Minulý víkend se v Krkonoších vydařil — krásné počasí, stabilní svahy s minimem lavinového nebezpečí, prachový sníh a k tomu spousta lidí. A jaký je výsledek jednoho pěkného víkendu? Všechny potenciálně sjízdné volné terény byly rozježděné kvůli desítkám lidí, kteří nerespektovali pravidla pohybu v národním parku a sobecky využívali poslední zbytky klidových zón živočichů pro svoje sportovní či adrenalinové uspokojení. Co se vlastně dělo?

Živočichové jsou schopni do určité míry s člověkem koexistovat, ale pouze v případě, že jim dopřejeme alespoň nějaké útočiště. V případě Krkonoš se jedná hlavně o tetřívka obecného, pro něhož tyto hory poskytují jednu z posledních lokalit v ČR (spolu s Jizerskými a Krušnými horami) a místo, kde tráví celou zimu. Budeme-li tetřívka opakovaně plašit stoupáním nebo sjezdy v místech, kde sbírá potravu a odpočívá, za nepříznivých podmínek, např. při dlouho trvajících mrazech, což je zrovna v tuto zimu poměrně často, se vysílí natolik, že zahyne přímo, nebo se kvůli oslabení stane snadnou kořistí lišky, kuny apod.

Tetřívek nemá žádnou možnost načerpat síly v teple hospody nebo se chránit špičkovým outdoorovým oblečením... Že dojde k úmrtí několika kusů, se v terénu přímo nedozvíme, protože predátoři se o jeho tělo postarají dřív, než ho někdo najde. Že však dochází k trvalému snižování populace, zjistíme bohužel až s časovým zpožděním, kdy už bude pozdě. Populace bude početně oslabena natolik, že již nebude možné proces vymírání zastavit. Opravdu chceme, aby populace tetřívků v Krkonoších, uprostřed národního parku, následovala trend tetřívků šumavských? Tam žilo před pouhými třiceti lety (v roce 1977) 1 250 samců, v roce 2008 již jen 60, tj. 5 % původního počtu! Faktorů způsobujících úbytek je celá řada, ale na pravděpodobném vymření této populace to nic nemění. A zmizí-li podobně tetřívci i z Krušných a Jizerských hor a Krkonoš, můžeme si udělat zářez za další vyhubený druh v celé ČR.