnami ani nezkoušejte vytáhnout, je zhola nesmyslný. Velká většina energie, kterou spotřebujeme, není energie elektrická. V roce 2017 elektřina tvořila 9 % z primární spotřeby energie, jádro se na produkci tohoto zlomku podílelo opět jen zlomkem. Topení, doprava, potřeby průmyslu a podobně leží dnes na fosilních zdrojích.

Primární spotřeba energie. Jádro tvroří ten malý fialový segment vpravo nahoře. Graf BP Statistical Review

Pokud by se měly nahradit elektřinou z jádra tak, aby se to jakkoli relevantně projevilo v emisích ničících klima, musel by se počet jaderných elektráren zvýšit o řád, jinak řečeno zdesetinásobit. Kromě toho, že je to z řady důvodů, technických, organizačních, ekonomických i bezpečnostních, zcela nepředstavitelné, je to i bezpředmětné — na smysluplné řešení změn klimatu máme jedenáct let, což odpovídá zpoždění, jaké nabírá stavba dvou zmíněných elektráren v Evropě.

Jádro — a bludy o něm — tedy stojí v cestě jedinému skutečnému řešení, jímž je úplný přechod k obnovitelným zdrojům energie, a to v podstatě okamžitě. Pravdu jsme tedy měli také my, a ne lidé jako pan Wagner. Jen s tím rozdílem, že tehdy na to všechno bylo o třicet let víc času.

Proč bychom měli pokračovat v dávno rozhodnuté debatě? V DR jsme nikdy nedebatovali na téma, zda jsou či nejsou změny klimatu způsobené lidmi. Stejně tak nedebatujeme o tom, zda má jádro budoucnost, když obě otázky jsou už dávno zcela jednoznačně ve své faktické rovině rozhodnuty.

Jádro je dnes mrtvá technologie, tak jako parní stroj po nástupu dieselu. Není divu, že civilizačně vyspělejší západoevropské země se předhánějí v tom, kdo přejde na plně obnovitelnou energetiku nejrychleji. Narážejí přitom samozřejmě na různé obtíže, ale jsou to obtíže řádově menší závažnosti, nežli problémy spojené s jádrem, které v žádném směru není a nikdy nebylo příznivější alternativou uhlí či ropy.

Jak jsme říkali již před třiceti lety: jsou to dvě strany prošlé mince. Potřebujeme úplně novou energetickou koncepci. Po vzoru Němců a jiných Západoevropanů.

2.Česká média v pokrývání tématu energetiky dlouhodobě systematicky selhávají

To, že je někdo jaderný inženýr, ještě neznamená, že je expertem na energetiku. Přesně naopak, jen minimum jaderných inženýrů není zaslepeno svou zálibou v technologii — podobně jako chlapci, jimž se líbí mašinky — a udrží si schopnost posuzovat věci vcelku, v jejich ekologických, ekonomických, sociálních a politických souvislostech.

Česká média dlouhodobě selhávala, a to už v éře před Babišem, v tom, že namísto toho, aby zprostředkovávala moderní světové trendy, kam se myšlení o energetice ubírá a proč všechny civilizačně vyspělé země jádro opouštějí a hledají cestu k maximálnímu využití obnovitelných zdrojů, tak tu namísto toho, v zájmu ČEZ a uhelných oligarchů, provozovala bohapustou propagandu, která systematicky zakrývala skutečnost.

Česká televize se dodnes nestydí nechat mluvit k ekologickému tématu šarlatána, jako je Ivan Brezina (jeho eugenické alterego Adam Bartoš o holocaustu debatovat nepůjde?), či vysvětlovat různé aspekty jaderné energetiky Danu Drábovou, jejíž dlouhodobé selhávání v hodnocení dané věci článek Josefa Patočky připomněl.

A tak jsme dnes v situaci, kdy podstatná část české veřejnosti, tak jako přechovává tmářský, bez jakékoli vazby na realitu, v podstatě animální děs z uprchlíků, si stejně zpozdile nalhává, že bez jádra a uhlí to nepůjde a že jsme zase tak nějak mazanější než ti Němci či ostatní Západoevropané. Ne, nejsme. České báchorky o nezbytnosti jádra a uhlí či o nedostatečnosti obnovitelných zdrojů jsou jedním z řady příznaků naší trvající intelektuální zaostalosti vůči západní Evropě.

Graf, který v českých médiích neuvidíte. Nově zapojované elektrárny podle typu zdrojů. Uhlí, plyn, jádro (nula nula nic) a obnovitelné zdroje rozdělené odstíny podle druhů. Graf International Energy Agency

A fakt, že platforma domýšlivě nazvaná Osel, jež chce odhalovat pavědecké mýty, slouží této s realitou nijak nesouvisející propagandě, je jen zvlášť vyhroceným příkladem směsi úpadku a zpupnosti české veřejné debaty, která je příliš často v rukou propagandistů či fanatiků, v daném případě technokratů a zmanipulovaných či ke všemu ochotných služebníků mocných finančních zájmů, jež jsou s udržováním současného obscénního českého energetického systému spjaty.

Není to přitom menší zlo, než jaké páchá na české společnosti Andrej Babiš. V zájmu oligarchů jako Daniel Křetinský či Pavel Tykač či svého času Martin Roman se vyváží krajina, ničí příroda, dětem bere šance na kloudnou budoucnost. A jejich zaměstnanci v jejich médiích jako Michal Půr v Info.cz pak na základě špatně přeloženého či pochopeného článku z Der Spiegel, který kritizuje německou Energiewende za to, že se NEDAŘÍ DOST RYCHLE, nikoli za to, že by byla principiálně nežádoucí či neuskutečnitelná, tu mudrují přesně v onom čecháčkovsky rozšafném duchu: „Na ja, my jsme to mámo říkali, že to bez jádra a uhlí nepude.“ V zájmu vydavatele.

Už třicet let vám říkáme, že to bude muset jít. Němci mají zatím veřejnou debatu založenou na faktech, proto to dělají. U nás časopis Osel vydává nesmyly pana Wagnera a Křetinského portál Info.cz zveřejňuje antiekologické energetické dezinfo.

Na tomto Bohem zapomenutém bláznově dvorečku je Babiš přiměřeným šafářem, nikoli jeho zhotovitelem. Řešení, stojíme-li o ně ještě, je trojí, jak také říkáme už třicet let: zásadně posílit občanskou společnost, dnes přímo na úkor oligarchie; zákonem zpřetrhat vazbu všech médií k ekonomickým zájmům vydavatelů a systematicky zvyšovat vzdělanost obyvatelstva. Prozatím totiž nechápeme ještě ani to, jak moc jsme zaostalí.

Články, jako jsou mašíblovské snůšky nesmyslů o jaderné energetice, srovnávající například možná rizika jaderné katastrofy, jež může učinit celé rozlehlé oblasti neobyvatelnými na generace, s dopravní nehodou, psané panem Wagnerem v DR opravdu vycházet nebudou. Není to cenzura, je to redakční politika. Z úcty k čtenářům.

Napsal jsem mu, že pro něj ale mám dobrou zprávu. Česká média jsou na tom pořád dost špatně, takže platforem pro své naříkání najde nepochybně dost. Že ji našel tam, kde ji našel, k tomu oběma gratulujeme.

    Diskuse
    AM
    June 11, 2019 v 13.35
    Energiewende
    .
    https://www.cleanenergywire.org/factsheets/germanys-energy-consumption-and-power-mix-charts
    .
    Tady přesná čísla.
    Když si uvědomíme, že je to vlastně nejambicioznější světový projekt velmi silné ekonomiky, jsou výsledky chabé.
    Např. pokles produkce skleníkových plynů je za posledních 10 let 0 (slovy - nula.......... nicméně za hospodářského růstu, v drtivé většině světa jen naopak růst).

    Vzhledem k tomu, jak se všichni třesou na zdroje v Arktidě, je jasné, že je to celé bez šance.
    Klimatická změna začíná a bude to krvavá lázeň, po které nezůstane na kameni kámen....
    JK
    June 11, 2019 v 18.20
    Poslední šance
    Řešení je tady:
    http://denikreferendum.cz/clanek/29718-zachrani-nas-miliardari-bojujici-proti-klimaticke-zmene

    Tyhle prachy a možnost disponovat s nimi spolu s politicko-organizačním nasazením podobným New Dealu nebo válečné ekonomice zajistí Energiewende na celé zeměkouli, i bez jaderných elektráren.
    JN
    June 11, 2019 v 21.20
    "Úpadek veřejné debaty se (...) demonstroval pokřiveností diskuse... V obou případech mají pravdu Němci a další Západoevropané, nikoli my."
    Osobně jsem proti jaderné energetice, ovšem článek není o jaderné energetice, ale o kvalitě veřejné debaty. Bohužel, ten článek je právě sám příkladem toho úpadku veřejné debaty, o kterém chce psát... Takhle se prostě asi nedá debatovat...
    JK
    June 11, 2019 v 22.20
    Jiřímu Nushartovi
    "Takhle se prostě asi nedá debatovat..."
    Proč?

