Nepříjemné probuzení: jaderné elektrárny ve válce — stále na prahu katastrofy
Edvard SequensVálka na Ukrajině je mimo jiné bolestnou připomínkou faktu, že jaderné elektrárny představují hrozbou katastrofy neakceptovatelně vysoké riziko.
Ruská agrese na Ukrajinu velmi ostře připomněla dříve opomíjený i bagatelizovaný problém — rizika, která uprostřed válečného dění přináší jaderná energetika. Na území denně ostřelované Ukrajiny jsou v provozu čtyři jaderné elektrárny s celkem patnácti reaktory. Aktuálně sledujeme snahu zajistit chlazení největší evropské jaderné elektrárny v Záporoží na Ukrajině po zničení přehradní hráze Kachovka na Dněpru.
Vzhledem k tomu, že ze šesti reaktorů bylo okupační správou elektrárny pět již dříve odstaveno a štěpení zde neprobíhá, zbývá potřeba hlavně chladit poslední 5. reaktor, který je odstaven za tepla a stále vyrábí páru pro potřeby celé elektrárny. Ale dlouhodobě je potřeba zajišťovat chlazení i již odstavených reaktorů a také vyhořelého jaderného paliva v bazénech.
K tomu by podle dostupných údajů po dobu několika měsíců měla stačit zásoba vody v samostatné nádrži oddělené od Kachovky hrázemi a voda v přívodním kanálu z ní. Údajně do elektrárny také Rusko posílá velkokapacitní čerpadlo a zvažuje úplnou odstávku i posledního reaktoru, pokud se jej podaří nahradit parním kotlem na jiné palivo.
Zprovoznit elektrárnu však bez nějakého zásadního řešení, zajišťujícího dostatek chladící vody, nebude možné. Ukrajinské ministerstvo energetiky a uhelného průmyslu uvádělo v deset let starých podkladech roční potřebu vody pro provoz Záporožské jaderné elektrárny více než 346 milionů m3. Tolik vody nezadržuje ani naše největší přehrada na Lipně a neřeší to ani ona již zmíněná chladící nádrž, která přestala být doplňována vodou z Dněpru.
V úvahu je potřeba vzít i vodu, která se pro potřeby chlazení odpaří. Pro srovnání, jaderná elektrárna v Temelíně se dvěma reaktory VVER-1000 takto vypaří na 35 milionů m3 vody každým rokem. V Záporožské jaderné elektrárně je stejných reaktorů hned šest.
Udržení Záporožské elektrárny v bezpečném stavu je krajně obtížné v situaci, kdy se ocitla prakticky na frontové linii, a navíc v čase sílících osvobozovacích bojů. Jak jsme se mohli přesvědčit, mezinárodní úmluvy, ani zdravý rozum ve válce neplatí.
Nad elektrárnou přelétaly rakety s náložemi, ruští okupanti tu schovali bojovou techniku a neváhali i odtud pálit z tanku. A elektrárna se také stala terčem dělostřelecké palby. Je štěstím, že zatím nebyly poškozeny reaktory či klíčové části jaderných provozů či skladovaného vyhořelé palivo.
Přinejmenším sedmkrát už nastal náhlý výpadek vnějšího napájení po zničení tras elektrických vedení a reaktory musely být rychle odstaveny. Ukrajinský personál pracuje pod velkým tlakem okupantů, což zvyšuje riziko chyby. Vojáci se navíc mohou dopustit fatálního pochybení z neznalosti — neuvědomují si důležitost těch či oněch prvků jaderné technologie. Stále jsme tak na hraně katastrofy.
Úplně pominout nemůžeme ani nebezpečí cíleného zničení technologie, které by vedlo k zamoření obrovského území nebo zneužití štěpných izotopů či přímo vysoce radioaktivních odpadů. Když se to nestane nyní na Ukrajině, co v případě jaderných elektráren na Blízkém východě a v jiných nestabilních regionech světa?
Snad se alespoň někomu otevřely oči, že jaderná energetika není jen nadmíru komplikovaným a nekonkurenčně drahým způsobem výroby elektřiny. Ale že jsou s ní spojena i nepřijatelná rizika. Jen si představme, kdyby se ke všemu, co už se na Ukrajině děje, měla najednou ještě potýkat s katastrofou černobylských rozměrů.