    Z těch 30 let, které v článku Jakub zmiňuje, sleduji práci Hnutí Duha (i jeho osobně) už dobrých 25 let, z toho 5 let (v 90. letech) jako aktivista Hnutí Duha. Proto mohu dosvědčit, že přinejmenším v tom bodu 1 má 100% pravdu: Skutečně celých těch 25 let říkají totéž a to, co celou tu dobu říkají, se bohužel opravdu postupně naplňuje. A netýká se to jen jaderné energie; za zmínku stojí třeba stav a vývoj lesů.

    Způsob veřejné debaty v Čechistánu bohužel většině zdejší populace doslova namlátil do hlav nenávist k nevládním organizacím a aktivistům všeho druhu. Proto je vcelku jedno, co se říká; stačí, když je o mluvčím známo, že je aktivista, a to zároveň stačí k apriornímu odmítání jeho názorů a varování.

    Kassandry a Jeremiášové všech věků dopadali vždycky stejně: Vždycky věštili něco neblahého, nikdy jim to dopředu nikdo nevěřil, vždycky měli pravdu, když se to naplnilo a ukázalo se, že tu pravdu měli, tak se hněv "lidu" (šikovně podněcovaný skutečnými viníky, tj. věrchuškami všech společenských systémů) vždycky obrátil proti nim a když je ten "lid" "po zásluze" potrestal, nejlépe ukamenováním, upálením nebo jiným humánním způsobem usmrcení, tak jim pak další generace (pochopitelně podněcované dalšími věrchuškami, jak jinak...) posmrtně postavily pomníky nebo jim aspoň věnovaly pochvalné zmínky v dějinných vyprávěních potvrzujících a podporujících kmenovou nebo národní identitu. A tak to jde a půjde pořád dokolečka, dokud se lidstvo úspěšně a definitivně samo nadšeně nezlikviduje...
    JN
    June 12, 2019 v 5.49
    Jak zabít debatu:
    "snůšky nesmyslů, začal pokřikovat, lidé jako pan Wagner nebo Dana Drábová a celá jejich jadernická kamarila,
    koníček pana Wagnera a jemu podobných..."
    JP
    June 12, 2019 v 5.50
    Tak Skodovka nemela takove skandaly jako Volkswagen, kdyz uz teda si mame za vzor brat Nemecko.
    JN
    June 12, 2019 v 7.16
    My starší pamatujeme dobu,
    kdy pravda byla na opačné světové straně a veřejný prostor byl zahlcen hesly typu "X. Y. - náš vzor!"

    Ti ještě starší pamatují dobu, kdy se oprávněně bojovalo proti jedné zrůdné ideologii, a výsledek byl, že bylo uvolněno místo pro další zrůdnou ideologii (ale to už není o "jádru", ale o současných politických směrech).
    JK
    June 12, 2019 v 10.01
    Jiřímu Nushartovi
    Před 25 lety se takhle expresivně nevyjadřovali ani J.P. ani Hnutí Duha. Na rozdíl od některých tzv. slušných lidí a mainstreamových médií, kteří už tenkrát jakoukoli protisystémovou opozici zesměšňovali, obviňovali z komunismu a terorismu atd. apod.
    IV
    June 12, 2019 v 13.50
    Tak se pozorně podívejme na graf "Primary energy consumption by source, World" *)... Ano, jaderná energie tam tvoří jen "ten malý fialový segment". Ale jak velké segmenty tam tvoří obnovitelné zdroje ve srovnání s naftou, plynem a uhlím? Tyto tři zatím stěžejní segmenty bude, jak známo, v dohledné době nutné nahradit tím "nahoře" nebo ještě něčím jiným, co zatím nemáme (jaderná fúze...). Dana Drábová (a spol.) uvažuje o postupné náhradě fosilních zdrojů mixem toho všeho v grafu nahoře, tj. "zelených" zdrojů a "jádra" (plus případné využití nových zdrojů). Já osobně v tom shledávám 1000 x více racia než v lucidním snění pana Patočky (a spol.).
    *) Zde v lepším rozlišení: https://ourworldindata.org/grapher/primary-energy-cons


    JK
    June 12, 2019 v 14.42
    Ivanovi Václavů
    Nicméně pořád tady je nějaká významná - a zdá se, že dost rychle rostoucí - pravděpodobnost, že mají pravdu ty Kassandry, které tvrdí, že průmyslová civilizace je důsledkem minulého nadbytku fosilních zdrojů a že jejich nastávající nedostatek povede k deindustrializaci. Což je podle nich jeden ze závažných důvodů, proč by se měly téměř za každou cenu rozvíjet ty zdroje, které mají lepší perspektivu udržitelnosti v době poprůmyslové, aspoň dokud ten stávající průmysl v současné podobě nějak funguje, tj. dokud umí vyrábět to, co obnovitelné zdroje pohánějí, a než podlehne nadcházejícímu kolapsu. V období po kolapsu průmyslu bude jistě technicky udržitelnější provoz stovek větrníků než jedné jaderné elektrárny...

    A kdo pořád nechce vnímat obsah toho, co vlastně v českém prostředí (a českém jazyce...) říkají Jakub Patočka et al., toho mi nezbývá než znovu odkázat přímo na ty Kassandry:

    https://cassandralegacy.blogspot.com
    https://www.ecosophia.net
    https://kunstler.com/writings/clusterfuck-nation/
    https://ourfiniteworld.com

    a desítky dalších...
    Navíc článek pana Patočky je plný různých polopravd -- např. že elektřina tvořila jen 9% primární spotřeby je fakt, nicméně energetika v současnosti vytváří např. v Německu 33% emisí skleníkových plynů (jasně nejvíc ze všech odvětví), a jestli chceme vážně uvažovat o elektrifikaci dopravy (a to bychom měli), ten podíl bude značně stoupat.
    Také je třeba si uvědomit, že jaderná energetika byla až někdy do roku 2000 nebo dýl vysoce zisková a až strmý pád cen ropy a plynu po 2007 ji dostal do červených čísel.
    Tím nechci říct, že se obnovitelné zdroje nevyplatí, skutečně už jsou poměrně levné, nicméně třeba zavedení tak žádané uhlíkové daně by JE bezpochyby opět dostal do ziskovosti.
    Když se navíc podíváme, jaký je v Německu instalovaný výkon obnovitelných zdrojů a kolik skutečně dodaly do sítě, ukazuje se, že pro bezproblémové fungování by bylo zapotřebí zhruba 4x větší výkon než je spotřeba (nicméně trochu to zkresluje německý export elektřiny).
    A pořád platí, že v Německu je elektřina příšerně drahá.

    Jak jsem říkal, osobně si myslím, že je JE mrtvá záležitost a nezachrání ji ani poměrně nadějné moderní projekty, které jsou popsány ve zprávě MITu,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, bohužel fosilní paliva nemáme čím nahradit a jejich spotřeba bude dál stoupat...
    JK
    June 12, 2019 v 18.16
    Aleši Morbicerovi
    "...v Německu je elektřina příšerně drahá."

    Omyl, všude jinde je příšerně levná.

    Jak jsem napsal jinde v diskusi: Mám v bance milión, pojedu si ho vyzvednout autobusem, jízdenka mě stojí 56 Kč, tudíž ten milión má hodnotu 56 Kč.

    Blbost, že jo.

    Ale přesně takhle tvoříme ceny primárních surovin včetně energetických: Jediné, co do těch cen kalkulujeme, jsou náklady na jejich získání (chce se mi napsat ukradení...) z přírody.
    JK
    June 12, 2019 v 18.20
    Ještě Aleši Morbicerovi
    "...jestli chceme vážně uvažovat o elektrifikaci dopravy (a to bychom měli), ten podíl bude značně stoupat."

    Další omyl. Jestli bychom měli o něčem opravdu vážně uvažovat, měla by to být drastická redukce zbytečné dopravy.

    Někdo někde spočítal, že než se obyčejný jogurt dostane na pult hypermarketu, suroviny a polotovary na jeho výrobu urazí cca 1500 km. Proč?
    IV
    June 12, 2019 v 19.25
    Oprava odkazu na graf "Primary energy consumption by source, World":

    https://ourworldindata.org/grapher/primary-energy-consumption-by-source-and-region

    IV
    June 13, 2019 v 4.42
    Panu Jindřichu Kalousovi
    "V období po kolapsu průmyslu bude jistě technicky udržitelnější provoz stovek větrníků než jedné jaderné elektrárny... "

    Tak to asi ano, ale jde o to, jestli by to mohlo odvrátit konec civilizace. Na možnost náhrady všech ostatních energetických zdrojů ze 100% těmi obnovitelnými jsou (jak je možné se i při krátkém "googlení" přesvědčit) i mezi odborníky velmi protichůdné názory. Tady je jeden z těch skeptických:

    "Electricity is not something with which to trifle. We take it for granted in the world’s richest and most advanced economy that things will work when we want them to work, but a 100 percent renewable plan would put that in jeopardy. The various pronouncements that glibly peddle reliance on wind and solar energy should be met with demands for verifiable, in-depth analysis of how to do it. No such analysis has yet been delivered."

    Zdroj: The 100% Percent Renewable Energy Myth
    By IER (Institute for Energy Research) 2019

    https://www.instituteforenergyresearch.org/renewable/the-100-percent-renewable-energy-myth/

    P.s. Diky za odkazy, podívám se na to.



    June 13, 2019 v 23.32
    Humor Jakuba Patočky
    Nejsem si jist, jestli osobní útok Josefa Patočky na Vladimíra Wagnera zašel tak daleko, aby měl Vladimír Wagner přímo právní nárok na zveřejnění tiskové opravy — o tom by musel rozhodnout soud, pokud by se Vladimír Wagner cítil natolik uražen, že by mu stálo za to se soudit. Když ale Jakub Patočka nejen odmítá vydat Wagnerovu odpověď jako článek, ale ještě k tomu dodává výzvu, ať Vladimír Wagner napíše svou odpověď do diskuse, je to špatný vtip. Přesně to, co mu Jakub Patočka radí, totiž Vladimír Wagner už v minulosti udělal: odmítnutý článek napsal jako diskusní příspěvek — a byl za to ze zdejších diskusí vykázán. Měl by si teď snad znovu zaplatit přístup do diskusí jen proto, aby z nich byl vzápětí znovu vyloučen?
    June 14, 2019 v 1.17
    Civilizace a spravedlnost
    Michael Shellenberger vedle argumentů, proč se naše civilizace může vyhnout katastrofálnímu globálnímu oteplování jedině s pomocí jaderné energie,[1] vypráví zábavnou historku o původu odporu ekoaktivistů k jádru[2]: Za vším stojí jeden misantrop, který miloval hory a nechtěl, aby mu do nich lezli lidi. Bál se, že jaderná elektrárna přinese do jeho oblíbené oblasti levnou a dostupnou energii, kvůli níž tam bude chtít bydlet víc lidí, a takové množství lidí mu jeho milované hory úplně zničí. Protože s argumentem: „Nesmíme stavět jaderné elektrárny, aby tu nechtělo žít moc lidí,‟ by uspěl u málokoho, vymyslel kampaň, která záměrně zaměňovala jadernou elektrárnu za jadernou bombu — a veškeré celosvětové tažení ekoaktivistů proti jaderné energetice vzešlo z této jeho kampaně.

    Když Jindřich Kalous odbývá argument, že Německo vyniká v Evropě namísto nízkých emisí skleníkových plynů výší cen elektřiny, prohlášením, že elektřina není v Německu příliš drahá, ale ve zbytku Evropy příliš levná, zdá se, že tuto motivaci kampaně za obnovitelné zdroje a proti jádru potvrzuje: Nejde o to zajistit dostatek čisté energie, jde o to energii zdražit a zajistit její nedostatek. Energiewende je „árijská lest‟.

    Možná že záměr zbavit lidstvo energie má racionální jádro, neboť bez energie pro nás bude těžké vyrábět víc, než potřebujeme, vršit tak hory odpadu a svou usilovnou prací drancovat planetu, nicméně toto racionální jádro se nápadně podobá malthusiánství. Nejde jen o to, že radikální snížení spotřeby energie znamená radikálně se uskromnit, ba dokonce ani jen o to, že takový skromný životní styl bude těžké zařídit tak, aby jeho součástí nebyla i skromnější zdravotní péče, vyšší nemocnost (navzdory čistšímu prostředí) a kratší doba dožití. Zásadní snížení spotřeby energie lidstvem by se těžko obešlo i bez zásadního snížení počtu lidí, přece jen v těch „idylických‟ dobách před průmyslovou revolucí, když lidstvo ještě čerpalo energii takřka výhradně z obnovitelných zdrojů, bylo to lidstvo mnohem méně početné. Přitom navzdory Malthusovi i první zprávě Římského klubu se zdá, že sám o sobě počet lidí na Zemi hrozbu pro klima znamenat vůbec nemusí[3].

    Samozřejmě víme, když dojde na snižování populace, kdo půjde do plynu, a kdo bude rozhodovat, kde se má stavět koncentrační tábor a odkud vypravit transporty. Nebo aspoň kdo bude umírat hlady nebo krvácet ve válkách o zdroje, a kdo to bude sledovat z bezpečného a dobře zásobeného sídla. Takové dělení na netrestatelné úspěšné a na ty, kteří si musí utáhnout opasky, ovšem nastane mnohem dřív, než zdražování energie a snižování její dostupnosti dojde tak daleko. To dělení je tu stále s námi a znamená, zdražování čehokoliv vede k docela jiným důsledkům, než že by prostě všichni lidé částečně omezili svou spotřebu.

    Výrazně na problémy zdražování zdrojů ukázala vzpoura Žlutých vest ve Francii: Jakékoliv zdražení vždycky dopadne nejhůř na chudé. Ne vždy na úplně nejchudší, protože ti jsou často už ze spotřeby vyloučeni, spíše se zdražením zvedne hranice, pod kterou už lidé patří k těm vyloučeným nejchudším. Nejsme si totiž všichni rovni a nerovnosti v majetcích a příjmech mezi námi jsou propastné, bohatí jsou oproti chudým bohatší mnohonásobně, o mnoho řádů. Cena čehokoliv pak spíše než pobídku pro všechny spotřebovávat něčeho více nebo méně znamená práh rozdělující lidi na ty, kteří si to mohou dovolit, a na ty, kteří ne. Zdražení elektřiny, které mě přiměje nevysedávat pozdě do noci při umělém osvětlení u počítače a internetových diskusí, nebude na jedné straně pro Petra Kellnera nebo Andreje Babiše znamenat žádnou změnu hodnou pozornosti, a na druhé straně řadu lidí přinutí odhlásit elektroměr.

    Jak říká David Roberts[3] i Mary Annaïse Heglar[4], raději pořádně zdaňme bohaté!

    1) http://environmentalprogress.org/the-complete-case-for-nuclear

    2) http://environmentalprogress.org/why-clean-energy-is-in-crisis

    3) https://www.vox.com/energy-and-environment/2017/9/26/16356524/the-population-question
    nebo také na adrese:
    https://earthfirstjournal.org/newswire/2018/05/19/im-an-environmental-journalist-but-i-never-write-about-overpopulation-heres-why/

    4) https://a2larm.cz/2019/06/pracuju-v-environmentalnim-hnuti-a-je-mi-jedno-jestli-tridite-odpad/
    JK
    June 14, 2019 v 8.39
    Honzovi Macháčkovi
    O skutečném (ne)dostatku energií a případném dalším nutném růstu jejich spotřeby je rozumné diskutovat ve chvíli, kdy je definována jejich nutná (s)potřeba a kdy nastává situace, že po dosažení tak nízké úrovně spotřeby už není z čeho šetřit. Dokud existují města v neobyvatelných pustinách jako Dubaj nebo Las Vegas, dokud se plýtvá energií na luxusní spotřebu bohatých nebo na spektakulární zábavy typu Formule 1 a Rallye Dakar, dokud obyčejný jogurt urazí 1500 km, než se dostane na pult v krámě, dokud se většina světového internetového provozu skládá z prohlížení porna a hraní on-line her, do té doby nemá smysl řešit počet a spotřebu energie chudých Pozemšťanů. Ten stav, kdy to bude potřeba řešit, nastane, až například USA (5% světové populace) spotřebují 5% světových energií (dnes je to 30%).
    JK
    June 14, 2019 v 21.25
    Míra energetické spotřební nerovnosti a tím pádem i schopnosti produkovat skleníkové plyny je ve světě opravdu neskutečná, ať už zkoumáme jednotlivce, státy, průmyslová odvětví nebo korporace.

    Vezměme si třeba jenom leteckou dopravu.

    Každý letecký pasažér cestující přes Atlantik za sebou zanechá uhlíkovou stopu, která je stejná jako stopa způsobená celoročním vytápěním bytu fosilními palivy v mírném klimatickém pásmu.

    Předloni cestující v letecké dopravě uskutečnili více než 4 miliardy letů. To je 4x víc než v roce 1991.

    Celé světové odvětví letecké dopravy by se při porovnání produkce skleníkových plynů s nejhýřivějšími státy zařadilo mezi jejich první desítku.

    Letecké palivo ještě pořád není vůbec zdaněno.
    JN
    June 14, 2019 v 22.17
    Civilizace a spravedlnost
    Dalo by se tedy říci, že "starý marxismus" věnuje pozornost spravedlnosti distribuční, zatímco "nový marxismus" věnuje spíše pozornost spravedlnosti uznání identit?
    IH
    June 15, 2019 v 10.26
    Včera jsem viděl ve voze metra reklamu asi tohoto znění: Zaleťte si z Prahy do Düsseldorfu nebo Kolína nad Rýnem. Přesvědčte se, jestli nejsou některá města až příliš malebná.

    Máme si tedy zaletět, tedy něco jako si zaplavat, zkrátka mávnout haksnou jako pták křídlem. Potažmo z nemalebné Prahy (už asi) do daleko pitoresknějších městeček, náhodou s velkými letišti. Přece se nebudete harcovat vlakem a dálnici nechte kamionům.

    Pan Macháček plédoval pro levné energie a pro dobrý přístup k nim pro všechny. Právě zmíněné "zálety" ukazují, v čem tu spočívá háček. Plýtvá se ovšem skoro vším, ale „trdlování“ po světě, hop sem hop tam, má při lidském neklidu a nestálosti téměř neomezené hranice. Strop pro růst zrovna zde visí snad vůbec nejvýš.
    JK
    June 15, 2019 v 11.50
    Ivo Horákovi
    Ano. A zkuste jim na to sáhnout. Nařčení z ekofašismu bude to nejmenší, čeho se Vám dostane.

    Totéž - jen ještě ve větší míře - se ovšem týká například individuálního automobilismu. Jestli bude za nějakých 500 let na Zemi ještě někdo, kdo bude zapisovat historii, tak Henryho Forda jistě právem označí za jednoho z největších manipulátorů lidských dějin, v pořadí možná hned po různých kazatelích a věrozvěstech, protože jeho úspěch ve vytvoření umělé potřeby v lidských hlavách byl srovnatelný s úspěchem některých věrouk...
    JN
    June 15, 2019 v 12.27
    Jestliže máte na venkově málo hustou síť veřejné dopravy,
    tak to znamená, že při vyloučení individuálního automobilismu by se tam v současných podmínkách (kdy třeba zaměstnání není v téže vesnici kde bydlíte) vůbec nedalo žít. Srovnání se "zálety" pana Horáka:-) prostě není na místě.
    JP
    June 15, 2019 v 13.34
    Starý a nový marxismus
    Ten zásadní rozdíl, pane Nusharte, je v tom, že ten "starý marxismus" se definoval v prvé řadě materiálně, čili socioekonomicky. V reálných ekonomicko-sociálních procesech spatřoval dějinnou dynamiku, která nevyhnutelně povede k radikální změně systému, tedy celého ekonomicko-sociálního řádu.

    Zatímco ten "nový marxismus" se definuje především kulturně-humánně, ten je především kritikou kapitalistické společnosti z hlediska obecných humánních hodnot.

    Subjektem starého marxismu byl člověk "vykořisťovaný" a "odcizený"; zatímco subjektem nového marxismu je především člověk dehumanizovaný, a sociálně i jinak znevýhodněný.

    Jsou zde styčné body v tom, že oba tyto marxismy vidí, jak je lidská bytost manipulována kapitalismem; ale tato manipulace má v obou případech poněkud jiný charakter, starý marxismus ji vidí v prvé řadě jako objektivní danost zapříčiněnou samou podstatou kapitálu a trhu, zatímco ten nový marxismus tuto manipulaci spatřuje právě spíše v oblasti kulturní, v oblasti sdělovaných hodnot (či spíše: pahodnot), kterými kapitalistický stát indoktrinuje své obyvatelstvo.

    -----------------------

    Pokud se Vám jedná o porovnání obou marxismů z hlediska spravedlnosti: to dělení které jste navrhl Vy je přinejmenším značně nepřesné, za prvé je zásadní (i když často frekventovanou) chybou (starý) marxismus redukovat jenom na snahu o nápravu nespravedlnosti distribuční (tedy nerovné rozdělení bohatství) - to je jenom vnější, povrchní stránka věci. Marxovi se jednalo především o spravedlnost produkční (tedy o to co té následné distribuci předchází). Pokud nebude dosaženo rovnosti a spravedlnosti ve sféře primární produkce, pak veškerá snaha o nastolení "spravedlnosti" ve sféře pouhé distribuce (rozdělení vytvořených hodnot) je za prvé zcela marným počínáním, a za druhé jenom filantropickým aktem za stavu přetrvávající reálné nerovnosti.

    A co se té "spravedlnosti uznání identit" týče: za prvé o té by bylo možno hovořit i v souvislosti se "starým" marxismem (jednalo se přece o jednotu, o identitu vykořisťovaných); a za druhé, ten novodobý (post)marxismus definovat jenom prostřednictvím snahy o "spravedlnost ohledně uznání identit" by bylo přece jenom krajně povrchní. Toto sice dozajista je jednou součástí praxe nového, kulturního marxismu, ale v žádném případě nepostihuje jeho základní smysl.

    Ještě jednou: ten "nový" marxismus stále ještě v prvé řadě kritizuje kapitalistický ekonomicko-společenský řád, a jeho dehumanizovaný charakter. Rozdíl je v tom, že jestliže starý marxismus do popředí pozornosti stavěl dělnickou třídu (jakožto klíčový subjekt všech utlačovaných), pak ten nový marxismus nedělá žádné rozdíly, ujímá se všech utlačovaných a znevýhodněných, bez ohledu na jejich "třídní původ".
    JN
    June 15, 2019 v 13.44
    Tu spravedlnost takhle dělí Nancy Fraserová,
    takže mě napadlo, jestli to její vidění spravedlnosti nějak nekoresponduje s vývojem marxismu.
    JP
    June 15, 2019 v 13.48
    Zaleťte si letadlem na nedělní výlet!
    Pane Horáku, tuto perverzní iracionalitu soudobé konzumní společnosti svého času dokonale vystihla známá americká herečka Barbra Streisandová, když vyjádřila svůj názor na (americkou) reklamu: "Reklama mi přijde poněkud schizofrenní. Na jedné straně nám říká, jak si nacpat nácka. Na straně druhé, jak zhubnout."

    V tomto jednoduchém, názorném příkladu je vyjádřena celá rozpolcenost a nesmyslnost současné kapitalisticko-konzumní společnosti, a jejího státu.

    Na straně jedné celá kapitalistická ekonomika i s její reklamou nám neustále masíruje naše mysli a duše, přesvědčuje nás: "Kupujte! Konzumujte! P l ý t v e j t e!!!"

    A na straně druhé stát této samé kapitalistické společnosti, při pohledu na hrozící klimatickou katastrofu, nás nabádá: "Neplýtvejte, omezte se, chovejte se ekologicky šetrně!"

    Kdyby tento schizofrenní stav kapitalistické společnosti a jejího státu ještě zažil Marx, nebylo by to pro něj žádné překvapení. On by jenom s lehkým pokrčením ramen poněkud modifikoval svou starou tézi o tom, že tento stát za podmínek kapitalismu si sice hraje na neutrála, na nezávislou moc stojící ve službě všem občanům a společenským skupinám bez rozdílu; ale že ve skutečnosti nakonec bude vždy sloužit zájmům kapitálu. Neboť kapitál a kapitalismus jsou zde pravými hegemony, stát je jenom subjektem odvozeným, závislým.
    JP
    June 15, 2019 v 13.49
    Od té Nancy Fraserové jsem, musím přiznat, doposud nic nečetl, takže nemohu soudit.
    JP
    June 15, 2019 v 22.37
    Oprava pana Macháčka
    Pan Wagner nikdy nebyl vyloučen ze zdejších debat. I když mluví úplné nesmysly, což bohužel není v současné české veřejné debatě žádná vzácnost, může je zde sdělovat, pakliže si zaplatí přístup do diskusí.
    June 18, 2019 v 5.03
    Omluva starého sklerotika
    Když jsem se pokusil najít pro své tvrzení, že Vladimír Wagner byl ze zdejších diskusí vyloučen, zjistil jsem, že se tak skutečně nestalo, a mně jen selhává paměť. Spletl jsem si Vladimíra Wagnera s Josefem Hellerem, přesněji řečeno podlehl jsem klamu, že oba odešli ze zdejších diskusí stejně.

    Existuje nejen seznam (obou dvou) článků Vladimíra Wagnera[1], ale i seznam jeho diskusních příspěvků[2]. Tak lze zjistit, že články publikoval 9. 3. 2011 a 24. 3. 2011. Náhodou jsem narazil i na ten článek (z 10. 2. 2012), pod kterým si můžeme v diskusi přečíst o tom konfliktu mezi Vladimírem Wagnerem a Jakubem Patočkou, o kterém jsem se mylně domníval a nepravdivě tvrdil, že skončil vyloučením pana Wagnera z diskusí[3]. První diskusní příspěvek Vladimíra Wagnera[4] pochází z 9. 3. 2011, stejně jako jeho první článek. Poslední[5] pak ze 31. 5. 2012, tedy rok a necelé tři měsíce od prvního článku a diskusního příspěvku, tři a půl měsíce po sporu s redakcí.

    Narozdíl od Vladimíra Wagnera je diskusní příspěvky Josefa Hellera nutné hledat Googlem (Duck Duck Go se v Deníku Referendum vyzná mnohem hůř a DR sám v sobě taky). Takto jsem našel namátkou článek[6), kde se lze přesvědčit, jak to vypadá, když je někdo ze zdejších diskusí vyloučen. Je to jedna z vad zdejšího starého redakčního systému, kterou by ten nový měl, pokud možno, odstranit, nicméně v tomto případě to slouží jako důkaz, že Vladimír Wagner ze zdejších diskusí skutečně vyloučen nebyl: Jméno Josefa Hellera se z jeho diskusních příspěvků ztratilo, stejně jako se z webu DR ztratil jejich seznam, poznat, že autorem nyní anonymních komentářů byl právě on, lze už kromě toho, že si člověk vzpomene anebo pozná, kdo komentoval takovým způsobem, už jedině na místech, kde mu někdo odpověděl a oslovil ho ve své odpovědi jménem. Právě taková oslovení v diskusi jsou také tím, co lze Googlem na webu Deníku Referendum vyhledat, když chce člověk nějaký ten diskusní příspěvek Josefa Hellera najít; možná by šlo vyhledávat i některé jeho charakteristické fráze a výrazy jako „protosocialismus‟, ale to jsem nezkoušel.

    Z porovnání komentářů Josefa Hellera a Vladimíra Wagnera je tak vidět, že se nerozešli s redakcí Deníku Referendum stejným způsobem, že Vladimír Wagner skutečně ze zdejších diskusí vykázán nebyl, a tak kdyby mu nevadilo Deník referendum finančně podpořit, skutečně by si mohl znovu zaplatit přístup do diskusí a na útoky vůči své osobě takto osobně odpovídat.

    1) http://denikreferendum.cz/autor/400-vladimir-wagner
    2) http://denikreferendum.cz/uzivatel/info/734-vladimir-wagner
    3) http://denikreferendum.cz/clanek/12523-fukusimsky-buddha-aneb-za-co-by-se-mel-hejtman-hasek-omluvit
    4) http://denikreferendum.cz/clanek/9417-jak-je-to-s-jadernymi-zdroji#comment_8024
    5) http://denikreferendum.cz/clanek/13275-cezko-v-rukou-zdatnych-manipulatoru#comment_20284
    6) http://denikreferendum.cz/clanek/17986-proc-ani-ja-nejsem-komunistou
    June 18, 2019 v 5.54
    Ať platí bohatí
    Vidím, pane Kalousi, že myšlenka spravedlivého přechodu vám není úplně cizí, ale asi jste nad ní ještě příliš nepřemýšlel. Jinak byste musel zanechat nejen boje proti jaderné energetice, ale i veškerého dalšího úsilí o zdražování energií. Skeptický byste musel být i vůči uhlíkové dani, byť aspoň relativní srovnání cen, uvalení stejných daní na leteckou dopravu jako na železniční nebo odstranění dodací pro těžbu a spalování fosilních paliv a ukončení podpory biopaliv smysl dává.

    Hluboké nerovnosti — tak hluboké, že ji Jan Keller, než se soustředil na válku proti chudým migrantům, doporučoval nazývat spíše nesouměřitelností — jste si vědom, stejně jako toho, že podobně nesouměřitelné jako bohatství chudých a bohatých lidí jsou i jejich příspěvky ke globálnímu oteplování i k dalšímu ničení životního prostředí. Přesto vám zřejmě nedochází, že zdražením neomezíte spotřebu bohatých, ale vyloučíte ze spotřeby chudé — tedy vyloučíte ze spotřeby ty, kteří beztak spotřebovávají málo a k ničení planety přispívají zanedbatelnou měrou, zatímco na spotřebě těch, kteří planetu ničí nejvíc, nezměníte skoro nic.

    Řídit výrobu energií, jakož i čehokoliv jiného, podle toho, ci skutečně potřebujeme, je hezká myšlenka, ale velmi špatně slučitelná s kapitalismem. Nevzpomenete si, kde jste slyšel heslo „Každému podle jeho potřeb‟? Někdo by vám mohl říci, že je to horší než nacismus.

    Teoretici, nebo spíš kazatelé trhu sice tvrdí, že právě trh nejlépe měří, kde a pro koho je kolik čeho potřeba, a nejlépe pro uspokojování potřeb rozděluje zdroje, jenže teorie moudrého trhu má zásadní nedostatky, a jedním z těch nejzásadnějších je právě nerovnost: Trh měří velikost potřeb cenou, kterou je kdo za jejich uspokojení schopen a ochoten zaplatit, proto hodnotí potřeby bohatých jako větší než potřeby chudých, a to úměrně majetkovým rozdílům — tedy nesouměřitelně.

    I váš oblíbený problém zbytečného cestování výrobků souvisí s nerovností — přesný popis všech příčin by asi byl poněkud spletitý, ale zásadní roli hraje možnost platit na některých místech výrazně nižší mzdy za práci než na jiných; k tomu se přidávají možnosti vyhnout se placení daní nebo čerpat dotace. Povšimněte si, že cena dopravy je podružná, protože dokud není doprava úplně zdarma, vždy zvyšuje celkové náklady. Cena dopravy má vliv jen na to, jak velké geografické rozdíly — jak velké nerovnosti — se už vyplatí využívat.

    Spravedlivý přechod k udržitelnému hospodaření není jen nejsprávnější z hlediska vyššího principu mravního, ale přímo jediný možný. Celkovou spotřebu lidstva nemůžeme významně omezit nijak jinak, než že omezíme spotřebu těch nejbohatších, a to se dá těžko udělat jinak, než že omezíme jejich bohatství. Není jiná cesta než přinutit bohaté, aby se vzdali podstatné části svých majetků, nejlépe ve prospěch chudých. Teprve až budeme mít všichni aspoň přibližně stejně, až budou majetky nejbohatších nanejvýš jednocifernými násobky majetků nejchudších, může být k něčemu dobré zdražovat zdroje — ale taky to pak může být už zbytečné, protože samotným snížením majetků těch nejbohatších zmizí ta část jejich spotřeby, kterou převyšují chudší zbytek lidstva, a to právě je největší část celé lidské spotřeby.

    Přestaňte usilovat o zdražování energie pro chudé, a napřete všechny síly do boje za zdanění bohatých.
    June 18, 2019 v 8.26
    Tak zase někdo po dlouhé době vzpomíná Hellera...
    A přitom Heller měl takovou dobrou ideu. Založit široké hnutí, které by mělo jak politickou stranu (on zpočátku doufal v KSČM, později už ne) schopnou jít do voleb s nějakým programem, tak ekonomickou základnu tvořenou samosprávnými kolektivy rovných společných vlastníků. Plus k tomu samozřejmě sympatizující inteligence, aktivisté a a další podporovatelé. Ti všichni by spolupracovali a dobře by věděli, oč jim běží. Ne o moc pro sebe, ne o moc zs každou cenu, ne o osobní výhody, ale o společnou věc.
    JP
    June 18, 2019 v 11.06
    A ty samosprávné kolektivy rovných společných vlastníků by se pak chovaly důsledně ekologicky? Anebo by také nakonec produkovaly pro trh, pro vlastní zisk?...
    June 18, 2019 v 12.54
    Neumím, bohužel, odpovědět za Hellera, jen za sebe. Třeba by produkovaly (aspoň potraviny a podobné zboží) primárně pro spotřebu členů toho svého hnutí. Což by samozřejmě šlo dělat ekologicky.
    JK
    June 18, 2019 v 15.06
    Josefu Poláčkovi
    "A ty samosprávné kolektivy rovných společných vlastníků by se pak chovaly důsledně ekologicky? Anebo by také nakonec produkovaly pro trh, pro vlastní zisk?"

    To by záleželo na tom, jestli by jim "systém" dal pokoj a nechal je dělat si věci po svém. Asi nejdál se v tomto směru dostaly izraelské kibucy. Bohužel jim nepřály ani historické okolnosti ani geopolitické podmínky na místě jejich vzniku.

    Nicméně i pro trh lze produkovat ekologicky... Trh tu byl dávno dřív než kapitalismus a bude tady i dávno po jeho zániku, tedy pokud lidstvo ten zánik přežije.

    Jak se "systém" chová k takovým cizorodým prvkům, o tom svědčí pokusy o zavedení lokálních měn a LETS (local exchange trade systems - systémy místního směnného obchodu). Všechny takové pokusy zatím zlikvidoval "systém" násilím, obvykle pod záminkou daňových úniků.
    IH
    June 18, 2019 v 23.50
    Panu Macháčkovi
    Vysokému zdanění velkých příjmů jsem určitě nakloněn. Podíl nejbohatších na poškozování životního prostředí a přírody je často výrazný. (Hlavním důvodem mého názoru je ovšem preferování rovnějšího postavení lidí ve společnosti.)

    Nemůžeme ovšem nevidět, že vznikají těžké enviromentální škody, působené převážně chudšími, ba chudými lidmi. V některých oblastech je to třeba vypalování lesů. Početní růst (dolní) střední vrstvy je hlavní příčinou zvyšující se spotřeby citlivých komodit, od benzínu po (hovězí) maso. Zamoření moří plastovým odpadem rovněž nejde převážně na vrub miliardářů.

    Chudí lidé spotřebovávají dnes v dalších a dalších zemích i jednotlivě relativně nemalá množství stále vzácnějších zdrojů. Často nešetří a dané nastavení systému je k tomu leckdy nevede. Nad svým počínáním se nezamýšlejí, nýbrž na jakoukoli kritiku reagují podrážděně. Konzumenti zpráv o luxusu života jiných nemají vůli k ústupkům a snad i proto, že se musí často hrbit, neváhají být pro jednou také berany.
    JK
    June 18, 2019 v 23.59
    Ivo Horákovi
    "Nemůžeme ovšem nevidět, že vznikají těžké enviromentální škody, působené převážně chudšími, ba chudými lidmi. V některých oblastech je to třeba vypalování lesů."

    No ale proč? Protože se tam místo toho zakládají plantáže monokultur produktů určených na vývoz kam? Kdyby ti lidi měli možnost uživit se po svém a nikdo jim ty plantáže nevnucoval, tak by to zase vypadalo jinak.

    Nebo třeba chov hovězího dobytka. V takové Etiopii - kde jinak spousta lidí hladoví - je hovězí významnou exportní komoditou.

    V obou uvedených případech je klíčovým slovem vlastnictví zemědělské půdy. A takových příkladů by se daly najít desítky. Takže ona to zas tak úplně vina těch chudých není.
    JK
    June 19, 2019 v 8.09
    https://a2larm.cz/2019/06/pohled-do-propasti/

    Věnujte prosím pozornost i odkazům v textu článku.
    JK
    June 19, 2019 v 8.31
    Honzovi Macháčkovi
    Asi to máme spočítané. Ti nejbohatší, místo aby si uvědomili, že jsou se zbytkem lidstva na jedné lodi, se zajímají o to, kde si vybudovat svá útočiště, ve kterých by nadcházející kolaps - o němž nepochybují - přežili. Jenomže situace je jasná: Lidstvo má šanci přežít kolaps jedině když se zmůže na kolektivní akci. A jestli k němu dojde bez té kolektivní akce a přece jen ho někdo přežije, nebudou to ti, kteří se budou spoléhat na technologie a svoje prachy.

    https://medium.com/s/futurehuman/survival-of-the-richest-9ef6cddd0cc1
    JP
    June 19, 2019 v 11.09
    "Historické okolnosti"
    To je právě to, pane Kalousi: ty izreelské kibucy (a spolu s nimi i jakékoli produkční jednotky kolektivně samosprávného typu) se nacházejí v příkrém rozporu s "historickými okolnostmi" - to jest s historicky dosaženým stupněm rozvoje výrobních sil (jak by to formuloval Marx).

    A jakékoli snahy tu moderní produkci vrátit někam zpět do doby rodového hospodaření společnosti prvobytně pospolné jsou předem odsouzeny ke ztroskotání. Mohou se udržovat jenom v okrajových činnostech (jak ty kibucy s jejich primárně agrární činností); ale nesnášejí se moderní průmyslovou a postprůmyslovou produkcí.
    June 19, 2019 v 12.01
    Ale pane Poláčku, do "doby rodového hospodaření společnosti prvobytně pospolné společnosti" nás přece vrátí ekologická katastrofa, ve kterou tady všichni věří.
    JK
    June 19, 2019 v 15.44
    Josefu Poláčkovi
    Nepřekrucujte to, prosím. Ty historické okolnosti, tj. např. holocaust, následný vznik státu Izrael na konkrétním místě a v konkrétní době a vývoj vztahů mezi Židy a Palestinci, neměly s "historicky dosaženým stupněm rozvoje výrobních sil" vůbec nic společného.

    Nechci to moc zjednodušovat, ale snad se mohu dopustit takového zobecnění, že kibucům se lépe dařilo rozvíjet původního ducha a smysl svého vzniku před rokem 1948 než po něm. A dovolím si k tomu poněkud jedovatě dodat, že to bylo za britského mandátu...

    O "okrajovou" část izraelské ekonomiky nejde ani dnes, natož o "prvobytně-pospolné" vztahy. (Princip družstevnictví jeho dehonestujícím označením za "prvobytně-pospolné" vztahy nespláchnete mezi ztroskotané experimenty ani náhodou. První čs. republika byla družstevní velmocí i v celosvětovém měřítku. Opravdu chcete tvrdit, že šlo o "prvobytně-pospolné" vztahy? Ale to je asi na jinou diskusi.) A na současnou ekonomickou (ne)funkčnost kibuců jsou taky různé názory. Viz třeba tady:
    https://www.euro.cz/byznys/kibuc-je-experiment-ktery-zafungoval-859844
    Jiné formy družstevnictví (mošav) se v Izraeli taky udržely a ani ty nelze označit za neúspěšné.
    June 19, 2019 v 16.15
    Už jsem to tu jednou psala, ale možná neškodí zopakovat jednu židovskou anekdotu:
    „Jednoho dne si Hospodin uvědomil, že má lidského pokolení po krk, a rozhodl se seslat na lidi potopu. Ale tentokrát žádná Noemova archa, žádná holubička s ratolestí, jen samá voda, kam oko dohlédne. Přizval nejvyšší duchovní tří náboženství a oznámil jim, že mají tři dny na to, aby se připravili na potopu, po které na zemi nezůstane jediná pevnina.
    Křesťanský duchovní přijde k svým ovečkám a řekne: „Zhřešili jsme a přichází trest. Modleme se, konejme dobré skutky a dostaneme se do ráje“.
    Imám přijde ke své obci a řekne: „Žili jsme správně a správně jsme věřili v Alláha. Přijměme nyní mučednickou smrt a na onom světě budeme odměněni“.
    A konečně rabín předstoupí před souvěrce a řekne: „Židé, máme tři dny na to, abychom se naučili žít pod vodou“.
    JP
    June 20, 2019 v 11.00
    Kapitalistické kibucy
    Pane Kalousi, opravdu díky za ten link. To je přesně to, o čem mluvím: ty izraelské (socialistické!) kibucy vznikly jenom na základě zcela výjimečných okolností; ale čím více se celkový kontext jejich produkce "normalizuje", tím více se ztrácí jejich původní socialistický duch, a tím více se prosazuje docela obyčejná komerce. Jak stojí výslovně uvedeno v onom článku, dnes už celých sedmdesát procent kibuců funguje na ryze kapitalistickém základě!

    Opravdu nechápu, z jakého důvody Vy tento článek zmiňujete, jako by měl nějakým způsobem potvrzovat Váš názor o prioritě a efektivitě družstevních forem produkce; skutečností je pravý opak, právě tento článek tyto iluze naprosto přesvědčivě vyvrací.

    Zdá se, že pořád zaměňujete (což je ovšem naprosto obvyklým jevem) dvě zcela rozdílné záležitosti: pouhou organizační formu družstevnictví na straně jedné, a pravý družstevně-kolektivně-pospolitý duch na straně druhé. Zkrátka: to že nějaká produkční jednotka si ustanoví organizační formu družstva, to ještě ani zdaleka neznamená, že v ní zavládnou harmonické pospolité vztahy, bez hierarchií a bez zásadních střetů. (Pokud si ještě dobře vzpomínám, jeden takový zcela konkrétní případ zde ze své osobní zkušenosti jmenoval pan Horák.)

    Takže ještě jednou: moderní produkce (to jest: současný dosažený stupeň rozvoje výrobních sil) vyžaduje a podporuje konkurenci, soutěž, boj o individuální zájem; a tedy i příjmovou a sociální nerovnost. Opravdu "socialistické" produkční jednotky je sice dozajista možno zakládat; ale natrvalo se mohou udržet většinou jenom v okrajových produkčních sférách (či spíše: zákoutích), které velkému kapitálu nestojí za to aby se jimi zabýval.
    JP
    June 20, 2019 v 11.05
    Paní Hájková, musím přiznat že smysl té židovské anekdoty mi dodnes uniká.

    Má to snad znamenat, že Židé jsou podnikavějším národem nežli křesťané?... Ve skutečnosti to bylo ale naopak právě křesťanstvo, které je spojeno s průmyslovým a technickým rozvojem, s činorodostí. U Židů bylo jenom to specifikum, že - v tomto křesťanství - nesměli vlastnit půdu, což pak nutně vedlo k tomu že s museli věnovat činnostem jiným, vposledku efektivnějším. (Což pak nakonec vedlo Maxe Webera k proslulému, nicméně mylnému závěru, že "kapitalismus vznikl z protestantismu".)
    June 20, 2019 v 12.17
    Ano, myslím, že ta anekdota má ukázat především židovskou podnikavost a schopnost poradit si v každé situaci.
    Protestantismus, i kdyby byl základem kapitalismu, není jedinou podobou křesťanství. A o středověku se dá jen těžko říct, že v jeho éře byli lidé nějak podnikaví. Spíš se čekalo na posmrtný život. Snad až ke konci se to změnilo. Jestliže kapitalismus potřeboval ke svému rozvoji bankovnictví, byli to právě Židé, kteří se mu věnovali. Pro křesťany to bylo dlouhou dobu vcelku nepřijatelné. I když křesťanští velmoži si samozřejmě půjčovali.
    Židé měli v průběhu dějin možnost ukázat, jak velkou přizpůsobivost, tak zároveň velkou nepřizpůsobivost. Přizpůsobiví v hledání obživy, nepřizpůsobiví v tom smyslu, že se nenechal asimilovat, ale udrželi si svou víru a kulturu. Potrpěli si vždycky na vzdělání. Myslím si, že byli daleko více než ostatní obyvatelstvo, nuceni rozvíjet určité části mozku. Jsou zvyklí na nepříznivé životní podmínky a nevzdají se jen tak snadno.
    IH
    June 20, 2019 v 13.52
    K čemu tendují družstva?
    Družstva, jež v ekonomice působí, usilují dnes, celkem nejinak než soukromníci, o zisk. Je tomu tak už proto, že v jejich čele reálně stojí podnikaví lidé. Navíc se družstva stejně jako jiné subjekty přizpůsobují převládajícím poměrům (a stěží mohou jinak). Tento jev si dovolím přiblížit pomocí paralely s provozem na dálnici...

    Na dálnici je povolená určitá nejvyšší rychlost. Někteří lidé předpisy (jakžtakž) dodržují, jiní je porušují a ti i oni se vyjadřují pro jejich uvolnění (analogicky k mínění soukromých vlastníků a podnikatelů ohledně předpisů, jež je "svazují"). Jsou ovšem také automobilisté, kteří by upřednostnili, či se spokojili s nižší maximální rychlostí. Když však vyjedou na dálnici, nemohou dost dobře jet příliš pomalu. Taky si řeknou, že nakonec přece jsou plnohodnotnými účastníky provozu a že jejich vůz není žádná rachotina. Proč tedy zdržovat jiné a hlavně sebe?! Stačí nohou docela lehce sešlápnout pedál plynu...

    Proč právě od těchhle lidí čekat, že jen oni dají "Fuss weg vom Gas"?
    June 20, 2019 v 20.19
    Cituji z životopisné knížky jednoho francouzského Žida žijícího v osmdesátých letech v Izraeli: "V kibucu jsem tak šťastný, že uvažuji dokonce o tom, strávit tam zbytek života. Život ve společenství, kde člověk nemá žádné materiální starosti, se mi moc líbí. Můj cíl je však jiný: hodně se naučit a pak vyučovat, a proto odjíždím do ješivy, kde se studuje Tóra a talmud."
    JP
    June 21, 2019 v 10.55
    Ekonomika na dálnici
    Tady by ovšem bylo ještě zapotřebí dodat, paní Hájková, jestli ten "šťastný Francouz" působil v kibucu, který byl ještě organizován podle těch starých socialistických pravidel, anebo už podle těch nových, tedy kapitalistických.

    Podle počtu pravděpodobnosti by ale bylo nejpravděpodobnější, že v těch osmdesátých létech ještě mohl žít v "socialistickém" kibucu - který dnes už ale patří k těm 70 procentům kibuců kapitalistických. Prostě proto že ty kapitalistické jsou efektivnější.

    Ten příměr pana Horáka s dálnicí není totiž zcela přesný. Samozřejmě se vždycky znovu najdou takoví, kteří i na té dálnici jedou šnečím tempem. Na vyšší rychlost si netroufají, bylo by to nad jejich schopnosti, stresovalo by je to. A tak si jedou svou "bezpečnou" šedesátkou. V konečném efektu způsobí daleko více karamboláží než kdyby jedli stejným tempem jako ti ostatní; protože svou pomalou jízdou ty rychlejší nutí k předjíždění, s náhlým přejížděním do levého pruhu. Což často ovšem nedopadá dobře.

    Ten příměr pana Horáka trochu kulhá v tom ohledu, že na té dálnici ti pomalí zůstanou naživu, zatímco smrtelné nehody utrpí ti, co se je budou snažit předjíždět. Zatímco v reálném životě (a především v reálné ekonomice) je tomu přesně naopak: ti "pomalí" budou těmi rychlejšími, dravějšími z hlavního proudu nemilosrdně vytlačeni ven, do svodidel. Což většinou také nedopadá dobře.

    Ten "pohodlný, zabezpečený život v kibucu" - ano, je mnoho lidí kteří po něčem takovém touží, kteří nemají ani schopnosti, ani ambice den co den svádět boje o to, kdo bude ten nejrychlejší, nejdravější. (A osobně bych se sám v takovémto způsobu ekonomiky také cítil daleko lépe.)

    Jenže se nedá nic dělat: my nemůžeme realitu formovat jenom podle svých přání. Stále a stále platí: soukromovlastnická (tedy kapitalistická) ekonomika je nesrovnatelně výkonnější, efektivnější a progresivnější nežli ekonomika kolektivistická. A pokud oboje pustíme na "stejnou dálnici", pak vždycky zvítězí ta dravá ekonomika kapitalistická.

    Ten příměr s dálnicí je ale velice příhodný v tom, jak nám názorně ukazuje, jak krajně obtížné (a asi vůbec nemožné) je zavést takový způsob ekonomiky, který by vyhovoval všem. My tady vždycky budeme mít zcela zásadní rozdíl v mentalitě "rychlých jezdců" a "pomalých jezdců". Na jedné straně budou ti, kteří v ekonomice chtějí dosahovat co největších výkonů, co největších úspěchů, tedy stále "být vpředu". Zatímco na straně druhé budou ti, kterým to zběsilé tempo těch prvních bude suspektní, nesmyslné, divoké a zničující. A ta zásadní otázka do budoucna je, jak to všechno směstnat na jedné jediné dálnici.

    - Ostatně, právě ten efekt s "rychlými jezdci" je důvodem principiální nemožnosti komunismu. Protože tam jsou všichni nuceni jet stále tím samým tempem; nikdo se nesmí dostat ani o kousek před ty ostatní. Bylo by to tak sice dozajista spravedlivé; ale ti "rychlí jezdci" se s tím nikdy nesmíří.

    Budiž; bylo by možno říci, že je k tomu zachování pravidel prostě donutíme. Jenže: za prvé, ono to asi nepůjde. Ta mentalita "rychlého jezdce" je v určité části populace zakotvena příliš hluboko, je to zjevně evolučně-psychologická záležitost. K určitému zachovávání pravidel je možno většinu přimět; ale ta pravidla nesmějí být až příliš omezující. Divokému koni není možno přitáhnout uzdu příliš nakrátko; on bytostně touží po rozletu.

    A za druhé a především: jsou to totiž právě tito "rychlí jezdci", kdo jsou tahounem ekonomiky. Na tom pohodovém, bezproblémovém naturálním hospodaření opravdu není možno postavit moderní, dynamickou ekonomiku.

    Takže s tou "společnou dálnicí" ekonomiky to opravdu nevypadá moc dobře. Jestliže těm divokým mustangům vezmeme jejich možnost volné, nespoutané jízdy - pak jim musíme nabídnout alespoň nějakou protihodnotu. Něco, kde by se nevalili bezohledně přes ty druhé; ale co by jim nicméně zachovalo pocit, že běží vpřed, a že mohou prokázat a dokázat svou sílu, své schopnosti.

    A ti "pomalí jezdci"? - Ty je zase nutno přimět k pochopení toho, že na té dálnici společné ekonomiky skutečně není možno natrvalo jezdit šedesátkou. A že i tady je nutno podávat nějaký opravdový výkon.

    JP
    June 21, 2019 v 11.10
    Být donucen rozvíjet svůj mozek
    Paní Hájková, to Vaše hodnocení či názor, že Židé "byli daleko více než ostatní obyvatelstvo, nuceni rozvíjet určité části mozku. Jsou zvyklí na nepříznivé životní podmínky a nevzdají se jen tak snadno" je skutečně velmi zajímavé.

    Předpokládejme teď, že tomu tak skutečně je (a leccos pro to hovoří, například je známou věcí že mezi nositeli Nobelových cen je vysoce nadprůměrné procento Židů). Židé zřejmě skutečně prošli doslova evolučním procesem, kdy v důsledku specificky náročných životních podmínek (nevraživost či přímo nepřátelství okolí) byli donuceni v sobě vypěstovat nadprůměrné schopnosti. Ať už je to záležitost čistě genů, anebo "jenom" memů, to není v daném případě rozhodující.

    To co je tu rozhodující je to, že to evidentně možné je: totiž rozvíjet, pozitivně měnit člověka, jeho schopnosti, jeho mysl, a snad tedy i přímo jeho mozek.

    Takže snad přece jenom ještě určitá naděje pro (budoucí) lidstvo; jde jenom o to zda se podaří vytvořit takové prostředí, které by v lidech podporovalo ty jejich pozitivní, progresivní potenciály, a nikoli jejich potenciály negativní.
    June 22, 2019 v 6.03
    Když člověk nemá materiální starosti, neznamená to že nemusí nic dělat ani že nechce nic dělat, pane Poláčku. On tam studoval a pracovat na poli. Lidé v družstvu by těžko mohli být zabezpečeni, kdyby nic nedělali. Kdo by je asi zabezpečil?
    Když je někde člověk šťastný, cítí se tam doma. Ale je pravda, že člověk nemůže pořád zůstávat doma, nebo tam, kde je v bezpečí, ale že musí také vykročit do světa. Ne proto, aby tam roztáčel kola soukromokapitalistické ekonomiky nebo aby tam soupeřil, kdo je dravější, nýbrž proto, aby ho bylo vidět. Tedy, aby bylo vidět, že je jiný než ti, co soupeří a roztáčejí kola. Nechci přímo říkat, že musí vykročit do světa proto, aby ho pomohl změnit k lepšímu, protože proti tomu by někdo, komu se svět líbí takový, jaký je, mohl mít námitky.

    JP
    June 22, 2019 v 10.19
    To jsou zase dvě zcela různé záležitosti, paní Hájková. Samozřejmě že v kibucech se pracovalo a pracuje - a to mnohdy velice tvrdě.

    Ale tady se jedná o to, že ty "kapitalistické" kibucy jsou za prvé v zásadě ekonomicky efektivnější; a za druhé, že daleko více vyžadují iniciativu jednotlivce, což je ovšem spojeno s příjmovou diferenciací. Krátce řečeno: v tom socialistickém kibucu měl každý zabezpečený stálý a rovný příjem; zatímco v tom kapitalistickém platí: "jaký výkon, taková odměna!"
    June 22, 2019 v 10.50
    Některým lidem pochopitelně vadí, když nemohou vydělat víc než jiní, zatímco jiným lidem to nevadí, protože dávají přednost jistotě. Navíc jim třeba vyhovuje družný a přátelský život.
    Já k tomu dodám jeden argument, proč by měl stát družstva podporovat. Vezmu si ho z téže knížky. Dotyčný člověk se po pobytu v Izraeli vrátil do Francie, kde se posléze oženil, měl šest dětí, přičemž mu brzy zemřela manželka, takže zůstal s dětmi sám. Nechtěl jít do práce, aby je nemusel svěřit někomu cizímu. Francouzský stát mu na sociálních dávkách vyplácel tolik peněz, že mu to na vyžití se šesti dětmi celkem pohodlně stačilo. Jestliže sociální stát unese takovou zátěž (přičemž zdaleka nejde jen o dávky na děti), proč by nemohl podporovat družstva, která sice nejsou natolik výdělečná jako jiný ekonomický sektor, ale lidé si tam vydělají aspoň tolik, aby je nemusel živit stát? Nevyplatilo by se to státu?
    Jestliže družstevní sektor pojmeme jako socialistický, pak se ptám, proč nemůže stát zabezpečit, aby fungoval vedle soukromokapitalistického jako v období NEPu?
    JP
    June 22, 2019 v 12.41
    Paní Hájková, ten dotyčný si mohl v pohodě i se všemi svými šesti dětmi žít celkem pohodlně proto, že celá řada jemu zcela cizích lidí pracovala místo něj, a pro něj.

    V omezeném měřítku (a pokud tu stále ještě alespoň v zásadě platí princip, že se jedná o skutečně sociální případ) je to z celospolečenského hlediska únosné; ale opravdu není možné z toho dělat normu.

    Jak by pak ti opravdu výkonově pracující přišli k tomu, aby ze své vlastní práce, ze své vlastní námahy nepřetržitě subvencovali ekonomicky méně výkonná družstva?...
    June 22, 2019 v 13.04
    Třeba by je ani tak moc subvencovat nemuseli. Navíc by ti "výkonově pracující" nemuseli živit tolik nezaměstnaných.
    A prosím vás, pane Poláčku, netvrďte mi, že v dnešní době jsou na tom daleko nejlíp ti, kteří namáhavě pracují.
    Co je to vůbec námaha? Dá se to nějak měřit? Kdyby se dalo objektivně posoudit, kolik kdo věnuje energie a času do společné věci, možná bychom se divili.
    JV
    June 22, 2019 v 14.45
    Nést kříž - panu Poláčkovi
    Pane Poláčku, dovolím si Vás trošku opravit. Vy se jistě zlobit nebudete.

    Ta celá řada lidí, která – jak píšete – „pracovala pro něj a místo něj“, vůbec pro něj a místo něj nepracovala.

    Ona ta celá řada lidí nesla na svých bedrech kus bolesti tohoto světa. A to třeba tou maličkostí, že musela pracovat o něco více.

    Ten postižený pán s šesti dětmi, jemuž zemřela manželka, nesl na svých bedrech také bolest tohoto světa. V tomto případě asi bolest daleko větší, než jednotlivci z oné řady více pracujících lidí. Ten pán nesl na sobě to, od čeho jiní byli zrovna ušetřeni, ale mohlo to být i tak, že to neštěstí se mohlo stát někomu z oné „řady lidí“ a pak by bylo na tom pánovi s těmi dětmi, aby on pracoval o něco více. (Když přijdu do nemocnice, pokaždé v duchu děkuji těm lidem, které tam potkávám, že za mne, který je stále zdravý, nesou bolest tohoto světa.)

    Fakt, že taková neštěstí se stávají, se týká všech lidí tohoto světa. Všichni jsou povinni nést kus bolesti světa na sobě, i když jsou zrovna v situaci, že je osobně nic netrápí.

    To je princip solidarity a v křesťanství se tomu říká „nést svůj kříž“. Samozřejmě že „svůj“ tu neznamená výhradně svůj, ale podíl (též oběť) na všech utrpeních tohoto světa.

    S přáním všeho dobrého,
    Váš Jiří Vyleťal
    IH
    June 22, 2019 v 22.05
    V Izraeli dálnice z mého příměru dříve nebyla
    Změny, kterými prochází konkrétně kibucy, jsou samozřejmě odvislé od změn, které prodělává "velký svět". Nejde tedy jen o neefektivnost rovnostářských družstev, i když o ni jde samozřejmě také. Židé se na jedné straně prosadili mezi nejbohatší kapitalisty (ti se do Izraele samozřejmě nehrnuli), na straně druhé měli ovšem výraznou účast, jak také známo, rovněž mezi revolucionáři a komunisty. Myslím, že jsem již v minulosti jednou zmínil tradovanou historku o tom, jak se zahraniční novinář ptal Davida Ben Guriona, zda je pravda, že jeho sekretářka má větší plat než on. Nu, byla to tato atmosféra, v níž se kibucům dařilo. Navíc Židé v Palestině ani novém Izraeli neměli samozřejmě podmínky, aby již rozvinuli vysoce sofistikované výroby. Dnes toto samozřejmě dávno neplatí, svět je jiný a Židé jsou jiní. Koneckonců porovnejme zmíněného Ben Guriona s dnešním premiérem Izraele!
    JP
    June 23, 2019 v 14.01
    Pane Vyleťale, o to (totiž o to "utrpení") se tu ale vůbec nejedná. Sám jsem napsal: pokud se v daném případě skutečně jedná o ryze sociální případ, pak je celá věc v pořádku. Pak to skutečně padá pod kapitolu "sociální solidarita".

    Ale tady se jedná o to, jestli má stát - jak navrhuje paní Hájková - trvale subvencovat ekonomicky neefektivní družstva.

    Za tím stojí pořád ta stará představa, že je tu nějaký "stát", který má peníze a který by tyto peníze měl rozdělovat tím či oním směrem, podle našich vlastních představ.

    Jenže, v daném smyslu opravdu platí, že "stát jsme my". Stát nemá žádné vlastní příjmy, stát nemá (s výjimkou několika málo případů) žádné vlastní zdroje, které by mu mohly produkovat nové hodnoty. Tyto hodnoty produkují sami lidé, občané pracující v (reálné) produkci.

    A tady - nedá se nic dělat - opravdu platí, že ta soukromovlastnická ekonomika je efektivnější, nežli ekonomika socialistická, rovnostářská. Takže kdyby stát subvencoval ta socialistická družstva, muselo by to jít z těch hodnot (peněz), které vytvořili ti, kdo pracují za podmínek ekonomiky soukromovlastnické, kapitalistické.

    Jednou větou řečeno: v těch družstvech by si žili relativně "socialisticky" zabezpečeně, ale platili by jim to ti, kdo musí podávat maximální výkon za podmínek kapitalismu.

    Mimochodem: ty izraelské kibucy byly také dlouhou dobu masivně subvencovány státem. Když byly tyto subvence po roce 1977 kráceny, mělo to za důsledek že celá řada kibuců prostě ekonomicky zruinovala.
    June 23, 2019 v 14.27
    Ale pane Poláčku, nikdo se o žádné dotace neprosí, Ať si je stát (nebo ti, co platí největší daně) strčí někam.
    Taky věřím, že patrně ještě dlouho bude kapitalismus. Ale kdybych měla někdy možnost a příležitost, podílet se na budování něčeho jiného, tak jí určitě využiji.
    June 23, 2019 v 19.18
    K panu Vyleťalovi - podílet se na všech utrpeních tohoto světa. Souhlasím. Bůh se na nich také podílí, protože trpí s trpícími.
    http://www.cestanahoru.org/blog/?p=729
    TK
    January 4, 2022 v 13.06
    dodatek

    U celé pozoruhodné diskuse mě nejvíce zaujala a obohatila Ekonomika na dálnici pana Poláčka a omluva pana Macháčka. Kromě toho bych se ale přinejmenším v jednom bodě rád zastal samotného pana Wagnera.

    V nedávném článku Konzervativních novin

    https://www.konzervativninoviny.cz/kolosalni-cirkus-v-glasgowe-a-kolik-uhliku-lidstvo-vydechuje/

    mě zarazily argumenty zpochybňující významnost spalování fosilních paliv pro přírůstek antropogenního CO2 v atmosféře.

    Protože jsem si z jaderné chemie na PřFUK pamatoval, že by naředění přírodního 14CO2 "fosilním", v zásadě neradioaktivním CO2 mohl být (za předpokladu konstantní sopečné činnosti, která také uvolňuje fosilní CO2) dobrý indikátor velikosti antropogenního příspěvku, zagoogloval jsem a záhy narazil na článek pana Wagnera

    http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/ekologie/izotop14C.htm ,

    který mi nejen značně rozšířil obzory (zapomněl jsem, že antropogenní 14C z testů jaderných zbraní vše pořádně zkomplikuje, a dokonce jsem si myslel, že atmosférický 14C vzniká působením slunečního větru a ne z galaktivkého kosmického záření), ale nakonec kupodivu potvrdil i můj pocit, že citovaný příspěvek Konzervativních novin je ve věci příspěvku fosilních paliv k nárůstu koncentrace atmosférického CO2 skutečně málo objektivním pramenem.

    Panu Wagnerovi bych tedy za tento kvalitní a profesionálně zpracovaný příspěvek chtěl poděkovat, i když si třeba o jaderné energetice a obnovitelných zdrojích myslí něco úplně jiného, než já.

    + Další komentáře